33 Odo 690/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce F. Š., proti žalovaným 1) T. K. a 2) Ing. H. K., o zaplacení částky 17.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 26 C 145/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. března 2006, č. j. 26 Co 32/2006-122, takto :
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 21. října 2005, č. j. 26 C 145/2004-96, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně částku 8.760,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 12. 9. 2004 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 17.400,- Kč s 3 % úrokem z prodlení z této částky od 12. 9. 2004 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 26.160,- Kč od 1. 1. 2004 do 11. 9. 2004 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Proti výrokům II., III. a IV. tohoto rozsudku podal žalobce odvolání.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. března 2006, č. j. 26 Co 32/2006-122, rozhodl tak, že se řízení do doby skončení řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26 Co 355/2005 ze dne 27. 10. 2005 ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 91/2004 přerušuje (§ 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Přes poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné není, napadl žalobce usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž podrobně rozvedl své výhrady k postupu odvolacího soudu v řízení, a navrhl je zrušit.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. Napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé, a tak nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Dovolání nemůže být přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o přerušení řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, jelikož jeho rozhodnutím řízení nekončí; ve věci bude vydáno ještě konečné rozhodnutí, v němž bude rozhodnuto i o nákladech řízení - včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. května 2006
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu