NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 494/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce D. p. P., a. s. , zastoupeného JUDr. J. B., advokátem (adresa pro doručování P.), proti žalované A. B., o zaplacení částky 508,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 31 Ro 27/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. září 2004, č. j. 24 Co 386/2004-12, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. září 2004, č. j. 24 Co 386/2004-12, potvrdil platební rozkaz Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. května 2004, č. j. 31 Ro 27/2004-1, ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 4.410,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž se ohradila proti povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení v takové výši, která neodpovídá jejím finančním možnostem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Jelikož dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. května 2005
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu