33 Odo 716/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany
Zlatohlávkové ve věci žalobce m. P., zastoupeného, advokátem,
proti žalovanému M. P., zastoupenému, advokátem, o zaplacení
250 616,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město
pod sp. zn. 27 C 54/99, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2000 pod č. j. 14 Co 447/2000-198,
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2000 č.
j. 14 Co 447/2000-198, pokud jím byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. ledna 2000 č. j. 27
C 54/99-172 tak, že se žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal na
žalovaném zaplacení částky 112 752, 20 Kč, zamítá, a pokud jím bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému
soudu v Plzni k dalšímu řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o uplatněném
nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 občanského zákoníku
(dále jen „ObčZ“) a smluvní pokuty podle § 544 ObčZ, když zjistil, že mezi
účastníky byly dne 15. 2. 1994 uzavřeny dvě kupní smlouvy o koupi nebytových
prostor, v nichž žalobce měl postavení prodávajícího a žalovaný se svojí
manželkou J. P., která následně 16. 10. 1995 zemřela, postavení kupujících. Z
článku IV obou smluv vyplývá způsob splatnosti kupních cen, která v jednom
případě činila 631 408 Kč a v druhém případě 675 036 Kč, tak, že 30
% kupních cen bylo zaplaceno před podpisem smluv a 70 % se kupující zavázali
zaplatit prodávajícímu nejpozději do 60 dnů od doručení oznámení o
provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujících Katastrálním úřadem
P. – m.. V obou smlouvách se účastníci zároveň dohodli na úhradě smluvní pokuty
ve výši 10 % z dohodnutých kupních cen, pokud kupní ceny nebudou uhrazeny ve
sjednané výši a ve lhůtě uvedené ve smlouvách. Ze zprávy
Katastrálního úřadu P.-m. a z připojených kopií doručenek soud prvního stupně
zjistil, že kupní smlouva sepsaná notářským zápisem NZ 265/94, NZ
230/94, opatřená doložkou o provedení vkladu vlastnického práva, byla kupujícím
doručena 17. 3. 1995 a kupní smlouva sepsaná notářským zápisem NZ 266/94,
opatřená stejnou doložkou, dne 22. 3. 1995. V prvním případě tedy nastala
splatnost nedoplatku kupní ceny ve výši 472 525 Kč 16. 5. 1995, ve druhém
případě u nedoplatku ve výši 441 986 Kč dne 21. 5. 1995. Žalovaný doplatil
kupní ceny až dne 17. ledna 1996. Soud prvního stupně vzhledem ke zprávě
Katastrálního úřadu P.-m. a připojeným doručenkám neshledal důvodnými námitky
žalovaného o tom, že mu nebylo doručeno oznámení o vkladu vlastnického práva do
vlastních rukou a vypořádal se i s námitkami žalovaného o složité rodinné
situaci a s jeho tvrzením, že došlo k prodloužení lhůty splatnosti nedoplatku
kupních cen.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. prosince 2000 č.
j. 14 Co 447/2000-198 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo
žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 119 224,10 Kč a změnil tento
rozsudek ve výroku o zbývající částce 112 752,20 Kč tak, že se žaloba zamítá,
rozhodl o náhradě nákladů řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění
dovolání. Odvolací soud konstatoval, že úspěšnost žaloby spočívá na posouzení
toho, zda žalovaný ve lhůtě 60ti dnů od doručení oznámení o vkladu vlastnického
práva do katastru nemovitostí splnil závazek z kupní smlouvy a za rozhodující
pro posouzení prodlení žalovaného s úhradou nedoplatku kupní ceny považoval
zodpovězení otázky, kdy bylo doručeno oznámení o vkladu do katastru
nemovitostí žalovanému a jeho manželce. Odvolací soud zjistil odlišný skutkový
stav a konstatoval, že v důsledku toho došlo u soudu prvního stupně také k
nesprávnému právnímu posouzení věci. Ze spisu Katastrálního úřadu P.-m. č. j.
V1,4-2124/94 vyplynulo, že smlouva takto označená opatřená doložkou
o vkladu vlastnického práva byla doručena do vlastních rukou adresáta, kterým
byl žalovaný, dne 17. 3. 1995, přičemž není rozhodující, že v důsledku
poškození části doručenky, kde má být uveden podpis, tato část nyní chybí.
Následující den začala běžet 60ti denní lhůta pro splnění závazku, která
dodržena nebyla a na straně žalobce je proto dán nárok na zákonné i smluvní
sankce. Jinak je tomu však v případě doručování oznámení o vkladu vlastnického
práva u smlouvy vedené u Katastrálního úřadu P.-m. pod č. j. Vl,4-2141/94, kde
katastrální úřad nepostupoval podle § 39 vyhlášky č. 126/93 Sb., která
provádí zákon č. 265/92 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ukládající prvopis smlouvy opatřený doložkou o povolení vkladu
práva doručit všem účastníkům smlouvy. V návaznosti na to pak § 24 odst. 1
zákona č. 71/67 Sb., správního řádu, stanoví, že důležité písemnosti, zejména
rozhodnutí, se doručují do vlastních rukou. Pokud tedy Katastrální úřad P.-m.
doručoval smlouvu opatřenou doložkou o povolení vkladu vlastnického práva
kupujícím manželům jednou zásilkou, nelze dospět k závěru, že žalovaný byl v
tomto případě vyrozuměn o vkladu vlastnického práva, pokud doručení popírá.
Žalobce tedy neprokázal okamžik splatnosti pohledávky ze smlouvy sepsané
notářským zápisem NZ 266/94 a tím ani nárok na úrok z prodlení a na
smluvní pokutu z titulu smlouvy v tomto notářském zápise obsažené.
Proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek
soudu prvního stupně tak, že v částce 112 752, 20 Kč se žaloba zamítá, podal
žalobce dovolání, v němž namítl, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvody
podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.]. Navrhl, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Namítl, že z článku IV kupní smlouvy o převodu
vlastnictví k nebytovému prostoru „D“ v domě čp. 1060 v P., H. 59, kterým byly
sjednány podmínky splatnosti kupní ceny, nelze ani při použití všech v úvahu
přicházejících výkladových pravidel dovodit, že účastníci smlouvy sjednali
takovou podmínku, podle níž by se nepovažovalo oznámení o provedení vkladu
vlastnického práva za doručené při doručování tohoto oznámení jednou společnou
zásilkou žalovanému a jeho manželce. Dovolatel dále poukazuje na skutečnost, že
předmětná zásilka byla určena do vlastních rukou „Ing. M. a J. P.“, je proto
vyloučeno, aby podpis na doručence nebyl žalovaného nebo jeho manželky. Závěrem
poukazuje na opakované žádosti žalovaného z roku 1995, kterými žádal o
prodloužení lhůty splatnosti zbývající části kupní ceny, z čehož logicky
vyplývá, že smlouva s doložkou povolení vkladu mu byla doručena.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání opětovně popřel, že by mu byla doručena od
Katastrálního úřadu P.-m. smlouva označená v katastru nemovitostí pod č.j.
V1, 4 - 2141/94 s doložkou o povolení vkladu vlastnického práva, takže podle
jeho názoru se žalobci nepodařilo prokázat okamžik splatnosti pohledávky ze
smlouvy sepsané notářským zápisem č.j. NZ 266/94.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31.12. 2000 – dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud
dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a že je podle § 238 odst. l písm. a) o. s. ř. přípustné,
přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a odst. 3 o.
s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 237 odst.
l o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají a ani žalovaný
netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Ve smyslu ustanovení § 242 odst. l a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán
uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Dovolacímu přezkumu tak byla podrobena otázka, zda je správný právní závěr
odvolacího soudu, který vázal splatnost zbytku kupní ceny na doručení
stejnopisu kupní smlouvy opatřeného doložkou o provedeném vkladu katastrálním
úřadem postupem podle § 39 odst. 3 vyhl. č. 126/93 Sb. a § 24 správního řádu
žalovanému.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil
sice správně, ale nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výklad právního úkonu – ustanovení článku V
kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu sp. zn. NZ 266/94, NZ 321/94 –
byl učiněn odvolacím soudem v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 ObčZ. Za
doručení oznámení o provedení vkladu vlastnického práva je na základě
gramatického a logického výkladu třeba považovat ve
smyslu tehdy platné vyhlášky č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a
zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální
zákon), doručení kupní smlouvy opatřené doložkou o vkladu práva. Nejvyšší soud
se rovněž ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že podle tohoto ustanovení se
smlouva opatřená touto doložkou o vkladu práva doručí všem účastníkům smlouvy.
Nesprávný závěr však odvolací soud učinil ohledně účinků doručení zásilky
obsahující tuto smlouvu, jež byla adresována společně oběma manželům. Podle
odvolacího soudu nelze považovat tuto zásilku za doručenou žalovanému, pokud
ten její doručení popírá. Pokud však tuto zásilku převzal jeden ze společných
adresátů, nelze než dovodit, že tato zásilka byla jemu, jakožto jednomu z
adresátů, doručena.
Je-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky
dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž
věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně (tak tomu bylo v daném případě), je
věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich (srov. § 511 odst. 1
ObčZ). Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
Splatnost závazků jednotlivých solidárních dlužníků nemusí být přitom totožná a
závazek každého z nich se také zvlášť promlčuje; z toho vyplývá, že i přerušení
a stavení promlčení, k němuž došlo ve vztahu k jednomu ze spoludlužníků,
nepůsobí vůči ostatním. Samostatnost vzniku splatnosti závazku doplatit kupní
cenu znamená, že i povinnost uhradit smluvní pokutu a úrok z prodlení při
prodlení s plněním tohoto závazku mohla vzniknout u žalobce i jeho manželky
samostatně. Vzhledem k tomu, že podpis na posuzované doručence poštovní
zásilky, kterou byla Katastrálním úřadem P.-m. zasílána žalovanému a jeho
manželce kupní smlouva s doložkou o povolení vkladu vlastnického práva, byl
nečitelný a vzhledem k tvrzení žalovaného, že mu tato
zásilka nebyla doručena, nebylo v tomto řízení dosud zjištěno, kdo vlastně tuto
zásilku odesílatele Katastrálního úřadu P.-m. převzal. Pokud podpis na
předmětné doručence, v níž adresát potvrdil převzetí dne 22. 3. 1995, patří
žalovanému, platí, že splatnost nedoplatku kupní ceny nastala šedesátý den po
uvedeném datu převzetí zásilky a od šedesátého prvého dne se dostal žalovaný do
prodlení s povinností uhradit nedoplatek kupní ceny a žalobci tudíž náleží od
tohoto data smluvní pokuta i úrok z prodlení. Jestliže podpis na doručence
náležel manželce žalovaného, mělo pro ni jako pro solidárního dlužníka
převzetí předmětné poštovní zásilky tytéž právní následky jako pro žalovaného.
V takovém případě bude muset soud posoudit, zda povinnost žalovaného k úhradě
sporného úroku z prodlení a smluvní pokuty nebyla založena na základě přechodu
závazků manželky žalovaného na žalovaného děděním.
Odvolací soud však v důsledku svého nesprávného právního
názoru, že žalovanému v daném případě nemohla být zásilka
doručena a žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou nedoplatku kupní
ceny, dalšími důkazními prostředky (např. znaleckým posudkem) nezjišťoval, zda
podpis na předmětné doručence není podpisem žalovaného či jeho manželky.
Důvodná však není námitka žalobce směřující k uplatnění dovolacího důvodu podle
§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování. Obsahem této námitky je tvrzení, že z opakovaných žádostí
žalovaného z roku 1995, kterými žádal o prodloužení lhůty splatnosti zbývající
části kupní ceny, logicky vyplývá, že smlouva s doložkou povolení vkladu mu
byla doručena.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. se nepojí s
každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení
jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění,
ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v
podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o
tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že
soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky
vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241
odst. 3 písm. c) o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že
namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že
soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna
výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů
účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti,
zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek
hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z
ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Vždy přitom musí jít o skutečnosti významné
pro (následné) právní posouzení věci.
V daném případě není námitka žalobce, že z opakovaných žádostí
žalovaného o prodlouženi lhůty splatnosti nedoplatku kupní ceny
vyplývá, že zásilku Katastrálního úřadu P. – m. obsahující předmětnou kupní
smlouvu opatřenou doložkou o vkladu práva musel obdržet, z
hlediska právního posouzení dané věci podstatná. Aby totiž mohl být učiněn
závěr, že žalovanému, či jeho manželce J. P. byla tato kupní smlouva doručena
a v důsledku toho nastala uplynutím sjednané lhůty splatnost nedoplatku kupní
ceny, musí být prokázáno, že tato zásilka byla jednomu z adresátů doručena do
vlastních rukou, v tomto případě tedy že žalovaný či jeho manželka předmětnou
doručenku podepsal a tím stvrdil převzetí zásilky.
Rozsudek odvolacího soudu tedy není v napadené části správný z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Nejvyšší
soud ho proto v této části podle § 243 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.
zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v
novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2002
JUDr.
Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu