33 Odo 363/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S., r.o., proti žalovanému R.Z., o zaplacení 300,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 368/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2000 č. j. 22 Co 381/2000-53,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nákladech řízení. Rovněž soud druhého stupně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 28.11.2000 dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.\"). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31.12.2000.
Dovolání žalovaného není přípustné.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř., je třeba v případě, že je odvoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení § 238 odst. 1 a § 239 o. s. ř.
Krajský soud v Praze dovoláním dotčeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně aniž vyslovil, že je proti tomuto rozhodnutí přípustné dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. v této věci tedy není naplněna. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. nelze dovolání připustit ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč. V posuzovaném případě není proto ani tento předpoklad přípustnosti dovolání naplněn, když z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaný takový návrh učinil a navíc dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění pouze ve výši 300,- Kč s příslušenstvím.
S ohledem na skutečnost, že rozhodnutím odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání v této věci ani podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jak vyplývá z obsahu spisu, nedošlo v této věci ani k naplnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Vzhledem k tomu, že dovolacím soudem nebyl zjištěn ani žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. To za situace, když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. srpna 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu