33 Odo 48/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v
právní věci žalobce J. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. B.,
zastoupenému advokátem, o zaplacení 36 224 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 96/96, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2001 č. j. 55 Co 205/2001-115,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2001 č. j. 55 Co 205/2001-115
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. listopadu 2000 č.
j. 18 C 96/96-95, poté, co jeho rozsudek ze dne 16. září
1998 č. j. 18 C 96/96–41 byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne
12. října 1999 č. j. 21 Co 282/99-67, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku
36 224 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 22. 11. 1993 do
zaplacení, ve zbytku příslušenství žalobu zamítl, a zároveň rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že na základě objednávky
žalovaného učiněné žalobci dne 1. 10. 1993 a akceptováním cenové nabídky
žalobce ze dne 9. 10. 1993 žalovaným, došlo mezi
žalobcem a žalovaným k uzavření smlouvy o dílo na zhotovení
předsíňové stěny a průchodu do kuchyně, přičemž předsíňová stěna byla vyráběna
podle projektu, který měl žalobce k dispozici dříve, než napsal cenovou
nabídku. Z obsahu nabídky a údajů na projektu je zřejmé, že žalobce nabídku
zpracoval podle údajů v projektu. Jestliže cenovou nabídku zpracovanou podle
tohoto projektu žalovaný akceptoval, akceptoval i projekt sám. Námitka, že
někdo jiný sjednal předmět díla a někdo jiný cenu za dílo, kterou zmínil
zástupce žalovaného až v závěrečném návrhu, považoval soud za irelevantní,
vzhledem k dosavadním tvrzením žalovaného a úkonům, které
žalovaný učinil. Soud dospěl k závěru, že dílo bylo dokončeno, předsíňová stěna
i průchod do kuchyně byly zhotoveny a instalovány na místě k tomu určeném a
předány nejpozději dne 7. 11. 1993, neboť v tento den byla vystavena faktura na
zaplacení ceny díla. Nebylo ani prokázáno, že provedené dílo mělo žalovaným
tvrzené vady. Tvrzení žalobce, že průchod do kuchyně byl (byť později)
olištován, nebylo žalovaným nijak vyvráceno. Žalovaný ani neprokázal, že dvířka
od botníku byla jako nefunkční žalobcem odvezena, a že vypínač byl instalován v
předsíňové stěně, ač tam být instalován neměl, když byl do
stěny umístěn podle projektu. Za situace, kdy žalobce splnil
svůj závazek ze smlouvy o dílo ve smyslu § 631 obč. zák.,
vznikl mu podle § 634 odst. 2 obč. zák. nárok na zaplacení ceny
za dílo. Právní úkon žalovaného ze dne 2. 2. 2000, směřující k odstoupení od
smlouvy ve smyslu § 642 odst. 1 obč. zák., je právně neúčinný, neboť k
odstoupení od smlouvy o dílo došlo až po
dokončení a předání díla. Protože žalovaný cenu díla podle faktury se
splatností dne 21. 11. 1993 nezaplatil, je od 22. 11. 1993 v prodlení, přičemž
výše úroků v té době činila podle vyhlášky č. 45/1964 Sb. 3 % ročně; proto v
tomto rozsahu bylo příslušenství žalobci přiznáno, a ve zbytku bylo žalobou
požadované příslušenství zamítnuto.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. září 2001 č. j. 55 Co 205/2001-115
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního
stupně. Námitka žalovaného týkající se předání projektu žalobci není pro
posouzení věci relevantní, neboť bylo prokázáno, že dílo bylo žalovaným
objednáno a žalobcem nebylo zhotoveno něco jiného, co by si žalovaný
neobjednal. Pokud byl namítán rozdíl ceny díla v nabídce a faktuře, pak se
jednalo pouze o chybný výpočet daně z přidané hodnoty v nabídce žalobce, ale
cena díla ve výši 29 450 Kč je totožná v nabídce i faktuře. Důvodnou nebyla
shledána ani námitka žalovaného, že dílo nebylo dokončeno,
neboť celé zhotovené dílo bylo nainstalováno v domě žalovaného a nedokončení
díla nemohlo způsobit ani případné odvezení nefunkčních dvířek (což
nebylo ani prokázáno), ale mohlo být jen
reklamačním důvodem vady díla. Žalovanému se nepodařilo
prokázat, že údajné vady díla byly reklamovány, když z předložených dopisů
vyplývalo, že úpravy, které manželka žalovaného E. B. požadovala, byly
považovány za vícepráce. Odvolací soud neshledal pravdivým tvrzení žalovaného,
že dvířka byla odvezena, když žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k setkání a
řešení svých požadavků. Výtky žalovaného k neprovedení olištování průchodu a k
instalaci vypínače pak nemohly odůvodnit nezaplacení díla, ale mohly být pouze
důvodem k odpovědnosti žalobce za vady díla podle § 648 obč. zák. Další námitka
žalovaného, že předmět díla byl dojednán se subjektem odlišným od
žalovaného, a že tudíž k řádnému uzavření smlouvy o dílo nedošlo, nebyla
shledána důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dílo objednal a z jeho
pověření pak se žalobcem jednala jeho manželka E. B. nebo jeho matka M. B. S
námitkou žalovaného, že od smlouvy řádně odstoupil, se
vypořádal již soud prvního stupně a odvolací soud se s jeho
závěry v tomto směru ztotožnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím,
že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v
podstatné části oporu v provedeném dokazování /§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř./
a spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241
odst. 3 písm. d) o. s. ř./. Namítá, že nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že
předmět díla byl vyráběn podle projektu předaného matkou žalovaného M. B., a že
projekt byl součástí objednávky, když svědkyně E. B. a
žalovaný shodně uvedli, že jim není o projektu nic známo, že jej nikdy
neviděli, a svědkyně M. B. uvedla, že s žalobcem nikdy osobně nejednala. Z
předložených důkazů pak ani nevyplývalo oprávnění M. B. zastupovat žalovaného.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že na základě konkludentní akceptace cenové
nabídky ze dne 9. 10. 1993 zároveň akceptoval samotný projekt, neboť tento
projekt nebyl součástí této listiny, nemohl tak akceptovat určitou skutečnost,
o které mu nebylo nic známo. Proto je třeba považovat instalaci
vypínače na předsíňovou stěnu za vadu díla a nikoliv za nový
požadavek nad rámec smlouvy o dílo. Dovolatel dále nesouhlasí
se závěrem, že dílo bylo dokončeno. Jestliže nebyly předány dvířka od skříňové
sestavy, které byly pro svoji nefunkčnost žalobcem odvezeny k úpravě, a
následně nebyly instalovány, pak dílo nemůže být považováno za
dokončené (část díla nebyla vůbec provedena). Podle dovolatele z výslechu
svědkyň M. a E. B. - i přes jistou neurčitost v doplňující výpovědi svědkyně E.
B. - bylo třeba učinit závěr, že nebylo provedeno olištování průchodu, ač toto
bylo předmětem objednávky. Dovolatel má tedy za to, že žalobce nesplnil
povinnost provést dílo podle smlouvy řádně a v dohodnuté době, neboť dílo
nebylo provedeno zcela – chyběla jeho část, a žalovaný nebyl povinen převzít (a
ani nepřevzal) částečné plnění. Protože dílo nebylo řádně dokončeno, splatnost
ceny díla v souladu s § 634 odst. 2 obč. zák. v daném případě vůbec nenastala.
Odstoupení od smlouvy, které učinil žalovaný podle § 642 odst. 2 obč. zák.
proto, že žalobce byl v prodlení s realizací díla, je pak třeba považovat
za účinné. I kdyby byl shledán správným závěr soudu, že dílo bylo vyráběno
podle projektu, který měl být předán žalobci M. B., pak je třeba
učinit závěr, že mezi účastníky nedošlo k řádnému uzavření smlouvy o dílo,
neboť dohoda o předmětu díla byla dojednána s M. B. jako subjektem odlišným od
strany žalované. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu
prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozsudku Městského soudu v
Praze.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
(1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle
občanského soudního řádu ve znění
platném do 31. 12. 2000 – dále
jen „o. s. ř.“).
Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v
dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil /§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř./. Dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, řádně zastoupenou advokátem
(§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř. ), a splňuje formální i obsahové znaky
předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř.; vychází z dovolacích důvodů
podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je
třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek
hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §
132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti,
které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo,
nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř.
poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z
hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event.
věrohodnosti, je logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá
tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z § 133 až 135 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v
podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro
posouzení věci z hlediska hmotného práva.
V daném případě odvolací soud při absenci skutkového závěru, zda dílo bylo
provedeno s vadami, či bez vad, a zda bylo převzato objednatelem či nikoli,
nesprávně dovodil, že došlo k dokončení a předání díla tím, že dílo bylo
nainstalováno v bytě žalovaného, a případné vady nemohly mít vliv na zaplacení
ceny díla. Podle odvolacího soudu je odstranění případných vad otázkou
uplatnění odpovědnosti za vady. Zjištěním, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, se rozumí jen takové zjištění, které je pro rozhodnutí
soudu právně významné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
30. 10. 1992 sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8). Jestliže tedy odvolací soud
nepostavil svůj právní závěr na skutkovém zjištění, které bylo pro právní
posouzení věci významné, není uplatněný dovolací důvod podle § 241 odst. 3
písm. c) o. s. ř. naplněn.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. žalovaný brojí
proti závěru odvolacího soudu, že dílo bylo dokončeno tím, že zhotovené dílo
bylo nainstalováno v domě žalovaného.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. může
spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval
nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil.
Podle § 634 odst. 2 obč. zák., není-li dohodnuto jinak, platí se
cena až po skončení díla. Splatnost ceny díla
tedy nastává, není-li dohodnuto jinak, až po
provedení díla, tedy současně s odevzdáním a převzetím díla objednatelem.
Odvolací soud ze skutkového zjištění, že dílo bylo nainstalováno v bytě
objednatele – žalovaného, dospěl k právnímu závěru, že dílo bylo dokončeno, a
proto je povinen objednatel – žalovaný zaplatit zhotoviteli –
žalobci cenu díla. Tento právní závěr je nesprávný, jestliže byl učiněn jen na
základě zjištění, že dílo bylo nainstalováno v domě žalovaného, neboť odvolací
soud nemohl aplikovat v daném případě ustanovení § 634 odst. 2 obč. zák. pouze
na základě tohoto skutkového zjištění a aniž zjišťoval, zda dílo bylo
objednatelem – žalovaným převzato.
Právní posouzení odvolacího soudu je nesprávné i pokud jde o
závěr, že případné vady díla nemohou odůvodnit
nezaplacení díla, ale mohou být jen důvodem k odpovědnosti za vady díla. Pro
právní závěr, zda objednatel je povinen dílo zaplatit, je
podstatné zjištění, zda dílo bylo provedeno bez vad či s vadami. Proto je
nesprávný právní závěr, že v daném případě mohou být případné vady díla
důvodem k odpovědnosti za vady, není-li
učiněn jasný skutkový závěr, zda dílo vady má či nemá, a zároveň skutkový
závěr, zda dílo bylo objednatelem převzato či nikoli.
Zhotovitel má právo na zaplacení ceny díla v dané věci ve dvou
případech. Za prvé v případě, že dílo bylo provedeno podle § 633
odst. 1 obč. zák. podle smlouvy, řádně (bez vad) a v dohodnuté době, neboť z
ustanovení § 650 obč. zák. pro objednatele vyplývá povinnost zhotovené dílo
převzít a podle § 634 odst. 2 dílo zaplatit. Právo na
zaplacení ceny díla nastává i v případě, že objednatel dílo převzal a dílo je
vadné, neboť v takovém případě může uplatnit objednatel právo z odpovědnosti za
vady ve smyslu § 645 odst. 1 obč. zák., podle něhož
zhotovitel odpovídá za vady, které má věc zhotovená na zakázku při převzetí
objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční
době; stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce
vymíněné.
Naopak zhotovitel nemá právo na zaplacení ceny díla, jestliže dílo nebylo
provedeno ve smyslu § 633 odst. 1 obč. zák. podle smlouvy, řádně (bez
vad) a v dohodnuté době a objednatel dílo
nepřevzal, když podle § 650 obč. zák. pro
objednatele vyplývá povinnost převzít jen zhotovené dílo.
Jestliže odvolací soud v dané věci učinil závěr, že případné odvezení
nefunkčních dvířek, ač tato skutečnost prokázána nebyla, nezpůsobuje dokončení
díla, ale mohlo být jen reklamačním důvodem vady díla, a že i žalovaným
namítané další vady díla jako neprovedení olištování ostění průchodu a
instalace vypínače nemohou být důvodem nezaplacení ceny díla, ale jen důvodem k
odpovědnosti žalobce za vady díla podle § 648 obč. zák., pak takový právní
závěr je s ohledem na výše uvedené v dané věci nesprávný, neboť odvolací soud
tento právní závěr učinil, (na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k
závěru, že dílo bylo předáno a je bez vad) aniž
měl na jisto postaveno,
zda žalovaný dílo převzal či nepřevzal, a zda dílo bylo
vadné či bez vad.
Pokud dovolatel namítá, že nedošlo k řádnému uzavření smlouvy o dílo, jestliže
dílo bylo vyráběno na základě projektu, který předala žalobci M. B., tedy
subjekt odlišný od strany žalované, dovolací soud se ztotožnil se závěrem
odvolacího soudu, že smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je
platná. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaný dílo u žalobce
objednal a na základě jeho zmocnění (ve smyslu § 31 obč. zák.) pak se žalobcem
jednala jeho manželka E. B. nebo jeho matka M. B. - viz výpověď žalovaného na
č. l. 37 spisu, v níž uvedl, že M. B. je jeho matka, která zaskakovala při
jednání za jeho manželku E. B., která vyřizovala veškeré podrobnosti v uvedené
věci, reklamace a další jednání, což vyplynulo shodně i z výpovědi svědkyně E.
B. na č. l. 78 spisu, která vypověděla, že se žalobcem jednala na základě
zplnomocnění manžela (žalovaného).
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci
ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., byl tudíž uplatněn důvodně. Nelze-li
dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej
zruší a věc vrátí soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s.
ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1
o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst.
1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. dubna 2002
JUDr. Kateřina H o r
n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu