33 Odo 410/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce B. G., proti žalované J. M., o zaplacení 12 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Ro 1/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2002, č.j. 10 Co 79/2002-8, takto:
Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
Usnesením ze dne 31. 1. 2002, č.j. 10 Co 79/2002-8, Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce potvrdil usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 1. 2002, č.j. Ro 1/2002-3, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť má za to, že otázka, zda je či není schopen platit soudní poplatky, je otázkou zásadního právního významu. V důvodech dovolání odkazuje výslovně na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení) a namítá, že starobní důchod je jeho jediným příjmem a při zaplacení soudního poplatku by mu již nezbyly peníze na léky, které musí denně užívat. Taková situace by podle něho odporovala i dobrým mravům.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) jenž má právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že projednání dovolání brání nedostatek podmínky řízení.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti (§ 19 věta před středníkem o. s. ř.). Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (§ 107 odst. 1 věta první o. s. ř.). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (§ 107 odst. 5 věta první o. s. ř.).
Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo (srov. § 121 o. s. ř.), že dovolatel, B. G. v době po podání dovolání zemřel, čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Dovolací řízení je vedeno ohledně návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudního poplatku; to je možné účastníkovi řízení přiznat mimo jiné jen za předpokladu, že to odůvodňují jeho poměry (srov. § 138 odst. 1 věta první o. s. ř.). Z povahy práva na přiznání osvobození od soudních poplatků vyplývá, že je poskytnuto vždy pouze určitému účastníkovi v souvislosti s jeho majetkovými eventuálně sociálními poměry. Jde tedy o právo vázané pouze na konkrétního účastníka řízení, které na právní nástupce tohoto účastníka nepřechází (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 18 Co 233/99, publikované v Soudní judikatuře pod č. 130/99).
Jelikož povaha projednávané věci neumožňuje v řízení o dovolání žalobce pokračovat, Nejvyšší soud České republiky toto řízení zastavil (§ 107 odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu