33 Odo 587/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce JUDr. Z. A., proti žalovaným l) Č. s. s. d., a 2) O. s. C., a.s., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 3,460.643 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 1/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2003 č.j. 13 Co 650/2002-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Je přesvědčen, že usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě o zaplacení 3,460.643 Kč nemohlo nabýt právní moci, neboť učinil v průběhu řízení úkon, který byl ze zákona oprávněn učinit, jak lze dovodit z ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně byl proto povinen návrhem žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků se zabývat v rámci řízení ve věci samé a rozhodnout o důvodnosti takového návrhu, namísto toho návrh zamítl s odůvodněním, že řízení bylo pravomocně zastaveno a je tak bezpředmětné rozhodovat o návrhu na osvobození od soudních poplatků. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky řízení, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě je rozhodnutím o věci samé rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 3,460.643 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrdil jako správné usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků; již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků ve výčtu uvedeno není a nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř., ani podle ustanovení § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu svých nákladů právo, a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu