33 Odo 686/2001-71
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně L.V., zastoupené advokátem, proti žalovanému L.P., o 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 1265/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2000 č.j. 24 Co 494/2000-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 25.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje nedoplatek kupní ceny automobilu, který v roce 1996 žalovanému prodala.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 22. května 2000 č.j. 7 C 1265/99-30 žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25.000,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1997 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení v částce 1.000,- Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 21. listopadu 2000 č.j. 24 Co 494/2000-48 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení 25.000,- Kč s příslušenstvím se zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru, že právo žalobkyně je promlčeno a že žalovaný se úspěšně dovolal námitky promlčení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení § 159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že žalobkyni byl rozsudek odvolacího soudu doručen 16. 1. 2001, žalovanému dne 19. 1. 2001. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19. 1. 2001 a lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 19. 2. 2001. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno na poště N.B. jako zásilka č. R 019792 dne 14. 3. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady účelně nevynaložil a žalobkyně na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu