33 Odo 317/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. J. B., Spolková republika Německo, zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1. J. S. a 2. Z. S., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení 79 382 DM s příslušenstvím a 256 508,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 102/97, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. prosince 2001 č. j. 18 Co 171/99-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. prosince 2001 č. j. 18 Co 171/99-92 zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. prosince 1998 č. j. 13 C 102/97-72, zastavil řízení a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění usnesení zejména uvedl, že po vydání zamítavého rozsudku soudem prvního stupně vzal žalobce poté, co podal odvolání, svou žalobu zpět. Odvolací soud postupoval podle § 222a odst. l občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a o nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti výroku II usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podali žalovaní dovolání, neboť podle jejich názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení na nesprávném právním posouzení věci, když nemělo být rozhodováno podle § 146 odst. 1 o. s. ř. , nýbrž podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. Dovolatelé poukázali především na to, že nezavinili, že řízení muselo být zastaveno. Žalobu považovali od počátku na neopodstatněnou, s žalobcem žádnou dohodu neuzavřeli, jeho tvrzení v podání, kterým vzal žalobu zpět, je nepravdivé. Navrhli, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. l, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2002
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu