NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 602/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. T., proti žalované J. T., o zaplacení částky 186.772,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 9 C 16/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2004, č. j. 8 Co 197/2004-293, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2003, č. j. 9 C 16/99-262, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41.202,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% od 26. 3. 1999 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 145.570,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26% od 20. 5. 1998 do zaplacení, 26% úroku z prodlení z částky 41.202,- Kč od 20. 5. 1998 do 25. 3. 1999 a 14% úroku z prodlení z téže částky od 26. 3. 1999 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).
K odvolání obou účastnic Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. května 2004, č. j. 8 Co 197/2004-293, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV. potvrdil, ve výroku V. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto znovu usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. června 2004, č. j. 9 C 16/99-304, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 28. března 2006, č. j. 8 Co 230/2006-340.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla pouze to, že je odůvodní do jednoho týdne.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle § 240 odst. 1 OSŘ účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle § 241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241 odst. 1 OSŘ není-li dále (t. j. v odstavcích 2 a 3 téhož ustanovení) stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. V takovém případě musí být dovolání advokátem či notářem i sepsáno (§ 241 odst. 4 OSŘ).
Podle § 241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 OSŘ, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal- li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 OSŘ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V posuzovaném případě byl rozsudek odvolacího soudu právnímu zástupci žalobkyně doručen 3. 6. 2004. Dovolání žalobkyně bylo podáno k poštovní přepravě 2. 8. 2004 a doručeno soudu prvního stupně 3. 8. 2004, tedy poslední den dovolací lhůty stanovené v § 240 odst. 1 OSŘ. Jednalo se o tzv. blanketní dovolání, jež neobsahovalo ani dovolací důvody ani údaj o tom, v jakém rozsahu je rozsudek odvolacího soudu napadán, a z pohledu § 241a odst. 1 OSŘ šlo tedy o podání vadné. Jak už bylo uvedeno, doplnění dovolání o tyto náležitosti může dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 OSŘ jen do konce lhůty uvedené v § 241b odst. 3 OSŘ. Jejím marným uplynutím se vady dovolání stávají neodstranitelnými, neboť k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nesmí přihlédnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 21/2004). Jestliže tedy lhůta pro podání dovolání žalobkyni uplynula 3. 8. 2004, byl nadbytečný postup soudu prvního stupně, který usnesením ze dne 26. srpna 2004, č. j. 9 C 16/99-314, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě do 5 dnů doplnila dovolání o náležitosti uvedené v § 241a odst. 1 OSŘ, stejně jako podání žalobkyně z 13. 9. 2004, jímž této výzvě vyhověla. Dovolání nebylo přesto, že již v době jeho podání byla splněna podmínka uvedená v § 241 OSŘ, doplněno o nezbytné náležitosti v době, kdy běžela lhůta k jeho podání, a proto bez ohledu na pozdější procesní úkony soudu prvního stupně a žalobkyně dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. května 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu