33 Odo 1795/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátem, o 15.424,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu P. – z. pod sp. zn. 15 C 43/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 29. června 2006, č. j. 27 Co 344/2006-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v P. potvrdil rozsudek ze dne 11. ledna 2006, č. j. 15 C 43/2005, kterým Okresní soud P. – z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.424,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 2002 do zaplacení. Dovolatel namítá, že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proto navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolání žalovaného v posuzované věci směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.424,- Kč (s příslušenstvím), tedy rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, resp. 50.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle § 243b odst. 4 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s podáním advokátem sepsaného vyjádření k dovolání nelze za účelné považovat, neboť toto vyjádření se týkalo merita věci, nikoli přípustnosti dovolání, a pro rozhodnutí dovolacího soudu bylo tudíž bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu