33 Odo 204/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. B.
r., k., v., proti žalovaným 1) Ing. P. B. a 2) M. B., o určení vlastnického
práva, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 644/2002, o
dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.
září 2003, č. j. 24 Co 208/2003-67, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. září 2003, č. j. 24 Co
208/2003-67, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Žalobce se proti žalovaným domáhal určení vlastnického práva k pozemkům v
žalobě specifikovaným. Uváděl, že kupní smlouvou ze dne 18. 12. 2000 koupil
předmětné pozemky od L. S., který přitom pominul předkupní právo svědčící
žalovaným. K jejich návrhu pak byla soudním rozhodnutím žalobci uložena
povinnost žalovaným učinit nabídku uzavření kupní smlouvy ohledně uvedených
pozemků. Ač předkupní právo žalovaných zaniklo pro pozdní vyplacení kupní ceny,
byli jako vlastníci předmětných pozemků zapsáni v katastru nemovitostí.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 25. dubna 2003, č. j. 4 C
644/2002-53, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že „žalobce je vlastníkem pozemku
číslo parcely ST 222/1, 222/2 a parcely 423/3, 423/4, 423/5 a pozemku ve
zjednodušené evidenci - parcely původní pozemkový katastr číslo parcely 423,
vše evidováno u Katastrálního úřadu ve S. pro obec B. a k. ú. B. u P.“, a
rozhodl o nákladech řízení. Dovodil totiž, že žalovaní zaplatili žalobci kupní
cenu včas ve dvouměsíční zákonné lhůtě, která začala běžet od obdržení nabídky
na uzavření kupní smlouvy (tj. od 7. 12. 2001, kdy nabylo právní moci
rozhodnutí nahrazující projev vůle žalobce učinit žalovaným nabídku koupě
pozemků), a že se tak stali ve smyslu § 605 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), vlastníky předmětných pozemků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. září
2003, č. j. 24 Co 208/2003-67, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku,
jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemkových
parcel č. 423/3 a č. 423/4 v katastrálním území B. u P. zapsaných v katastru
nemovitostí na listu vlastnictví č. 244 u Katastrálního úřadu ve S., a v tomto
rozsahu řízení zastavil, a změnil jej tak, že se určuje, že žalobce je
vlastníkem stavebních parcel č. 222/1 a 222/2, pozemkové parcely č. 423/5 a
pozemkové parcely č. 423 ve zjednodušené evidenci původního pozemkového
katastru zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 244 pro obec
B. a katastrální území B. u P. u Katastrálního úřadu ve S. Současně rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem
Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 6. 2001, č. j. 6 C 181/2001-42, ve
spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2001, č. j. 18 Co 416/2001-57, bylo žalobci uloženo učinit žalovaným nabídku na uzavření
kupní smlouvy ohledně stavebních parcel č. 222/1 a 222/2, pozemkové parcely č. 423/5 a parcely č. 423 ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru
zapsaných pro katastrální území B. u P. (dále jen „předmětné pozemky“, resp. „pozemky“), jež jsou zatíženy předkupním právem věcné povahy ve prospěch
žalovaných, a to za stejných podmínek, za kterých mu je prodal L. S. na
základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2000. Ve dnech 8. 1. 2002, 6. 2. 2002 a
24. 6. 2002 zaslali žalovaní žalobci k rukám jeho předsedy částky 40.000,- Kč,
35.480,- Kč a 75.480,- Kč. Dne 24. 6. 2002 byla kupní cena poukázána přímo
žalobci. Odvolací soud zopakoval důkaz přečtením dodatku č. 1 ke smlouvě o
pronájmu pozemků ze dne 9. 12. 1999 sjednaného dne 14. 3. 2000 mezi K. S. a
žalovanými, v níž K. S. zřídil ve prospěch žalovaných předkupní právo věcné
povahy k předmětným pozemkům (dále jen „smlouva“) a za pomoci gramatického
výkladu článku 3 a 4 smlouvy dospěl k závěru, že osoby z předkupního práva
oprávněné (žalovaní) se zavázaly v třicetidenní lhůtě počínající běžet dnem
doručení nabídky nejen předložit písemný návrh na uzavření kupní smlouvy, ale
zároveň v uvedené lhůtě zaplatit též kupní cenu. Současně si účastníci smlouvy
dojednali, že když tak žalovaní neučiní, předkupní právo jim zanikne. Vzhledem
k tomu, že v posuzovaném případě byla nabídka učiněna dne 7. 12. 2001 (kdy
nabyla právní moci rozhodnutí ukládající žalobci učinit žalovaným nabídku
uzavření kupní smlouvy), bylo na žalovaných, aby v třicetidenní lhůtě (smlouvou
sjednané) od učinění nabídky vyplatili žalobci kupní cenu ve výši 75.480,- Kč,
za níž žalobce pozemky nabyl. Jelikož žalovaní poukázali žalobci část kupní
ceny (40.000,- Kč) teprve dne 8. 1. 2002, tedy po uplynutí třicetidenní lhůty
počínající běžet dnem 7. 12. 2001, jejich předkupní právo vůči žalobci zaniklo. Nadto konstatoval, že žalovaní kupní cenu žalobci nevyplatili ani v subsidiárně
zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (§ 605 obč. zák.), neboť žalobce poukázané
platby nepřijal.
V důsledku odmítnutí plnění účinky zaplacení nabízeného
peněžitého plnění nemohly nastat a žalovaní možnost uložit plnění s účinky
zaplacení do úřední úschovy ve smyslu § 568 obč. zák. v třicetidenní lhůtě a
ani v dvouměsíční lhůtě nevyužili. Poté, co odvolací shledal existenci
naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, neboť jeho vlastnické
právo k pozemkům není zapsáno v katastru nemovitostí, dospěl k závěru, že
žalobci zůstalo zachováno vlastnické právo k předmětným pozemkům, když žalovaní
nevyplatili žalobci kupní cenu ve lhůtě sjednané při zřízení předkupního práva
a předkupní právo jim tak vůči němu zaniklo.
Žalovaní podali proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně, dovolání. Jeho přípustnost opřeli o § 237 odst.
1 písm. a/ o. s. ř. a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2
písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. a/ o. s. ř. namítli, že odvolací soud pochybil, když změnil
právní náhled na projednávanou věc oproti dosavadnímu zastávanému právnímu
náhledu, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C
181/2001 bylo žalovaným uloženo vyplatit žalobci kupní cenu do dvou měsíců po
nabídce. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř. zpochybnili správnost závěru odvolacího soudu o existenci naléhavého
právního zájmu na požadovaném určení argumentací, že žalobce zaplacenou kupní
cenu přijal a vrátil ji až 9. 10. 2003, a vytkli mu nesprávnou aplikaci § 122
obč. zák. upravující počítání lhůt v občanskoprávních vztazích. Za použití
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. namítli, že odvolací soud
nesprávně vyložil obsah ujednání v dodatku č. 1 ke smlouvě o pronájmu pozemku
ze dne 9. 12. 1999, jímž bylo v jejich prospěch zřízeno předkupní právo. Z
textu ujednání obsaženého zejména v článku 4 smlouvy podle jejich názoru
nevyplývá, že si strany sjednaly třicetidenní lhůtu k vyplacení kupní ceny.
Poukazují přitom na samotné znění článku 4 smlouvy, v jehož textu je použita
spojka „nebo“. Gramatický a logický výklad uvedeného článku nutně vyúsťuje v
závěr, že smluvní strany neměly vůli sjednat zánik předkupního práva pro
případ, že v třicetidenní lhůtě nebude předložen písemný návrh na uzavření
kupní smlouvy a zároveň v téže lhůtě nebude zaplacena kupní cena. Z uvedených
důvodů navrhli rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc mu
vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu, jež
pokládal za přesvědčivé, a dovolání žalovaných navrhl odmítnout.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo
tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas subjekty k tomu oprávněnými (účastníky řízení) při
splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 240 odst. 1, § 241 odst.
1 a 4 o. s. ř.) a že je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné,
dospěl k závěru, že je opodstatněné.
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř.
rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když
nebyly v dovolání uplatněny.
Žalovaní odvolacímu soudu vytkli, že zatížil řízení vadou vyvolanou změnou jeho
právního náhledu oproti tomu, který byl dosud zastáván, a sice že rozhodnutím
vydaným v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C
181/2001 (nahrazujícím vůli žalobce učinit žalovaným nabídku uzavření kupní
smlouvy) bylo žalovaným uloženo vyplatit žalobci kupní cenu do dvou měsíců po
nabídce. Tím, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v důsledku změny
právního náhledu nezrušil, nýbrž jej změnil, neumožnil účastníkům řízení
vyjádřit se k němu a případně navrhnout další důkazy. Žalovaní sice uvedenou
vadu namítli s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak jejich námitka
je podřaditelná pod tzv. zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí
odvolacího soudu je touto zmatečností postiženo tehdy, byla-li účastníku řízení
postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Tak je tomu i v případě, kdy
odvolací soud i přes změnu právního náhledu, která je důvodem kasačního
rozhodnutí, rozhodnutí soudu prvního stupně změní či potvrdí. Účastníku řízení
tím není dána možnost uplatnit právo vyjádřit se ke změněnému právnímu náhledu,
případně předložit nové důkazy, které z dosavadního pohledu nebyly relevantní
(srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS
257/98). Taková situace ovšem v posuzované věci nenastala. Již v usnesení ze
dne 18. února 2003, č. j. 24 Co 30/2003-38, jímž byl zrušen v pořadí první
rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2002, č. j. 4 C 644/2002-29,
vyslovil totiž odvolací soud závazný právní názor, že doba, do kdy je osoba
oprávněná z předkupního práva povinna vyplatit předmět předkupního práva, činí
u nemovitostí dva měsíce, ovšem toliko v případě, že ve smlouvě o zřízení
předkupního práva není sjednána doba jiná (§ 605 obč. zák.). Soudu prvního
stupně proto uložil vyzvat žalobce k doplnění skutkového děje o údaj, zda
smlouva, jíž bylo zřízeno předkupní právo žalovaných k předmětným pozemkům,
obsahovala ujednání o lhůtě k vyplacení kupní ceny. Z uvedeného je zřejmé, že
účastníci řízení poté, co se věc vrátila do stádia řízení před soudem prvního
stupně, měli možnost vyjádřit se k odvolacím soudem zaujatému právnímu náhledu
a případně i navrhnout nové důkazy. Namítanou zmatečností podle § 229 odst. 3
o. s. ř. tedy řízení v posuzovaném případě netrpí. Další zmatečnostní vady,
případně jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
žalovaní nenamítali a jejich existence z obsahu spisu nevyplývá. Dovolací soud
se proto dále zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími důvody, jak je
žalovaní obsahově vymezili.
Žalovaní především zpochybnili skutkové zjištění odvolacího soudu, že se ve
smlouvě o zřízení předkupního práva zavázali ve lhůtě třiceti dnů po obdržení
nabídky nejen předložit písemný návrh na uzavření kupní smlouvy, ale zaplatit i
kupní cenu. Tím uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož
prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve
smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z
právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již
o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srovnej
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn.
2 Cdon 1548/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R
73/2000, a ze dne 31.10.2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura pod č. 46/2002).
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba
považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu
vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za
řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly
provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v
hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo
které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti,
pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje
ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném
dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné
pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaného nakladatelstvím C.H.Beck, Svazku 1,
pod č. C 8).
Pro vyřešení hmotněprávní otázky, zda ve smyslu § 605 obč. zák. došlo k zániku
předkupního práva žalovaných ve vztahu k žalobci, bylo stěžejní zjištění, zda a
jakou lhůtu k vyplacení kupní ceny si účastníci smlouvy o zřízení předkupního
práva sjednali. Odvolací soud s odkazem na výkladová pravidla obsažená v § 35
odst. 2 obč. zák. dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaní (osoby z předkupního
práva oprávněné) se zavázali v článku 3 smlouvy o zřízení předkupního práva v
třicetidenní lhůtě počínající běžet od obdržení nabídky nejen předložit písemný
návrh na uzavření kupní smlouvy, ale zároveň v uvedené lhůtě zaplatit též kupní
cenu. S tímto skutkovým závěrem se nelze ztotožnit.
Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat
nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo
právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout
pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají
soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem. Jazykové vyjádření právního
úkonu zachycené ve smlouvě musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými
(z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z
hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska
řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na
základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku
uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to,
aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace
obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či
měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje
pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili
účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval
v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán
písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán.
Smlouva o zřízení předkupního práva, která je součástí smlouvy o pronájmu
pozemků ze dne 9. 12. 1999, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 14. 3. 2000,
obsahuje v článku 3 ujednání smluvních stran, podle něhož se žalovaní zavazují
nejdéle do 30 dnů od obdržení písemné nabídky zajistit na své náklady sepis
kupní smlouvy a při jejím podpisu zaplatit osobě z předkupního práva povinné v
hotovosti k jejím rukám kupní cenu rovnající se nejvyšší nabídce kupní ceny
předložené třetí osobou a není-li takové nabídky, kupní cenu rovnající se
nejvyšší nabídce kupní ceny zjištěné poptávkou po zprostředkování prodejce
alespoň u tří realitních kanceláří. Článek 4 smlouvy obsahuje ujednání
smluvních stran, podle něhož akceptují-li žalovaní nabídku a ve lhůtě uvedené v
článku 3, tj. ve lhůtě 30 dnů od obdržení nabídky, nepředloží osobě povinné z
předkupního práva řádný návrh kupní smlouvy nebo při jejím podpisu nezaplatí
kupní cenu, věcné právo předkupní zaniká.
V posuzovaném případě je ujednání účastnických stran v článku 3 smlouvy o tom,
v jaké lhůtě bylo sjednáno vyplacení kupní ceny - pokud jde o význam
jednotlivých použitých pojmů, jejich vzájemnou návaznost a řazení ve struktuře
celé smlouvy - jednoznačné a srozumitelné. Dohodli-li si účastníci smlouvy, jak
je uvedeno v jejím článku 3, že se žalovaní zavazují nejdéle do 30 dnů od
obdržení písemné nabídky zajistit na své náklady sepis kupní smlouvy a že při
jejím podpisu zaplatí osobě z předkupního práva povinné kupní cenu, pak nelze
než dovodit, že lhůta 30 dnů po obdržení nabídky byla sjednána ke splnění
závazku zajistit sepis kupní smlouvy, a nikoli též ke splnění závazku zaplatit
kupní cenu. Povinnost zaplatit kupní cenu se žalovaní zavázali splnit při
podpisu kupní smlouvy, jehož realizace na třicetidenní lhůtu zjevně vázána
není. Také výklad smluvního ujednání obsaženého v článku 4 smlouvy, který s
článkem 3 smlouvy úzce souvisí a navazuje na něj, za pomoci interpretačních
pravidel formulovaných v § 35 odst. 2 obč. zák. vede k témuž závěru. V článku 4
smlouvy si strany dojednaly, že předkupní právo zanikne buď tak, že žalovaní ve
lhůtě 30 dnů od obdržení nabídky nepředloží osobě povinné z předkupního práva
řádný návrh kupní smlouvy nebo tak, že při podpisu kupní smlouvy (nikoli ve
lhůtě 30 dnů po obdržení nabídky) nezaplatí kupní cenu. Tvrzení žalobce, že
účastnické strany měly v úmyslu pro zaplacení kupní ceny sjednat třicetidenní
lhůtu, neodpovídá jejich písemnému projevu. Pojmy použité k jazykovému
vyjádření obsahu úkonu jsou natolik jednoznačné, že z nich nelze ani s
přihlédnutím k tvrzené vůli žalobce usuzovat na záměr, že ke splnění závazku
žalovaných vyplatit kupní cenu byla sjednána lhůta třiceti dnů po obdržení
nabídky. Takový výklad by byl v rozporu s jazykovým projevem vůle. Výklad
tohoto ujednání podaný odvolacím soudem, není proto správný.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud svůj právní závěr, že žalovaným zaniklo
předkupní právo ve smyslu § 605 obč. zák., založil na skutkovém zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a je
tedy vadné. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. byl proto uplatněn
oprávněně a jeho prostřednictvím se žalovaným podařilo zpochybnit správnost
napadeného rozsudku. Vzhledem k učiněným závěrům bylo již nadbytečné zabývat se
dalšími námitkami žalovaných. Pouze k namítané nesprávnosti právního závěru
odvolacího soudu, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení
ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř., se sluší poznamenat, že odvolací soud se při
posuzování této otázky neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu
(srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 8. 1999,
sp. zn. 2 Cdon 756/97, publikované v Právních rozhledech, 1999, č. 11, s. 601,
a ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1988/2000); dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tak nebyl užit opodstatněně.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí,
kterým se řízení končí, rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně
nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu