33 Odo 294/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Galluse ve
věci žalobkyně M. N., zastoupené, advokátem, proti žalovanému L. N.,
zastoupenému, advokátkou, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným ve věci
vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 117/2002, o
dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října
2003, č.j. 14 Co 276/2003-28, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný se domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v
Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 117/2002 s tvrzením, že po vyhlášení
rozsudku pro uznání vydaného v tomto řízení, objevil
důkazy, které mohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Smlouvou o
smlouvě budoucí (kupní) ze dne 26. 7. 2000, výslechem svědků P. K., V. F. a
jejím potvrzením ze dne 18. 9. 2000 chtěl vyvrátit tvrzení žalobkyně, že jí
dluží 100.000,- Kč z titulu vypořádání kupní ceny a částku
34.955,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 31. března
2003, č.j. 19 C 35/2003-16, žalobu na obnovu
řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že
pokud Okresní soud v Karlových Varech pravomocným rozsudkem pro uznání
ze dne 5. 8. 2002, č.j. 19 C 117/2002-9 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu
v Plzni ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 15 Co 12/2003), jímž byla
žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 134.955,- Kč s příslušenstvím,
shledal, že byly naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, mohly by
žalovaným nabídnuté nové důkazy přivodit pro něho příznivější rozhodnutí pouze
tehdy, byly-li by sto zpochybnit tyto předpoklady,
tedy že by nedošlo k uznání nároku, či fikci jeho
uznání (§ 153a odst. 1, § 114b odst. 5 o. s. ř.), případně by šlo o věc, v níž
nelze schválit smír (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 1, a 2 o. s. ř.). Protože k
těmto skutečnostem žalovaným předložené důkazy nesměřují, důvody obnovy
nezaložily (§ 228 o. s. ř.).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. října 2003, č.j. 14 Co 276/2003-28,
usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž byla žaloba na obnovu
řízení zamítnuta, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně se plně
ztotožnil a nadto uvedl, že rozsudek pro uznání není
vydáván na základě skutkových zjištění, nýbrž toliko na základě uznání či fikce
uznání, takže důvodem obnovy nemůžou být nové důkazy, ale pouze nové
skutečnosti a rozhodnutí vztahující se ke zpochybnění předpokladů pro vydání
rozsudku pro uznání, které však žalovaný netvrdí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že
odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, dospěl-li výkladem ustanovení §
228 o. s. ř. k závěru, že za důvody obnovy nelze považovat nové
důkazy nevztahující se k předpokladům pro vydání rozsudku
pro uznání. Je naopak přesvědčen, že ze spojky „i“ použité v ustanovení § 228
odst. 2 o. s. ř. (konkrétně jeho textu „důvody obnovy podle odst. 1 lze
vztahovat i na předpoklady, za nichž byl rozsudek pro
uznání vydán“) lze dovodit, že takovýto rozsudek je možno zpochybnit nejen
důvody obnovy vztahujícími se k předpokladům pro jeho vydání, ale že je možné
použít i všechny důvody obnovy uvedené v prvním odstavci daného ustanovení,
tedy i nové důkazy. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno v zákonné lhůtě k tomu oprávněnou osobou (žalovaným), řádně zastoupenou
advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a že je podle §
238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, se zaměřil na posouzení jeho
důvodnosti.
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř.
rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když
nebyly v dovolání uplatněny. Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení trpělo
těmito vadami.
V daném případě dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil závěr odvolacího
soudu, že v řízení ukončeném vydáním rozsudku pro uznání je možno za důvody
obnovy považovat pouze ty, které se vztahují k předpokladům pro vydání tohoto
rozsudku.
O nesprávné právní posouzení věci při aplikaci práva na zjištěný skutkový
stav se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný předpis, ale
nesprávně ho vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné
právní závěry.
Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout
pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci
samé;
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny
nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek
uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou
přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu
řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v
ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud
mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle § 228 odst. 2 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout
také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle
odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí
obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a
pravomocný rozsudek pro zmeškání.
Podle § 153a odst. 1 první věty o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního
řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován,
rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 téhož ustanovení
rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž
nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle odst. 3 téhož
ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že
žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5
o. s. ř.). Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného
důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě
soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za
to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku
(§ 153a odst. 3), musí být poučen. Z daných ustanovení vyplývá, že předpokladem
pro vydání rozsudku pro uznání je, aby žalovaný v průběhu řízení nárok uznal,
event. byla založena fikce jeho uznání, aby šlo o věc, jejíž povaha připouští
skončení řízení smírem (§ 99 odst. 1 o. s. ř.), a aby uznání nároku nebylo v
rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř.).
Názor odvolacího soudu, že za dovolací důvody je možno v dané věci považovat
pouze ty, které se vztahují ke shora uvedeným předpokladům pro vydání rozsudku
pro uznání, je správný. Z jejich přehledu vyplývá, že žádný z nich není spojen
s objasňováním skutkového stavu ve věci samé, jehož základem je provádění
důkazů. Pokud soud v původním zkráceném řízení vychází z tvrzení uvedených v
žalobě a rozsudek pro uznání vydává, aniž by prováděl důkazy k posouzení
důvodnosti nároku, bylo by v rozporu se smyslem a účelem
zákona, aby takovéto důkazy byl nucen provádět v řízení o
obnově, v němž má být přezkoumána správnost řízení původního. Protože je
správnost původního řízení založena na objasnění zákonných předpokladů k vydání
rozsudku pro uznání, nemůže tento rámec překročit ani
následné přezkumné řízení o obnově. Opačný názor žalovaného nelze podle
dovolacího soudu vyvodit ani z ustanovení § 228 odst. 2 o. s. ř., neboť to pro
danou situaci připouští dovolací důvody uvedené v odstavci 1 téhož ustanovení,
jen pokud je lze vztáhnout i na předpoklady, za
nichž byl vydán rozsudek pro uznání; jak správně dovozuje již odvolací soud, z
těchto dovolacích důvodů mohou mít návaznost na objasňování zmíněných
předpokladů pouze nové skutečnosti a nová rozhodnutí, nikoliv nové důkazy
týkající se věci samé.
Lze proto uzavřít, že odvolací soud při posuzování důvodů obnovy řízení správně
vyložil ustanovení § 228 odst. 2 o. s. ř., dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán a usnesení odvolacího soudu je
správné. Dovolací soud proto dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2 o. s.
ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný
nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady v souvislosti s tímto
řízením nevznikly.
Proti usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. července 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu