33 Odo 67/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a
JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalované
České republice – Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích, se sídlem České
Budějovice, F. A. Gerstnera 15, o žalobě pro zmatečnost podané proti rozsudku
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 11. 2002, č.j. 12 C
293/2001-75, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 9 C 32/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 23. září 2003, č.j. 19 Co 1620/2003-44,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou pro zmatečnost (podanou u soudu dne 28. 1. 2003) se žalovaná Česká
republika - Finanční úřad v Českých Budějovicích domáhala zrušení rozsudku
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 11. 2002, č.j. 12 C
293/2001-75, a zastavení řízení s tvrzením, že v projednávané věci o
vydání plnění z bezdůvodného obohacení neměla způsobilost být účastníkem
řízení, takže je naplněn důvod zmatečnosti uvedený v ustanovení § 229 odst. 1
písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. dubna 2003,
č.j. 9 C 32/2003-27, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl o
nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že v řízení o zaplacení částky 100.000,-
Kč s příslušenstvím (zahájeném dne 27. 12. 2001) byl jako žalovaný označen stát
(tj. Česká republika), který má způsobilost být účastníkem soudního řízení,
nikoli samotný Finanční úřad v Českých Budějovicích (jemuž zákon přiznává
způsobilost být účastníkem řízení pouze ve věcech správy daní), takže není dán
důvod zmatečnosti, uvedený v § 229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Pokud Finanční
úřad v Českých Budějovicích jednal před soudem, nevystupoval jako právnická
osoba, ale pouze jako organizační složka státu, příslušná podle § 3 odst. 1, 2
zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v
právních vztazích (§ 21a odst. 1 o. s. ř.).
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. září 2003,
č.j. 19 Co 1620/2003-44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se skutkovými i právními závěry soudu
prvního stupně se plně ztotožnil a nadto uvedl, že soud byl v řízení o
vydání bezdůvodného obohacení povinen zjišťovat, která organizační složka státu
je příslušná za stát v řízení vystupovat. Jeho případný chybný závěr v tomto
směru se mohl projevit pouze jako vada uvedeného řízení, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 212a odst. 5 a § 242
odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a nemůže být důvodem zmatečnosti podle § 229
odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť za účastníka označený stát právní subjektivitu
má.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které odůvodnila
tvrzením, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zejména namítla, že v původním řízení soud neměl jednat s finančním
úřadem, neboť ten nebyl pro uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení
(nemající žádný vztah ke správě daní) příslušnou organizační složkou státu.
Zároveň upozornila, že vlivem existence různých právních výkladů soudů k
označení finančních úřadů jako správců daní vystupujících v soudním řízení v
pozici účastníků řízení, nevěnovala v původním řízení pozornost svému
nesprávnému označení, ačkoli věděla, že v předmětné věci finanční úřad za stát
jednat nemůže. Podle názoru dovolatelky i když byla v původním řízení označena
jako Česká republika - Finanční úřad v Českých Budějovicích, jednala před
soudem jako správce daně bez ohledu na předmět sporu. Navrhla rozhodnutí soudů
obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání
bylo podáno v zákonné lhůtě k tomu oprávněnou osobou (žalovanou), za níž jednal
ředitel Finančního úřadu v Českých Budějovicích JUDr. J. N. jako osoba uvedená
v § 21a o. s. ř., mající právnické vzdělání (§ 240 odst. 1 , § 241 odst. 1 o.
s. ř.), a že je podle § 238a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné, se zaměřil na
posouzení jeho důvodnosti.
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř.
rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i
když nebyly v dovolání uplatněny. Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení trpělo
těmito vadami.
V daném případě žalovaná s výslovným odkazem na dovolací důvod uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila závěr odvolacího soudu, že v
řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn.
12 C 293/2001 měla způsobilost být účastníkem řízení.
O nesprávné právní posouzení věci při aplikaci práva na zjištěný skutkový
stav se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl
správně použít, nebo aplikoval sice správný předpis, ale nesprávně ho vyložil,
nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle § 229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu,
kterým bylo řízení skončeno, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako
účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.
Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny
podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi
podmínky na straně účastníků patří (mimo jiné) i způsobilost být účastníkem
řízení (§ 19 o. s. ř.), kterou je soud povinen zkoumat kdykoli za řízení. Pro
nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení musí soud
řízení vždy za použití § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Zmatečností ve
smyslu § 229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je pouze to, že soudy nepostupovaly
podle § 104 odst. 1 o. s. ř. a věc projednaly a rozhodly, ačkoli ten, kdo
v řízení vystupoval jako účastník řízení, neměl způsobilost být účastníkem
řízení.
V projednávané věci jde o posouzení, zda žalovaný subjekt označený žalobkyní
jako „Česká republika - Finanční úřad v Českých Budějovicích“ měl způsobilost
být účastníkem řízení. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má
ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon
přiznává. Způsobilost být účastníkem řízení má vedle dalších subjektů uvedených
v zákoně i stát (Česká republika), který je v soukromoprávních
vztazích právnickou osobou. Svá procesní práva vykonává a procesní povinnosti
plní prostřednictvím svých organizačních složek k tomu podle zvláštního
právního předpisu příslušných (§ 21a odst. 1 o. s. ř.). Ke dni zahájení
původního řízení (tj. ke dni 27. 12. 2001) za stát v řízení vystupovala
organizační složka státu příslušná podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku
České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění v tu dobu
platném, a soud byl povinen zjistit, o kterou z nich se v předmětné věci jedná.
Označil-li žalobce organizační složku státu, která podle zmíněného zákona
nebyla příslušná za stát jednat, nešlo o vadu podání (§ 43 o. s. ř.) ani o
nedostatek podmínky řízení (§ 104 o. s. ř.), neboť ustanovení § 21a
odst. 1 o. s. ř. kogentně stanoví, kdo vystupuje v řízení za stát, takže soud
je povinen z úřední povinnosti správnou organizační složku zjistit a začít s ní
(aniž by vydával usnesení o přibrání do řízení) jednat. Jestliže soud tento
postup nedodržel a nadále jednal s nesprávnou organizační složkou státu, jde o
vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §
212a odst. 5, § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Námitku, že touto nesprávnou
organizační složkou je Finanční úřad v Českých Budějovicích, mohla proto
žalovaná jako výše uvedenou vadu uplatnit pouze v řízení o zaplacení částky
100.000,- Kč s příslušenstvím podáním odvolání proti žalobě vyhovujícímu
rozsudku, což však neučinila (§ 212a odst. 5, druhá věta, o. s. ř.).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v posuzovaném případě není naplněn
uplatněný důvod zmatečnosti uvedený v § 229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť za
žalovanou byla v souladu s § 90 o. s. ř. označena Česká republika (mající
způsobilost k právům a povinnostem), která bez ohledu na to,
kdo za ni před soudem vystupoval, měla způsobilost být účastníkem řízení, je
jeho právní posouzení věci správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř. nebyl uplatněn opodstatněně. Nejvyšší soud proto dovolání žalované
zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v
dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni náklady v souvislosti s tímto řízením
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. dubna 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu