33 Odo 337/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně I., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované L. N., o zaplacení 17.321,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 285/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2002, č. j. 12 Co 346/2001-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, jejímž předmětem byla koupě soupravy nádobí, žalobou domáhala po žalované zaplacení kupní ceny ve výši 17.321,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4.330,- Kč.
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 10. 2000, č. j. 9 C 285/98-55, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 4.330 Kč,- a náklady řízení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 11. 2002, č. j. 12 Co 346/2001-81, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalobu v části požadující smluvní pokutu ve výši 4.330,- Kč zamítl; ve vyhovujícím výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozhodl zároveň o náhradě nákladů odvolacího řízení a znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), projednal věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, to znamená i ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. To se podává ze skutečnosti, že soud účastníky při jednání před odvolacím soudem poučil podle ustanovení § 15a o. s. ř. (srov. protokol o jednání na čísle listu 79 spisu), které bylo do občanského soudního řádu včleněno právě až zákonem č. 30/2000 Sb., a dále ze skutečnosti, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ničeho neuvedl o tom, že by v daném případě aplikoval občanský soudní řád v jiném, než aktuálně platném znění. Bylo-li tedy v posuzované věci dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb., podléhá i řízení o dovolání proti napadenému rozhodnutí úpravě obsažené v občanském soudním řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. Jen na okraj dovolací soud dodává, že podléhalo-li by dovolací řízení právní úpravě obsažené v občanském soudním řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., bylo by dovolání žalované nutno posoudit jako opožděné, neboť nebylo podáno v jednoměsíční lhůtě stanovené § 240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky dovolacího řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem překážkou v pokračování řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.)
Byť není v dovolání výslovně uvedeno, proti kterému z výroků rozsudku odvolacího soudu směřuje, z jeho obsahové konkretizace, která je pro posouzení každého procesního úkonu účastníka rozhodující (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.), se bez dalších pochybností podává, že směřuje proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím; přípustnost dovolání žalované je proto třeba posoudit v rámci dovoláním napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, nelze než dovolání žalované podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. posoudit jako přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v § 237 a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl zabývat po věcné stránce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu