33 Odo 320/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně G. C.L., a. s.,
(dříve I. L., a.s.) zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. L.N.,
zastoupenému advokátem, o 37.802,50 Kč s příslušenstvím a o 5.000,- Kč, vedené
u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 67 Ro 1853/99, o dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.11.2000, č.j. 42 Co
1131/2000-32, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se u soudu domáhala vydání platebního rozkazu, jímž měla být
žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí 37.802,50 Kč s 0,3% úrokem z
prodlení od 7. 1. 1999 do zaplacení jako rozdíl mezi cenou
opravy motocyklu užívaného žalovaným, kterou žalobkyně opravně uhradila, a
vyplaceným pojistným, dále pak smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč a povinnost
nahradit žalobkyni náklady řízení.
Platebním rozkazem ze dne 11. 2. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-7, stanovil Okresní
soud v Ostravě žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37.802,50
Kč s 0,3% úrokem z prodlení od 7. 1. 1999 do zaplacení a nahradit jí náklady
řízení.
Proti uvedenému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, který Okresní soud
Ostrava usnesením ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-15, jako opožděný
odmítl. Učinil tak po zjištění, že platební rozkaz byl žalovanému doručen dne
28. 3. 2000 a žalovaný proti němu podal v poslední den lhůty, tj. dne 12. 4.
2000, odpor, jenž však adresoval Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě;
Okresnímu soudu v Ostravě byl doručen až dne 13. 4. 2000, tedy po marném
uplynutí lhůty k podání odporu.
Opravným usnesením ze dne 3. 7. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-19, Okresní soud v
Ostravě opravil svůj platební rozkaz ze dne 11. 2. 2000 tak, že výrok doplnil o
povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč s
odůvodněním, že platební rozkaz v důsledku chyby při písemném vyhotovení
neodpovídal svým obsahem žalobnímu návrhu, který uplatnila žalobkyně.
K odvolání žalovaného Okresní soud v Ostravě, v souladu s ustanovením § 8 odst.
1 zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějšcích
předpisů, rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-23, tak, že
zrušil své usnesení ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-15, jakož i
své opravné usnesení ze dne 3. 7. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-19, když
dovodil, že žalovaný nezmeškal zákonnou lhůtu k podání odporu, jelikož odpor v
poslední den lhůty odevzdal orgánu, který má povinnost jej doručit (poště);
irelevantním přitom shledal, že odpor byl adresován věcně nepříslušnému soudu,
resp. Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě, když doručen byl Okresnímu soudu v
Ostravě. Opravné usnesení pak zrušil proto, že jím „byly odstraňovány vady
původního rozhodnutí za situace, kdy se vycházelo ze stavu, že toto
již nabylo právní moci a má účinky pravomocného rozsudku\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11.
2000, č.j. 42 Co 1131/2000-32, shora citované usnesení soudu
prvního stupně v části, kterou bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Ostravě
ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-15, změnil tak, že se toto usnesení
nezrušuje; v další napadené části, tj. pokud jím bylo zrušeno opravné usnesení
Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-19, jej
potvrdil. Dovodil, že v posuzovaném případě byl odpor proti platebnímu rozkazu
podán opožděně. Postup soudu prvního stupně při zrušení opravného usnesení
shledal správným, když uzavřel, že opravným usnesením nelze zhojit vady
platebního rozkazu spočívající v tom, že soudem nebylo rozhodnuto o celém
předmětu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v něm, že mu
byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, pokud
odvolací soud posoudil jím podaný odpor proti platebnímu rozkazu jako opožděný.
Žalovaný je přesvědčen, že podal odpor proti platebnímu rozkazu včas, jelikož
podání obsahující tento odpor bylo v poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který
ho má povinnost doručit, tj. poště. Podle názoru dovolatele je z hlediska
zákona nevýznamné, že ve lhůtě podaný odpor byl adresován „věcně a místně
nepříslušnému soudu,\" který jej doručil příslušnému soudu až po uplynutí lhůty
k podání odporu. Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci a jeho vydáním byla žalovanému odňata možnost účinně
bránit v zahájeném soudním řízení svá procesní i hmotná práva, navrhl, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal věc
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část
dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony).
Ačkoliv dovolatel výslovně nespecifikoval, proti kterému z výroků usnesení
odvolacího soudu dovolání podal, z obsahu dovolání bez pochyb vyplývá, že bylo
podáno pouze proti výroku, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvého
stupně tak, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro
1853/99-23, se nezrušuje (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem
(žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje
proti té části usnesení odvolacího soudu, proti které je dovolání podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné; není však opodstatněné.
Protože dovolatel nenamítá a z obsahu spisu dovolací soud nezjistil, že by
řízení trpělo některou z vad vyjmenovaných v ustanovení § 237 odst. 1 pod
písmeny a/ až e/ a pod písmenem g/ o. s. ř., ani
jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§
241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž je soud povinen přihlédnou i tehdy, když
nebyly v dovolání namítány (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), otevírá se dovolacímu
soudu k přezkumu otázka, zda posouzením odporu jako opožděného byla žalovanému
nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (tedy, zda řízení
je postiženo vadnou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.),
resp. zda závěr odvolacího soudu o pozdním podání odporu je po
právní stránce správný (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.).
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm.
f/ o. s. ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci
procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se
jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.).
50
Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti
řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečností, které
vyšly najevo za řízení (v „průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu
řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a
nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení
zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. jde jen
tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu
soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a
jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování.
Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv.
argumentum a rubrica), neboť občanský soudní řád sám užívá termínu „průběh
řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení Hlavy první, Části
třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením §
100 až § 102 o. s. ř., zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v Hlavě
čtvrté, Části třetí o. s. ř.; obdobně se řízení o odvolání (Hlava první Část
čtvrtá o. s. ř.) člení na „řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením §
211 až 217 o. s. ř., postihující – mimo jiné též přes odkaz v ustanovení § 211
o. s. ř. – průběh odvolacího řízení) a na „rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k
ustanovením § 218 až § 223 o. s. ř.) [srovnej například usnesení
Nejvyššího soudu České republiky z 27.6.1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96,
uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
1998].
Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatel ve skutečnosti brojí výlučně proti
způsobu, jakým odvolací soud posoudil jím podaný odpor; nezpochybňuje tedy
postup soudu, který vydání takového rozhodnutí předcházel, nýbrž samotné
rozhodnutí. Vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
spočívající v tom, že účastníku řízení byla v jeho průběhu nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem, tak není řízení postiženo a dovolací
důvod podle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel, ačkoliv výslovně neodkazuje na
příslušné zákonné ustanovení, nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu o
nedodržení lhůty k podání odporu a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní
posouzení věci.
Podle § 172 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu může i bez výslovné žádosti
navrhovatele (žalobce) a bez slyšení odpůrce (žalovaného) vydat platební
rozkaz, je-li v návrhu na zahájení řízení (žalobě) uplatněno právo na zaplacení
peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených
navrhovatelem (žalobcem). V platebním rozkazu odpůrci (žalovanému) uloží, aby
do 15 dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli (žalobci) zaplatil
uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u
soudu, který platební rozkaz vydal. Platební rozkaz je třeba doručit odpůrci
(žalovanému) do vlastních rukou, náhradní doručení je
vyloučeno (§ 173 odst. 1 o. s. ř.). Pozdě podaný odpor předseda senátu odmítne
(§ 174 odst. 3, věta první před středníkem, o. s. ř.) Platební rozkaz, proti
němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst.
1 o. s. ř.).
Podle doručenky, založené ve spise, byl platební rozkaz Okresního soudu v
Ostravě ze dne 11. 2. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-7, žalovanému doručen do
vlastních rukou dne 28. 3. 2000; žalovanému jím bylo uloženo, aby do patnácti
dnů zaplatil žalobci jím požadovanou částku anebo aby v téže lhůtě počítané ode
dne doručení platebního rozkazu podal proti němu u soudu, který platební rozkaz
vydal odpor. Patnáctidenní lhůta k podání odporu uplynula ve středu
12. 4. 2000. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu písemně, přičemž
zásilku obsahující odpor proti „platebnímu rozkazu vydanému Krajským obchodním
soudem v Ostravě dne 11. 2. 2000 pod č.j. 67 Ro 1853/99\" podal na poště
Ostrava 2 formou doporučené zásilky R 049094 dne 12. 4. 2000 a adresoval ji
„Krajskému obchodnímu soudu v Ostr., 28. října 150, O - Mar. Hory\", zásilku se
stejným obsahem pak podal na poště O. formou doporučené zásilky R 065110 rovněž
dne 15. 4. 2000 a adresoval ji „Krajskému obchodnímu soudu, U soudu 4/6187, O -
Poruba\"; v pořadí první shora zmíněné podání se dostalo do sféry dispozice
Okresního soudu v Ostravě dne 13. 4. 2000, druhé dne 18. 4. 2000.
Zabránit účinkům platebního rozkazu lze jedině podáním odporu (je-li podán včas
odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a předseda senátu nařídí
jednání); odpor lze učinit jakoukoliv přípustnou formou podání, tj. písemně,
ústně do protokolu nebo telegraficky (§ 42 odst. 1 o. s. ř.).
Lze přisvědčit žalovanému, že k zachování lhůty k podání odporu proti
platebnímu rozkazu (tj. lhůty, která je svou povahou lhůtou procesní) z
hlediska ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. postačí, je-li poslední den lhůty
podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit; je však - logicky vzato
- nezbytné, aby v takovém případě bylo podání určeno, resp.
adresováno příslušnému soudu, v posuzovaném případě Okresnímu soudu v Ostravě,
který odporem napadený platební rozkaz vydal. Byla-li však odesilatelem zásilka
obsahující odpor proti platebnímu rozkazu adresována - jak je tomu v
posuzovaném případě - jinému soudu, nestačí, je-li poslední den lhůty podání
odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit, nýbrž je nutné zkoumat, zda
se ve lhůtě stanovené § 172 odst. 1 věta druhá o. s. ř. dostalo podání do sféry
dispozice příslušného soudu. V takovém případě jde totiž srovnatelně o situaci,
kdy je odpor podán u jiného soudu, než-li je soud, který platební rozkaz vydal.
Protože v daném případě se podání obsahující odpor proti platebnímu rozkazu
adresované žalovaným Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě, dostalo do sféry
dispozice Okresního soudu v Ostravě, který platební rozkaz vydal, až po
uplynutí lhůty k podání odporu, lze uzavřít, že žalovaný podal odpor proti
platebnímu rozkazu opožděně; odvolací soud posoudil věc po právní stránce
správně a dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o. s.
ř. v dané věci naplněn není.
Dovolací soud dovolání žalovaného jako neopodstatněné v souladu s
ustanovením § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný
nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. září 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
51
předsedkyně senátu
v