33 Odo 663/2004

33 Odo 663/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče

a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing.

P. D., proti žalované B., s. r. o., o uložení povinnosti uzavřít smlouvu,

vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 17 C 50/2001, o dovolání

žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2003, č. j. 25

Co 138/2003-191, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2003, č. j. 25 Co

138/2003-191, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. ledna 2003, č.

j. 17 C 50/2001-140, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k

dalšímu řízení.

Žalobce se domáhal, aby žalované bylo uloženo uzavřít s ním kupní smlouvu

ohledně prodeje ideálních 5/10 domu č. p. 72 na stavebním pozemku č. parc. 82 a

ideálních 5/10 tohoto stavebního pozemku, zapsaných v katastru nemovitostí na

LV č. 2431 pro obec a kat. úz. D. (dále též „předmětné nemovitosti“ či „shora

uvedené nemovitosti“), ve znění uvedeném v žalobním petitu. Žalobu odůvodnil

tím, že on a Ing. J. D. byli podílovými spoluvlastníky shora uvedených

nemovitostí spolu s manžely Ing. L. a J. F. Ing. J. D. zmocnil žalobce k

využití zákonného předkupního práva i za jeho osobu. Manželé F. kupní smlouvou

ze dne 21. května 1998 prodali svůj spoluvlastnický podíl žalované, aniž jej

předtím řádně nabídli ke koupi spoluvlastníkům. Nabídka byla sice učiněna, ale

stalo se tak v době, kdy probíhal výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického

podílu manželů F. a kdy tedy tito spoluvlastníci byli ze zákona omezeni ve

výkonu vlastnického práva zákazem dispozice s nemovitostmi. Kromě toho

obsahovala nabídka jiné podmínky splatnosti kupní ceny, než za jakých byla

později uzavřena kupní smlouva se žalovanou. Nabídka byla tedy neplatná a

žalobce nyní uplatňuje vůči nabyvatelce prodaného spoluvlastnického podílu

nárok ze svého předkupního práva.

Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23.

ledna 2003, č. j. 17 C 50/2001-140, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Vyšel ze zjištění, že před uzavřením kupní smlouvy mezi manžely F. a žalovanou

dne 21. května 2001 byli vlastníky ideální poloviny předmětných nemovitostí

Ing. L. a J. F. z titulu společného jmění manželů, spoluvlastníkem jedné

ideální desetiny byl žalobce a zbývající čtyři ideální desetiny vlastnil Ing.

J. D. Na základě kupní smlouvy z 21. 5. 1998 se s právními účinky vkladu od 17.

8. 1998 stala podílovou spoluvlastnicí jedné ideální poloviny žalovaná. Kupní

cena činila 3,315.000,- Kč a bylo dohodnuto, že její část ve výši 1,099.744,-

Kč si žalovaná započte na pohledávku proti manželům F., kterou jí smlouvou z

21. 5. 1998 postoupila M. K. Již předtím vedla M. K. jako oprávněná u soudu

prvního stupně pod sp. zn. E 1489/95 proti manželům F. výkon rozhodnutí

prodejem spoluvlastnického podílu na shora uvedených nemovitostech. Tento výkon

rozhodnutí byl pravomocně nařízen dnem 12. června 1996 a k návrhu oprávněné byl

pravomocně zastaven 8. 7. 1998. Dopisem z 22. 12. 1997 učinila na základě

zmocnění manželů F. notářka JUDr. M. R. žalobci a Ing. J. D. nabídku převodu

spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech za kupní cenu

3,135.000,- Kč splatnou při podpisu smlouvy s tím, že by smlouva byla uzavřena

„s odkládací podmínkou účinnosti do doby právní moci rozhodnutí soudu o

zastavení výkonu rozhodnutí a výmazu dispozičního omezení v katastru

nemovitostí“. Dopis z 22. 12. 1997 byl žalobci i Ing. J. D. doručen 29. 12.

1997. Na tuto nabídku reagovali oba spoluvlastníci prostřednictvím svého

právního zástupce tak, že dokud probíhá řízení o výkon rozhodnutí, nelze

uzavírat jakékoli smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu. Soud prvního

stupně však zaujal právní názor, že nabídku k prodeji, který by byl fakticky

odložen až na dobu po skončení výkonu rozhodnutí, učinit lze, neboť takovouto

nabídkou a následnou smlouvou, která je uzavřena s odkládací podmínkou, v době,

kdy je nařízen výkon rozhodnutí, k převodu ani k zatížení nemovitostí nedojde.

Manželé F. tudíž nepochybili, když tímto způsobem nabídli spoluvlastníkům

realizaci jejich předkupního práva. V nabídce je sice uvedena splatnost kupní

ceny při podpisu smlouvy, ale bylo prokázáno, že o jiném způsobu zaplacení

(tedy použití části kupní ceny na zaplacení dluhu) byli žalobce a Ing. J. D.

řádně informováni. K porušení předkupního práva tedy nedošlo a žaloba není

důvodná.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.

září 2003, č. j. 25 Co 138/2003-191, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a

rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech,

které v odvolacím řízení vynaložil stát. Doplnil dokazování opakováním

některých důkazů a dospěl prakticky ke stejným skutkovým závěrům jako soud

prvního stupně, tedy že 22. 12. 1997 učinili manželé F. žalobci a Ing. J. D.

písemnou nabídku předkupního práva s uvedením kupní ceny a s tím, že kupní

smlouva by byla uzavřena s odkládací podmínkou účinnosti do právní moci

rozhodnutí soudu o zastavení výkonu rozhodnutí. Spoluvlastníci byli informováni

– a to jednak ústně, jednak nejpozději začátkem dubna 1998 z návrhu kupní

smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu mezi manžely F. a žalovanou, který

jim Ing. F. předal – též o tom, jakým způsobem bude kupní cena placena, t. j.

že její část bude zaplacena přímo zástavnímu věřiteli. Tato nabídka předkupního

práva nebyla přijata. Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud se

především ztotožnil s názorem, že nařízení výkonu rozhodnutí a s ním

související zákaz převodu a zatížení postižených nemovitostí nebrání realizaci

předkupního práva, pokud je vlastní prodej odkládací podmínkou odložen až na

dobu po zastavení výkonu rozhodnutí. Proto je třeba zkoumat, zda byla nabídka

předkupního práva učiněna řádně. Manželé F. nepochybili, když učinili nabídku

oběma zbývajícím spoluvlastníkům, jelikož v té době ještě nebyli tito

spoluvlastníci o výkonu předkupního práva dohodnuti. S ohledem na to, že se

jednalo o předkupní právo k nemovitosti, musela být jeho nabídka písemná; jejím

obsahem pak musely být ty podmínky, za nichž má dojít k prodeji a jejichž

splněním může oprávněný své předkupní právo vykonat, t. j. kupní cena, to, že

prodej by byl odkládací podmínkou odložen až na dobu po zastavení výkonu

rozhodnutí, a skutečnost, že část kupní ceny by byla plněna zástavnímu

věřiteli. Prvé dvě podmínky byly obsaženy již v písemné nabídce z 22. 12. 1997,

třetí nikoli, ale bylo prokázáno, že o zaplacení části kupní ceny zástavnímu

věřiteli spoluvlastníci věděli, a tím, že jim bylo předáno písemné vyhotovení

návrhu kupní smlouvy, byla splněna i podmínka písemné formy nabídky předkupního

práva. To, že v návrhu kupní smlouvy žalobce nefiguroval jako kupující, nemění

nic na tom, že se jedná o nabídku předkupního práva, neboť skutečnost, že

manželé F. předali spoluvlastníkům podrobný návrh kupní smlouvy, svědčí o

jejich úmyslu seznámit spoluvlastníky se všemi okolnostmi, za nichž má k

prodeji dojít. Důvodná není ani námitka, že notářka JUDr. R., zastupující

manžele F., nesplnila svůj slib zaslat spoluvlastníkům návrh kupní smlouvy o

převodu podílu na ně, když tento návrh, jak bylo zjištěno, byl spoluvlastníkům

doručen prostřednictvím Ing. F. Doručením tohoto návrhu (t. j. nejpozději

začátkem dubna 1998) se stala nabídka předkupního práva perfektní a jelikož ve

dvouměsíční lhůtě žalobce a Ing. J. D. ani nezaplatili kupní cenu, ani

neučinili úkon, ze kterého by bylo patrno, že hodlají nemovitosti za daných

podmínek koupit, jejich předkupní právo podle § 605 občanského zákoníku (dále

jen „ObčZ“) zaniklo. Proto byla žaloba právem zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z

přesvědčení, že jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, a

v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním

posouzení věci. Nesprávnost napadeného rozsudku spatřoval především v tom, že

odvolací soud připustil možnost učinit nabídku předkupního práva v době, kdy je

usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému zakázáno s nemovitostí

nakládat. Žalobce má za to, že v průběhu výkonu rozhodnutí manželé F. nebyli

oprávněni spoluvlastníkům realizaci předkupního práva nabídnout, byť s

odložením prodeje, neboť zaplacením kupní ceny by se žalobce vystavil

nebezpečí, že o celou částku přijde, a mohl by být i trestně stíhán. Podle

názoru dovolatele není správný ani závěr, že nabídka předkupního práva byla

řádná. Dopis z 22. 12. 1997 neobsahoval informaci, že část kupní ceny bude

hrazena na účet peněžního ústavu s tím, že dojde ke zrušení zástavního práva, a

že část bude zaplacena právnímu nástupci M. K. na úhradu dluhu, pro který je

veden výkon rozhodnutí. Pokud pak soud vycházel z toho, že Ing. F. ukázal

spoluvlastníkům kupní smlouvu uzavíranou se žalovanou, pominul, že nabídka musí

být adresována tomu, koho se týká, a pouhé předložení smlouvy nelze za

takovouto nabídku považovat. Žalobce ostatně zpochybnil i závěr, že Ing. F.

jemu a Ing. J. D. smlouvu předložil, když poukázal na to, že v tomto směru

soudy vycházely pouze z výpovědí osob, které mají na výsledku sporu zájem. Ve

smlouvě, kterou manželé F. uzavřeli se žalovanou, pak je zcela jiné ujednání o

splatnosti kupní ceny, než jaké bylo uvedeno v dopisu z 22. 12. 1997, neboť

spoluvlastníci měli kupní cenu zaplatit při podpisu smlouvy, zatímco žalovaná

tak měla učinit až po doručení stejnopisu smlouvy s vyznačeným rozhodnutím o

povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobce dále

poukázal na to, že kupní smlouva, jejíž návrh měl Ing. F. spoluvlastníkům

předložit, ani nemohla obsahovat všechny podmínky, za nichž nakonec k prodeji

došlo. K postoupení pohledávky M. K. za manžely F. totiž došlo až v den

uzavření smlouvy, t. j. 21. 5. 1998, takže v dubnu 1998 nemohl být ve smlouvě

údaj o započtení částky 1,099.744,- Kč na pohledávku kupujícího. Konečně

dovolatel zdůraznil, že spolu s Ing. J. D. vyzvali notářku JUDr. R. v lednu

1998 k předložení návrhu smlouvy, jíž by byl spoluvlastnický podíl manželů F.

převeden na ně, ale přes její písemný příslib z 19. 1. 1998 se tak nestalo.

Žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena

odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná

ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání

proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo

tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění

před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako

soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu

oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci

samé je upravena v § 237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Podle písm. b) tohoto

ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti

usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního

stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším

rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který

dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání

žalobce založena, jelikož napadeným rozsudkem byl sice potvrzen v pořadí druhý

rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, ale prvým rozsudkem [ze

dne 28. ledna 2002, č. j. 17 C 50/2001-71, zrušeným k odvolání žalobce

usnesením odvolacího soudu (v záhlaví nesprávně označeným jako rozsudek) ze dne

15. května 2002, č. j. 25 Co 119/2002-92] byla žaloba rovněž zamítnuta, takže

nejde o jiné rozhodnutí ve věci samé.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého

je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení

odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,

jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k

závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní

význam. Podle § 237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní

stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími

soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v

rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud shledal dovolání žalobce přípustným podle shora citovaných

ustanovení, neboť – jak bude uvedeno dále – napadený rozsudek řeší otázku

náležitostí nabídky předkupního práva podle § 605 věty třetí ObčZ v rozporu s

hmotným právem. Proto přezkoumal tento rozsudek podle § 242 odst. 3 OSŘ.

Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, §

229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, případně jinými vadami řízení,

které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud

přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic

takového neplyne. Námitkou týkající se správnosti skutkového závěru, že byl

žalobci předložen návrh kupní smlouvy mezi manžely F. a žalovanou, pak nebylo

možno se zabývat, jelikož dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je

přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně

namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení

věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění

dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového

zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném

dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém

rozhodování vycházel [srov. výslovné znění § 241a odst. 3 OSŘ, omezujícího

tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) a b)

OSŘ].

Dovolací soud se tudíž zabýval jen tvrzeným nesprávným posouzením věci tak, jak

je žalobce ve svých námitkách vymezil, a dospěl k závěru, že jeho dovolání je

opodstatněné.

Podle § 140 ObčZ převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci

předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se

spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně

podle velikosti podílů.

Podle § 603 odst. 3 ObčZ bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný

buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane

předkupní právo zachováno. Podílový spoluvlastník, jehož předkupní právo nebylo

dodrženo, pak má ještě další možnost, a to dovolat se z tohoto důvodu relativní

neplatnosti smlouvy, jíž byl spoluvlastnický podíl převeden na jiného (§ 40a

ObčZ).

Podle § 605 ObčZ není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí

oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po

nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná

ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.

Soudy obou stupňů ze zjištěných skutečností správně dovodily, že žalobci a Ing.

J. D. jako podílovým spoluvlastníkům předmětných nemovitostí svědčilo předkupní

právo ke spoluvlastnickému podílu manželů F., že mezi nimi došlo k dohodě, že

toto předkupní právo vykoná toliko žalobce, a že žalobce namítající porušení

předkupního práva se domáhá nároku, který má oporu v § 603 odst. 3 ObčZ. Oba

soudy též shodně konstatovaly, že písemná nabídka předkupního práva z 22. 12.

1997 neobsahovala všechny podmínky, za nichž nakonec došlo k uzavření kupní

smlouvy mezi manžely F. a žalovanou, pokud jde o způsob zaplacení kupní ceny.

Přesto dospěly k závěru, že předkupní právo žalobce zaniklo podle § 605 ObčZ

marným uplynutím dvouměsíční lhůty k vyplacení nemovitostí, když vyšly z

názoru, podle kterého postačí, že žalobce a Ing. J. D. o změně podmínek oproti

písemné nabídce předkupního práva věděli a že jim byl předložen písemný návrh

kupní smlouvy, jíž manželé F. hodlali svůj spoluvlastnický podíl prodat,

obsahující údaje o změněných podmínkách. S tímto názorem se však dovolací soud

neztotožňuje.

Nabídka k využití předkupního práva je jednostranným právním úkonem povinného z

předkupního práva adresovaným oprávněnému a musí kromě požadavků obecně

kladených na právní úkony (§ 37 a následující ObčZ) a náležitostí návrhu na

uzavření smlouvy (§ 43a ObčZ) odpovídat předem sjednaným podmínkám a pokud

nebyly sjednány, musí obsahovat veškeré podmínky, za nichž povinný nabízí věc

ke koupi a jejichž splněním může oprávněný své předkupní právo vykonat.

Jestliže poté, co již byla nabídka předkupního práva učiněna, dojde ke změně

těchto podmínek, je třeba učinit novou nabídku nebo sdělit nové podmínky koupě,

a to – jde-li o nemovitost – opět písemně. I pro tuto novou nabídku, případně

pro sdělení nových podmínek platí, že jde o právní úkon adresovaný, t. j. o

projev vůle určený konkrétní osobě – oprávněnému. Je-li pro tuto nabídku

předepsána písemná forma, je nezbytné, aby z písemného projevu vůle vyplývalo –

kromě údajů o podmínkách, za nichž se prodej má uskutečnit – i to, že jde o

projev, který povinný činí vůči oprávněnému. V daném případě není sporu o tom,

že oproti nabídce předkupního práva, kterou v zastoupení manželů F. učinila

žalobci a Ing. J. D. notářka JUDr. R. a která sama o sobě splňovala zákonem

požadované náležitosti, došlo později k převodu spoluvlastnického podílu

manželů F. na žalovanou za jiných podmínek. Ty se týkaly nejen formy zaplacení

kupní ceny (která, jak správně uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 15.

května 2002, č. j. 25 Co 119/2002-92, může být z hlediska přijatelnosti

podmínek koupě nemovitosti rovněž rozhodující, zvláště může-li ovlivnit hodnotu

nemovitosti či její právní poměry), ale i její splatnosti (spoluvlastníkům byl

prodej nabízen za kupní cenu splatnou při podpisu smlouvy, splatnost zbytku

kupní ceny žalovanou byla dohodnuta do sedmi dnů od doručení stejnopisu smlouvy

s vyznačením rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva, tedy, zejména s

ohledem na navrhovanou odkládací podmínku, výrazně později). Ke splnění

podmínek pro řádnou nabídku předkupního práva tedy bylo třeba, aby manželé F.

oznámili tyto změny písemným právním úkonem adresovaným oprávněným

spoluvlastníkům. Soudy obou stupňů vyšly ze skutkového zjištění, že žalobce a

Ing. J. D. byli nejprve ústně informováni o tom, že dochází ke změnám, a

posléze jim byl předán k nahlédnutí písemný návrh kupní smlouvy, v němž ovšem

jako její účastníci nevystupovali. Chybí zde tedy adresovaný právní úkon mající

písemnou formu a za této situace nelze nabídku předkupního práva, jež byla

oprávněným spoluvlastníkům učiněna, považovat za řádnou a platnou. Z tohoto

důvodu pak nemohlo dojít k zániku předkupního práva žalobce a Ing. J. D. podle

§ 605 věty druhé ObčZ.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že předkupní

právo žalobce a Ing. J. D. zaniklo v důsledku marného uplynutí lhůty uvedené v

§ 605 ObčZ, spočívá jeho zamítavé rozhodnutí na nesprávném výkladu tohoto jinak

správně použitého ustanovení a tím na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ je tedy naplněn a dovolacímu

soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem OSŘ napadený

rozsudek v přezkoumávaném meritorním výroku i v závislých výrocích o nákladech

řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) OSŘ] zrušit. Jelikož důvody, pro které byl tento

rozsudek zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací

soud též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§

243b odst. 3 věta druhá OSŘ).

Zbývá poznamenat, že shora uvedené důvody, pro něž nelze považovat nabídku

předkupního práva, kterou učinili manželé F. žalobci a Ing. J. D., za řádnou a

platnou, postačí k závěru o důvodnosti žaloby. Proto již nebylo třeba zabývat

se námitkou, že nabídku předkupního práva nebylo možno učinit v době, kdy byl

převáděný spoluvlastnický podíl postižen výkonem rozhodnutí, ani dalšími

dovolacími námitkami žalobce, které již na rozhodnutí ve věci nemají vliv.

V dalším průběhu řízení budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací

vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§ 243d odst. 1

věta prvá ve spojení s § 226 odst. 1 OSŘ). O náhradě nákladů řízení včetně

nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d

odst. 1 věta druhá OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. ledna 2006

Vít Jakšič,v.r.

předseda senátu