33 Odo 185/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců
a) Doc. RNDr. O. D., CSc., a b) E. H., zastoupených advokátem, proti žalované
České republice – Ministerstvu financí ČR, zastoupené advokátem , o určení
pariční lhůty, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 175/95, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004,
č. j. 14 Co 180/2002-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.200,- Kč k rukám advokáta do
tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004,
č. j. 14 Co 180/2002-84, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze
dne 5. března 2004, č. j. 38 C 175/95-76, ve znění opravného usnesení ze dne 5.
března 2004, č. j. 38 C 175/95-76, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/
o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií § 237
odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobci žalobou požadovali, aby „žalované byla stanovena pariční
lhůta v trvání šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pro poskytnutí náhrady za
55 akcií Ž. b. znárodněné podle dekretu presidenta republiky č. 102/1945 Sb. a
za 52 akcií S. p. znárodněného podle dekretu presidenta republiky č. 101/1945
Sb.“. Odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, přičemž
své rozhodnutí založil na závěru, že nejde o případ, na který by bylo možné
užít § 564 obč. zák. (tedy určit dobu plnění soudem), resp. kdy by bylo možné
aplikovat toto ustanovení per analogiam, a to „i když soud odhlédne od
okolnosti, že základním předpokladem pro určení doby splatnosti dluhu je jeho
samotná existence“.
Dovolatelé prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřeli dovolacímu přezkumu posouzení, zda jim
svědčí právo na náhradu za akcie znárodněných podniků; velmi podrobně přitom
zdůvodňují svůj názor, že stát „odpovídá za protiprávní nečinnost spočívající v
tom, že dosud nebyla státním orgánem stanovena splatnost náhrady těm, kdo
utrpěli újmu znárodněním právnických osob“.
Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 ods. 1, 3 o. s. ř.). Závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího
soudu je zásadně právně významný, je povolán spojovat jen s posouzením těch
právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný
přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl. Dovolacímu
přezkumu nemůže být – logicky vzato - podrobena právní otázka, která nebyla v
rozhodnutí odvolacího soudu řešena, a zásadní právní význam nelze spojovat se
závěrem, na němž dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá. Přípustnost dovolání
není založena již tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu má
zásadní význam po právní stránce, nýbrž až závěrem, že tomu tak skutečně je.
Protože na posouzení, zda žalobcům svědčí právo na náhradu za akcie
znárodněných podniků či nikoli, není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a
správnost závěru, na němž potvrzující rozsudek odvolacího soudu spočívá žalobci
v dovolání nezpochybnili, nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu
nemůže být po právní stránce zásadně významné. Nejvyššímu soudu proto nezbylo,
než dovolání žalobců podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř.
jako nepřípustné odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž
dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady,
které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím
advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.125,- Kč (§ 8
písm. a, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve
znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,-
Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8.
2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. února 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu