NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 457/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně P. p., a. s. proti žalované M. P., o zaplacení úroků z prodlení z částky 2.398,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 33/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2004, č. j. 39 Co 43/2004-46, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 455,- Kč k rukám JUDr. P.S., advokáta se sídlem P. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 7. května 2003, č. j. 8 C 33/2003-13, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.398,- Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 25. 8. 2001 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 5.325,- Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.691,- Kč splatných vždy do patnáctého dne kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2003 do zaplacení, přičemž neuhrazením jedné splátky se stává splatným celý dluh.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2004, č. j. 39 Co 43/2004-46, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 2.398,- Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, ve výrocích o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 2.398,- Kč ve výši 8,5 % ročně od 25. 8. 2001 do zaplacení a náklady řízení ve výši 5.325,- Kč, vše v měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci počínaje měsícem srpnem 2004 do zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
Výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení, napadla žalovaná podáním ze dne 13. 7. 2004, které je - posuzováno podle obsahu - dovoláním a které doplnila dne 16. 3. 2005 prostřednictvím soudem ustanovené advokátky. Odvolacímu soudu vytkla, že při rozhodování nedostatečně zohlednil její finanční situaci, již podrobně popsala, a vznesla námitku podjatosti soudců senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl.
Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a s odkazem na § 237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřila názor, že dovolání není přípustné.
S ohledem na den vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. (srovnej článek II, bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. však není podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a dále ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadla v prvé řadě výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.398,- Kč za dobu od 25. 8. 2001 do zaplacení. Jelikož žalovaná jistinu ve výši 2.398,- Kč dne 11. 7. 2003 žalobkyni zaplatila, o čemž nebylo mezi účastnicemi sporu (srovnej obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 26. 5. 2004), jsou předmětem řízení úroky z prodlení za časově ohraničené období od 25. 8. 2001 do 11. 7. 2003. Po kapitalizaci tímto soudním rozhodnutím přiznaných úroků z prodlení (tj. jejich vyjádření v penězích) je zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu je proto vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani pokud jím žalovaná napadla výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Pokud žalovaná ve svém podání ze dne 13. 7. 2004 směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu namítla podjatost soudců senátu odvolacího soudu (uplatnila zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), nemohl se dovolací soud touto námitkou zabývat; ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. totiž může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat i z hlediska této zmatečnostní vady, jen je-li dovolání přípustné a byl-li v něm současně uplatněn způsobilý dovolací důvod. K takovéto situaci ovšem v posuzovaném případě nedošlo.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 380,- Kč (§ 2 odst. 1, § 15 ve spojení s § 14 odst. 3, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 30. června 2005
JUDr. Blanka Moudrá , v. r.
předsedkyně senátu