33 Odo 422/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce
S. T., zastoupeného, advokátem, proti žalované J. S., zastoupené, advokátem,
o zaplacení 460.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního
soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 7/2001, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 2002, č. j. 24 Co
113/2002-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 7.575,-
Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho
zástupce, advokáta.
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 3. června 2002, č. j. 24 Co 113/2002-68, kterým byl
v odvoláním napadené části potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze
dne 12. října 2001, č. j. 17 C 7/2001-54, ve věci samé, není přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek
odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s.
ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním
právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá
zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím
důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž
lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Proto vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nezabýval
jejími námitkami ohledně reálnosti půjčené částky, a že nezjišťoval, zda
žalobce nepůjčuje peněžité částky opakovaně i dalším lidem, nepřísluší
dovolacímu soudu v posuzované věci správnost rozhodnutí odvolacího soudu z
hlediska takových výtek zkoumat, neboť směřují primárně proti správnosti
skutkových zjištění odvolacího soudu.
V rámci způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.)
dovolatelka otevřela dovolacímu přezkumu otázku, zda ujednání o smluvní pokutě
ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení není neplatné pro rozpor s
dobrými mravy; řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího
kontextu soudní praxe, neboť se týká jen konkrétní smlouvy. Přiměřenost výše
smluvní pokuty je totiž třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem
na všechny zvláštnosti daného případu a závěry o
přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty v
konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit; předchozí soudní
rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné,
konkrétními okolnostmi determinované věci. Dovolací soud navíc již vícekrát
konstatoval, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i
několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze – právě s ohledem na
konkrétní okolnosti daného případu – považovat za přiměřenou a tudíž v souladu
s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000,
sp. zn. 30 Cdo 2247/99, a ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 33
Odo 204/2001).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále
zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c/ o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem
účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve
výši 7.500,- Kč (srov. § 3 odst. 1 a 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a §
18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše
odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,-
Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb –
advokátní tarif). Protože dovolání bylo odmítnuto, uložil soud dovolatelce ve
smyslu ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a §
146 odst. 3 o. s. ř., aby tyto náklady žalobci nahradila; ve smyslu ustanovení
§ 149 odst. 1 o. s. ř. je dovolatelka povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k
rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 11. srpna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu