33 Odo 610/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka
Dese ve věci žalobce V. V., zastoupeného , advokátem , proti
žalovaným 1) R. M., a 2) Z. M.,
zastoupeným, advokátkou, o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 155/99, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2000, č.j. 18 Co
463/2000-47, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července
2000, č.j. 18 Co 463/2000-47, se zrušuje a věc
se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 250 000 Kč s tím, že uvedenou částku
jim předal jako zálohu na kupní cenu při podpisu smlouvy o prodeji nemovitosti,
od níž však žalovaní následně odstoupili.
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 17. 3. 2000, č.j. 7 C 155/99-32, uložil
každému ze žalovaných zaplatit žalobci částku 125 000 Kč do tří dnů od právní
moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 7.
2000, č.j. 18 Co 463/2000-47, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové
povinnosti.
Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že
dne 2. 10. 1995 uzavřeli žalovaní jako prodávající se žalobcem jako
kupujícím kupní smlouvu ohledně ideální poloviny pozemkové parcely č. 976 -
dílu 1 o výměře 13.366 m2 a dílu 3 o výměře 13 m2 - zapsané na listu
vlastnictví č. … pro katastrální území a obec P. u Katastrálního úřadu v P.
(každý z prodávajících vlastnil jednu ideální čtvrtinu zmíněného pozemku) s
tím, že povolení vkladu vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí
bylo podmíněno zaplacením celé kupní ceny ve výši 5 017
125 Kč. Téhož dne uzavřeli účastníci také dohodu o složení zálohy na kupní cenu
podle shora uvedené kupní smlouvy, ve které žalovaní potvrdili převzetí zálohy
ve výši 250 000 Kč od žalobce, přičemž bylo sjednáno, že nedojde-li z důvodů na
straně kupujícího (žalobce) k provedení zápisu vkladu vlastnického práva do
katastru nemovitostí, propadá složená záloha ve prospěch žalovaných. Dne 29. 2.
1996 uzavřeli účastníci novou kupní smlouvu, na jejímž základě prodali žalovaní
žalobci každý jednu ideální polovinu nově vytvořené pozemkové parcely č. 976/8
v katastrálním území a obci P., zapsané u katastrálního úřadu v P.
na listu vlastnictví č. … a ve smlouvě dojednali, že tato „smlouva navazuje na
obsah kupní smlouvy ze dne 2. 10. 1995 a dodatek k této smlouvě ze dne 15. 11
.1995, tyto nahrazuje a zároveň je zrušuje“. Na podkladě takto zjištěného
skutkového stavu odvolací soud dovodil, že kupní smlouvou ze dne 29. 2. 1996
byla zrušena původní kupní smlouva uzavřená dne 2. 10. 1995 bez toho, že by
nová smlouva jakkoliv řešila právní vztahy ohledně žalobcem poskytnuté zálohy
ve výši 250 000 Kč. Uzavřením nové kupní smlouvy dne 29. 2. 1996 odpadl právní
důvod pro složení zálohy na kupní cenu za nemovitost prodávanou smlouvou ze dne
2. 10. 1995, žalobce věděl, že se žalovaní na jeho úkor bezdůvodně obohatili, a
počala mu běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání plnění
z tohoto bezdůvodného obohacení. ¨Protože žaloba byla podána
po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty dne 16. 8. 1999 a žalovaní
vznesli námitku promlčení, odvolací soud – aniž se zabýval otázkou, zda
žalovaní byli oprávněni ponechat si poskytnutou peněžní zálohu - uzavřel, že
nárok žalobce na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je promlčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které výslovně
odůvodňuje dovolacími důvody uvedenými v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ a d/
o.s.ř. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného pod písmenem c/ spatřuje v tom, že
odvolací soud nesprávně posoudil původní kupní smlouvu jako zrušenou. Podle
žalobce ke zrušení původní kupní smlouvy nedošlo; novou kupní smlouvou byla
původní smlouva pouze změněna, a to proto, že v mezidobí došlo k rozdělení a
vytýčení nových hranic původních pozemkových parcel, vznikla nová pozemková
parcela č. 976/8 a bylo namístě nově správně označit předmět vlastnictví
prodávajících, který byl na žalobce žalovanými převáděn. Vůlí účastníků smlouvy
bylo převést shodnou nemovitost a „zaplacenou zálohu na kupní
cenu považovali za stále platnou“ s tím, že „dohoda o složení zálohy
na řádnou kupní cenu platí dál a bude vypořádána v rámci nové kupní smlouvy.“ V
rámci dovolacího důvodu uvedeného pod písmenem d/ zpochybnil dovolatel závěr
odvolacího soudu dovozující, že nárok žalobce je promlčen. Promlčecí lhůta
totiž nepočala běžet uzavřením nové kupní smlouvy dne 29. 2.1996, nýbrž až
odstoupením žalovaných od této kupní smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) projednal věc
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen
„o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem
(žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.) a
že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/
o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal dovolací soud bez jednání napadený
rozsudek (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je
opodstatněné.
Každé podání – tedy i dovolání – je soud povinen posoudit podle jeho obsahu. I
když žalobce v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jímž lze namítat, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, veškerá obsahová argumentace je zaměřena ke zpochybnění
správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, konkrétně právních závěrů,
že uzavřením nové kupní smlouvy odpadl právní důvod pro složení zálohy na
zaplacení kupní ceny za prodávanou nemovitost podle původní smlouvy a že nárok
žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, když promlčecí lhůta k
uplatnění tohoto nároku počala běžet dnem 29. 2. 1996, zatímco nárok byl u
soudu uplatněn až 16. 8. 1999.
Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v subsumaci zjištěného
skutkového stavu pod skutkovou podstatu vyhledané právní normy, jež vede k
závěru, zda-li a komu soud právo přiznává nebo oduznává. Právní posouzení věci
je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně
zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který správně měl
použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej
interpretoval, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné
právní závěry.
85
Podle ustanovení § 570 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) dohodne-li se věřitel s
dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým,
dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit
závazek nový. Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda
o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován
promlčený závazek. Podle ustanovení § 571 ObčZ se pak dosavadní závazek pokládá
za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o
novém závazku.
V posuzované věci uzavřeli účastníci dne 29. 2. 1996 písemnou kupní smlouvu, v
níž se dohodli, že „kupní smlouva navazuje na obsah kupní smlouvy ze dne 2. 10.
1995 a dodatek k této smlouvě ze dne 15. 11. 1995, tyto nahrazuje a zároveň
zrušuje“. Z citovaného ujednání vyplývá zřejmá vůle smluvních stran
nahradit původní závazek závazkem novým, a to v celém rozsahu, přičemž nová
kupní smlouva splňuje i zákonnou podmínku zachování formy
(v daném případě ze zákona písemné) původního závazku. Na základě uvedeného
ujednání došlo z vůle účastníků k nahrazení původní kupní smlouvy v celém
rozsahu novou kupní smlouvou a původní kupní smlouva ze zákona zanikla
(privativní novace); smluvní strany jsou nadále vázány toliko novou kupní
smlouvou. Dohodli-li si účastníci, že původní smlouva se zrušuje, je
takové jejich ujednání z důvodu zániku původní smlouvy ex lege nadbytečné;
jasně však dokumentuje právě vůli účastníků být vázán toliko smlouvou novou.
Nelze proto souhlasit s názorem žalobce, že nová smlouva uzavřená dne 29. 2.
1996 je právním úkonem vedoucím pouze ke změně původního závazku (kumulativní
novace). Odvolací soud tedy v tomto směru ve svém právním závěru nepochybil.
Zbývá posoudit správnost závěru odvolacího soudu, že uzavřením nové kupní
smlouvy dne 29. 2. 1996 zároveň odpadl právní důvod pro poskytnutí zálohy na
kupní cenu převáděné nemovitosti.
Podle ustanovení § 498 ObčZ na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým
účastníkem, hledí se jako na zálohu. Znamená to, že pokud před uzavřením
smlouvy poskytne jedna strana něco, co má být předmětem jejího budoucího
závazku ze smlouvy, je stanovena vyvratitelná domněnka, že v
pochybnostech se plnění poskytnuté mezi účastníky před uzavřením smlouvy, ze
které má závazek k plnění teprve vzniknout, považuje za zálohu, tj. za splátku
na smluvené budoucí plnění.
Pro posouzení, zda zálohu na kupní cenu poskytnutou žalobcem
původně v souvislosti s kupní smlouvou uzavřenou dne 2. 10.
1995 lze považovat za zálohu na kupní cenu rovněž ve vztahu založeného novou
kupní smlouvou ze dne 29. 2. 1996, která původní kupní smlouvu nahradila, je
podstatné, že plnění bylo poskytnuto před uzavřením „nové“ kupní smlouvy, a že
bylo žalobcem poskytnuto a žalovanými přijato v souvislosti se zamýšleným
převodem nemovitosti. Skutečnost, že v kupní smlouvě ze dne 29. 2.
1996 není ničeho o složené záloze uvedeno, navozuje pochybnosti, zda na plnění
250 000 Kč lze pohlížet jako na zálohu na kupní cenu podle nově uzavřené kupní
smlouvy, a nastává situace k uplatnění vyvratitelné právní domněnky podle
ustanovení § 498 ObčZ. Nepodaří-li se totiž žalovaným prokázat opak, je
žalobcem poskytnuté plnění v částce 250 000 Kč třeba považovat za zálohu na
kupní cenu podle kupní smlouvy ze dne 29. 2. 1996.
Závěr odvolacího soudu, že právní důvod pro poskytnutí zálohy na kupní cenu
nemovitosti uzavřením kupní smlouvy ze dne 29. 2. 1996 odpadl, není správný.
Tato smlouva sama je nadále právním důvodem poskytnutí zálohy na kupní cenu
smlouvou převáděné nemovitosti.
Podle § 451 odst. 1 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí
obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 ObčZ bezdůvodným obohacením je majetkový
prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního
úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch
získaný z nepoctivých zdrojů.
Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne,
kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor
obohatil (§ 107 odst. 1 ObčZ); nejpozději se právo na vydání plnění z
bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné
obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (§ 451 odst. 2 ObčZ).
Pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení platí tedy speciální
úprava podle ustanovení § 107 ObčZ; v prvním odstavci tohoto ustanovení je
upravena tzv. subjektivní promlčecí lhůta, v odstavci druhém pak promlčecí
lhůta objektivní. Obě lhůty počínají a běží nezávisle na sobě a jejich vzájemný
vztah je takový, že když skončí běh jedné z nich, právo se promlčí a je-li
vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat. Počátek subjektivní promlčecí
lhůty práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se neváže k datu
splatnosti, jak je tomu u počátku obecné promlčecí doby podle § 101 ObčZ, ale k
jiné skutečnosti, kterou je vědomost oprávněného o tom, že na jeho úkor došlo k
bezdůvodnému obohacení a kdo se obohatil. Pro stanovení počátku běhu objektivní
promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 ObčZ je rozhodující okamžik, kdy
bezdůvodné obohacení vzniklo. Ke splnění předpokladů pro počátek běhu
subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení
vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s
počátkem lhůty objektivní. Bezdůvodné obohacení získané plněním z právního
důvodu, který odpadl, vzniká okamžikem, kdy odpadl právní důvod již
poskytnutého plnění.
Z uvedeného vyplývá, že trval-li právní důvod plnění ze strany žalobce
(zálohy v částce 250 000 Kč) i po vzniku nové kupní smlouvy, kterou
byla původní kupní smlouva zrušena a nahrazena, nemohlo na straně žalovaných k
okamžiku uzavření nové kupní smlouvy vzniknout bezdůvodné obohacení. Je-li
vznik bezdůvodného obohacení nezbytnou podmínkou počátku běhu promlčecí lhůty
práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (a to jak lhůty objektivní, tak
i subjektivní), nelze spojovat počátek běhu promlčecí lhůty s okamžikem zániku
původní kupní smlouvy, neboť právní důvod poskytnutí zálohy na kupní cenu k
tomuto okamžiku neodpadl a bezdůvodné obohacení žalovaným
nevzniklo. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že promlčecí lhůta k
uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení počala v posuzované věci
běžet uzavřením nové kupní smlouvy, tj. dnem 29. 2.1996.
86
O případném bezdůvodném obohacení, jež mělo žalovaným vzniknout v důsledku
odpadnutí právního důvodu, na jehož základě poskytl žalobce žalovaným zálohu za
kupní cenu, je tak možné uvažovat až v době následující vzniku nové kupní
smlouvy, a to zřejmě v souvislosti s účastníky tvrzeným odstoupením
žalovaných od kupní smlouvy uzavřené dne 29. 2. 1996. V tomto směru
však soudy obou stupňů neučinily žádné skutkové či právní závěry. Pro posouzení
otázky, zda je nárok žalobce z možného bezdůvodného obohacení promlčen, by se
měl odvolací soud zabývat zejména otázkami, zda žalovaní od kupní smlouvy
odstoupili řádně a kdy k takovému právnímu úkonu došlo.
Protože dovolání je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §
241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. důvodné, Nejvyšší soud České republiky rozsudek
odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 1, část věty za středníkem o.s.ř.) a věc
vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§ 243b odst.2, věta první
o.s.ř.).
Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení
a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1
o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2002
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu