33 Odo 272/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně B. I., s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalované B. H., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 2 298 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 58/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. října 2003, č.j. 40 Co 648/2003-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky.
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 2 298 Kč s tím, že tato částka představuje smluvní pokutu, kterou si účastníci sjednali ve smlouvě ze dne 2. 11. 2000 pro případ porušení smluvních povinností. Žalovaná svou smluvní povinnost zboží převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu porušila, smluvní pokutu odmítla uhradit.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. dubna 2003, č. j. 20 C 58/2001-69, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 298 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků tak, že žalované stanovil povinnost zaplatit žalobkyni (k rukám její zástupkyně) na náhradě těchto nákladů částku 5 100 Kč; státu náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. října 2003, č. j. 40 Co 648/2003-83, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení účastníků, když žalobkyni právo na náhradu těchto nákladů vůči žalované nepřiznal; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je nespravedlivé, neboť přisvědčuje firmě, která prodává předražené zboží, a která žalovanou jako zákazníka podvedla. Přípustnost dovolání dovozuje žalovaná z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rekapitulujíc sled událostí namítá, že soudy obou stupňů nezjistily úplně skutkový stav věci, když neprovedly navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, nevypořádaly se s námitkami žalované k okolnostem a důvodům nepřevzetí zboží, a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Srozuměna není dovolatelka ani s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, neboť má zato, že v i v případě těchto nákladů mělo být – při zohlednění jejích osobních a majetkových poměrů - aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně přiznávající žalobkyni nárok na zaplacení částky 2 298 Kč. Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč, je přípustnost dovolání směřujícího proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena.
Přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu.
S odkazem na shora uvedené lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl (§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 o. s. ř.).
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně advokátky za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1 125 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za
zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem ve výši 1 200 Kč. V dovolacím řízení neúspěšné žalované dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni uhradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. března 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu