33 Odo 480/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce P.V., zastoupeného advokátem proti žalované A.Q., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 49.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 251/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2001, č.j. 26 Co 390/2000-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 3. 2001, č.j. 26 Co 390/2000-30, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 5. 2000, č.j. 14 C 251/99-17, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 49.900,- Kč se 17 % úrokem od 12.11.1994 do zaplacení a rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Současně odvolací soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení 2.075,- Kč a připustil dovolání k řešení otázky „zda v ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. je třeba možnost druhého účastníka namítnout promlčení posuzovat s ohledem na obsah závazkového vztahu nebo pouze s ohledem na subjektivní možnost účastníka takovou námitku uplatnit v daném řízení\".
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání v němž namítal, že odvolací soud, shodně jako před ním soud prvního stupně, věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že na daný případ nelze aplikovat ustanovení § 107 odst. 3 občanského zákoníku a že právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčeno. Z uvedeného důvodu navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl,
neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Je přesvědčena, že ustanovení § 107 odst. 3 občanského zákoníku je aplikovatelné pouze ve věcech, které u synallagmatických závazků mohou vzniknout jen z objektivních důvodů, kdy právo jedné strany podléhá promlčení, zatímco právo druhé strany nikoliv.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o. s. ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení § 159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že Mgr. E.CH., která na základě plné moci zastupovala žalobce v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, i zástupci žalované JUDr. K.H., advokátu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 24. 4. 2001. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 24. 4. 2001 a lhůta k podání dovolání uplynula ve čtvrtek dne 24. 5. 2001. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo předáno k poštovní přepravě na poště P. jako doporučená zásilka č. R 031671 dne 8. 6. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. a o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které sestávají z odměny advokáta za řízení o dovolání ve výši jedné čtvrtiny sazby, tj. 3.000,- Kč (srov. část dvanáctá, Hlava první, zákona č. 30/2000 Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování
účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/), a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) uložil, aby žalované tyto náklady řízení nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. září 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu