33 Odo 545/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce města T., zastoupeného JUDr. B. M., advokátkou proti žalovanému R. H., zastoupenému JUDr. L. Č., advokátem o zaplacení 53.512,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 63/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. září 2003, č. j. 26 Co 238/2003-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.425,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. B. M., advokátky.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 21. března 2003, č. j. 5 C 63/99-103, zastavil řízení „co do částky 433,- Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení za období od 2. 2. 2001 v plné výši a za období od 3. 2. 2001 do zaplacení ve výši přesahující 10%“ (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 20.459,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. 2. 2001 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 32.620,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. 2. 2001 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Rozhodl tak poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 24. února 2000, č. j. 5 C 63/99-50, jímž uznal žalovaného povinným do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 53.512 Kč se zde specifikovanými úroky z prodlení, byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2002, č. j. 19 Co 229/2001-72, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. září 2003, č. j. 26 Co 238/2003-127, rozsudek prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dne 10. 12. 2003 blanketní dovolání.
Žalobce se k dovolání žalovaného vyjádřil v tom smyslu, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo v řízení o dovolání postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 – dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele se zaměřil na posouzení, zda dovolání žalovaného obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z § 209 a § 43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v § 241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného JUDr. H. E., advokátu dne 22. 10. 2003 a posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 22. 12. 2003. Dovolání podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dne 10. 12. 2003; označil v něm sice rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, avšak neuvedl v něm, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a z jakých důvodů jej podává. Jelikož žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 2. 2004, č. j. 5 C 63/99-137, aby si pro podání dovolání zvolil jako svého zástupce advokáta a jeho prostřednictvím podal ve lhůtě třiceti dní od doručení tohoto usnesení řádné dovolání. Při doručování tohoto usnesení nebyl žalovaný v místě svého bydliště zastižen, ačkoli se zde zdržuje, a zásilka mu byla dne 27. 1. 2005 uložena na poště, kde si ji 11. 2. 2005 vyzvedl. V souladu s ustanovením § 46 odst. 2 o. s. ř. bylo usnesení obsahující výzvu k povinnému zastoupení a odstranění vad dovolání žalovanému doručeno s účinky ke dni 31. 1. 2005, který připadl na pondělí (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Posledním dnem třicetidenní lhůty stanovené soudem pro splnění podmínky povinného zastoupení advokátem a podání jím sepsaného řádného dovolání byla středa 2. 3. 2005. Žalovaný udělil plnou moc k zastupování v dovolacím řízení JUDr. L. Č., advokátu teprve dne 10. 3. 2005; tento zástupce pak téhož dne sepsal dovolání, které bylo předáno k poštovní přepravě 11. 3. 2005.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. měl žalovaný možnost doplnit dovolání o chybějící náležitosti jen do uplynutí lhůty, která mu byla určena ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud tudíž již nemohl k podání ze dne 10. 3. 2005, kterým bylo dovolání žalovaného doplněno, přihlédnout a podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 2.350,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném před 1. 9. 2006) a z paušální částky 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném před 1. 9. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu
33 Odo 545/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce m. T., zastoupeného JUDr. B M., advokátkou proti žalovanému R. H., zastoupenému JUDr. L. Č., advokátem o zaplacení 53.512,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 63/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. září 2003, č. j. 26 Co 238/2003-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.425,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. B. M., advokátky.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 21. března 2003, č. j. 5 C 63/99-103, zastavil řízení „co do částky 433,- Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení za období od 2. 2. 2001 v plné výši a za období od 3. 2. 2001 do zaplacení ve výši přesahující 10%“ (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 20.459,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. 2. 2001 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 32.620,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. 2. 2001 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Rozhodl tak poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 24. února 2000, č. j. 5 C 63/99-50, jímž uznal žalovaného povinným do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 53.512 Kč se zde specifikovanými úroky z prodlení, byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2002, č. j. 19 Co 229/2001-72, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. září 2003, č. j. 26 Co 238/2003-127, rozsudek prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dne 10. 12. 2003 blanketní dovolání.
Žalobce se k dovolání žalovaného vyjádřil v tom smyslu, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo v řízení o dovolání postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 – dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele se zaměřil na posouzení, zda dovolání žalovaného obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z § 209 a § 43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v § 241b odst. 3 o.
s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem).
Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o.
s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného JUDr. H. E., advokátu dne 22. 10. 2003 a posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 22. 12. 2003. Dovolání podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dne 10. 12. 2003; označil v něm sice rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, avšak neuvedl v něm, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a z jakých důvodů jej podává. Jelikož žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 2. 2004, č. j. 5 C 63/99-137, aby si pro podání dovolání zvolil jako svého zástupce advokáta a jeho prostřednictvím podal ve lhůtě třiceti dní od doručení tohoto usnesení řádné dovolání. Při doručování tohoto usnesení nebyl žalovaný v místě svého bydliště zastižen, ačkoli se zde zdržuje, a zásilka mu byla dne 27. 1. 2005 uložena na poště, kde si ji 11. 2. 2005 vyzvedl. V souladu s ustanovením § 46 odst. 2 o. s. ř. bylo usnesení obsahující výzvu k povinnému zastoupení a odstranění vad dovolání žalovanému doručeno s účinky ke dni 31. 1. 2005, který připadl na pondělí (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Posledním dnem třicetidenní lhůty stanovené soudem pro splnění podmínky povinného zastoupení advokátem a podání jím sepsaného řádného dovolání byla středa 2. 3. 2005. Žalovaný udělil plnou moc k zastupování v dovolacím řízení JUDr. L. Č., advokátu teprve dne 10. 3. 2005; tento zástupce pak téhož dne sepsal dovolání, které bylo předáno k poštovní přepravě 11. 3. 2005.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. měl žalovaný možnost doplnit dovolání o chybějící náležitosti jen do uplynutí lhůty, která mu byla určena ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud tudíž již nemohl k podání ze dne 10. 3. 2005, kterým bylo dovolání žalovaného doplněno, přihlédnout a podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 2.350,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném před 1. 9. 2006) a z paušální částky 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném před 1. 9. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu