33 Odo 528/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně MUDr. H. M., proti žalovanému B. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 680.160,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 C 176/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2004, č.j. 11 Co 520/2003-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 2. prosince 2002, č.j. 6 C 176/99-36, stanovil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 680.169,60 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 6. 1999 do zaplacení, a v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil úrok z prodlení ve výši 4 % z částky 680.169,60 Kč od 15. 6. 1999 do zaplacení, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 27.208,- Kč.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. ledna 2004, č.j. 11 Co 520/2003-73, rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 680.169,60 Kč s 12% úrokem z prodlení od 15. 6. 1999 do zaplacení se zamítá. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení, podal žalovaný dovolání, v němž s odkazem na ustanovení § 241a odst. 2, písm. c/ o. s. ř. vytýká odvolacímu soudu, že pochybil nepřiznal-li žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Je přesvědčen, že v posuzovaném případě nebyly důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a obsáhle polemizuje s argumenty, které odvolací soud použil při odůvodnění svého rozhodnutí o nákladech řízení. Zdůrazňuje zejména, že žalovaný nesl přinejmenším stejná rizika spojená s úvěrem a jeho příslušenstvím jako žalobkyně, a že zaplatil na úhradu úvěru a na kupní cenu o 920.221,40 Kč více, než- li bylo jeho povinností. Žalobkyně tedy podala žalobu bezdůvodně, musela si být vědoma případné neúspěšnosti v řízení a měla být stižena povinností náklady hradit. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v odvoláním dotčeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Protože výroky rozsudku o nákladech řízení mají vždy povahu usnesení (§ 167
odst. 1 o. s. ř.), je namístě přípustnost dovolání proti dovoláním napadenému výroku rozsudku, jimiž v dané věci odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků, posoudit v intencích § 237 až § 239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto toto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., za stavu, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu