33 Odo 22/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) H. M. a B) M. M.
proti žalované Č. p. , a. s., o 325.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 97/97, o dovolání žalobců proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2000 č.j. 13 Co
339/2000-74, takto :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2000 č.j. 13 Co
339/2000-74 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 částečným rozsudkem ze dne 4. 4. 2000 č. j. 13
C 97/97-64 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost
zaplatit žalobcům 74.800,- Kč s příslušenstvím, s tím, že o zbývající části
žaloby a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2000
č. j. 13 Co 339/2000-74 odvolací řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím,
že odvolání trpí vadami, pro něž není způsobilé projednání, neboť neobsahuje
náležitosti požadované ust. § 205 o. s. ř. a výhrady žalobců jsou v něm
formulovány zcela abstraktně a nekonkrétně, jak pokud jde o zjištění skutkového
stavu tak i právního posouzení věci. Ačkoliv žalobci byli usnesením obvodního
soudu ze dne 15. 5. 2000 č.j. 13 C 97/97-68 vyzváni k doplnění odvolání o
náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř. a byli poučeni o procesních následcích
neodstranění vad, žalobci vady odvolání ve lhůtě neodstranili. Proto bylo
odvolací řízení podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, neboť podle jejich
názoru podané odvolání mělo veškeré náležitosti, které vyžadují příslušná
ustanovení občanského soudního řádu. Vymezili totiž přesně, které rozhodnutí
napadají, uvedli, v čem spatřují nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu
("nebyl dán důvod k vydání částečného rozsudku, navíc pak vytýkají soudu
pochybení v právním závěru"), a rovněž uvedli, čeho se domáhají. Poukazují na
soudní praxi (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 18/79, 3 Cdon 271/96, 20
Cdo 1108/98), z níž je zřejmé, že odvolací soud zastaví řízení jen tehdy, trpí-
li odvolání vadami, které brání věcnému vyřízení odvolání. Namítají, že
odvolací soud bezdůvodným zastavením odvolacího řízení odňal žalobcům možnost
jednat před soudem ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Navrhují
zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve
znění účinném do 31.12.2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení a že je podle
§ 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí
odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolatelé namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí vadou uvedenou v ust.
§ 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., neboť rozhodnutím o zastavení řízení jim bylo
odepřeno právo na přezkum prvostupňového rozhodnutí.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem.
O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil
účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád
dává. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. jde přitom
jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování
postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a
jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při
rozhodování. "Postupem soudu v průběhu řízení" v uvedeném smyslu tedy není
hodnotící úsudek odvolacího soudu, že odvolání není projednatelné, neboť za
postup soudu v průběhu řízení lze považovat jen činnost, která vydání konečného
soudního řízení předchází, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné
v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42.
Dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není tedy dán. Dovolatelé
netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu
trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je
spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel
domáhá.
Podle ustanovení § 209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o
odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že
odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není
přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu
soudu.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu
podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat,
soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. platí (§ 211 o. s. ř.) i pro řízení u
odvolacího soudu. Formální předpoklady pro zastavení odvolacího řízení,
vyplývající z ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. byly v daném případě splněny, neboť
žalobcům byla poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění odvolání a byli poučeni, že
odvolací řízení bude zastaveno, nebude-li včas v naznačených směrech odvolání
doplněno. Zbývalo posoudit, zda je splněn i obsahový předpoklad požadovaný
tímto ustanovením, zda totiž obsah podání (odvolání) skutečně neumožňuje
pokračovat v odvolacím řízení. Určitost údajů v odvolání má význam především
pro vymezení odkladného účinku odvolání (§ 206 odst. 2, 3 o. s. ř. ) a tím i
pro vymezení rozsahu vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání.
Podle § 212 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se
odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Soud není vázán důvody odvolání a
účastníci mohou bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy i odvolací důvody.
Je třeba vycházet z toho, že řízení u odvolacího soudu lze zastavit pro
nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání jen tehdy, jde-li o vady, které brání
věcnému vyřízení odvolání, tedy jestliže účastníkem podané odvolání proti
rozhodnutí soudu prvního stupně svou neúplností nebo nesprávností neumožňuje v
řízení pokračovat (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1980, sešit 9-10, pod poř. č. 37).
Je-li z odvolání zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu se napadá a čeho se
odvolatel domáhá, neuvedení konkrétních důvodů odvolání ( tj. v čem je
spatřována nesprávnost rozhodnutí) nemůže mít za následek zastavení odvolacího
řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., i když účastník nevyhověl výzvě
k doplnění podání (srov. Sborník NS IV, str. 763).
V odvolání vymezili žalobci zcela přesně, které rozhodnutí napadají, když byla
uvedena jeho spisová značka a datum vydání, a obsah odůvodnění odvolání
nevzbuzoval pochybnosti o tom, že je jím v plném rozsahu napaden částečný
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1. Co se týče tzv. kvalitativní stránky
odvolání, tj. návrhu na změnu, potvrzení či zrušení napadeného rozhodnutí, pak
žalobci ve svém odvolání výslovně uvedli, že se domáhají zrušení napadeného
rozsudku v celém rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí. Věcnému vyřízení odvolání pak nebránila ta skutečnost,
že žalobci své odvolání konkrétně neodůvodnili, když v něm uvedli pouze, že
nebyl dán důvod k vydání částečného rozsudku a že soudu vytýkají pochybení v
právním závěru s tím, že bližší odůvodnění provedou v dodatečné lhůtě 20-ti dní
po poradě se svým právním zástupcem.
Závěr odvolacího soudu, že podané odvolání neobsahuje náležitosti požadované
ust. § 205 odst. 1 a 2 o. s. ř. a že tyto vady podání brání věcnému vyřízení
odvolání, je nesprávný (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) ve smyslu ustanovení §
243b odst. 1 o. s. ř., věty za středníkem.
Proto dovolací soud napadené usnesení podle § 243b odst. 1, věta za
středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne
soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1
o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová