Nejvyšší soud Rozsudek občanské

33 Odo 803/2005

ze dne 2006-08-23
ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.803.2005.1

33 Odo 803/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci

žalobců a) F. M. a b) A. M., proti žalovaným 1) M. F. a 2) I. F., o zaplacení

300.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 251/99, o

dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince

2004, č. j. 19 Co 120/2004-179, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co

120/2004-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co

120/2004-179, změnil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. prosince

2000, č. j. 6 C 251/88-112, tak, že uznal žalované povinnými zaplatit žalobcům

částku 300.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o

nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu. Tento

rozsudek vydal poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 16. dubna 2003, č. j.

19 Co 280/2001-135, byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.

února 2004, č. j. 33 Odo 8/2004-152, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu

řízení (přičemž důvodem rozhodnutí dovolacího soudu byl závěr, že odvolací soud

zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,

a spočívala v tom, že aniž zopakoval důkazy, na nichž založil své rozhodnutí

soud prvního stupně, odvolací soud rozhodl na základě na jiného skutkového

stavu věci).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní opětovně dovolání, v němž

vytýkají odvolacímu soudu, že se neřídil závaznými pokyny dovolacího soudu a

znovu o odvolání rozhodl, aniž sám zopakoval důkazy, na kterých založil své

rozhodnutí soud prvního stupně. Výslech svědků I. P., F. Š. a M. F., kteří měli

podpořit skutkovou verzi žalobců, byl na pokyn odvolacího soudu proveden

dožádaným soudem a odvolací soud tak opětovně neměl možnost posoudit

přesvědčivost vystoupení těchto svědků, plynulost a jistotu jejich výpovědí, či

ochotu vypovídat přesně na položené otázky. To se projevilo zejména ve výpovědi

svědka P., na které staví své rozhodnutí odvolací soud. Dovolatelé rekapitulují

výpovědi uvedených svědků, konfrontují je s ostatními provedenými důkazy a

vyjadřují se k jejich závažnosti a věrohodnosti. Znovu uvádějí zásadní

argumenty své obrany proti žalobě a vyvozují z nich vlastní skutkové i právní

závěry. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu znovu zrušil a

věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání, které bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty, je

opodstatněné. Lze totiž přisvědčit námitkám žalovaných, že odvolací soud

nerespektoval závazné pokyny, které dovolací soud uvedl ve svém rozhodnutí,

jímž předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud ČR nejen ve zrušovacím rozhodnutí v dané věci, ale v řadě svých

dalších rozhodnutí opakovaně vyslovil názor, že odvolací soud se od skutkového

zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených

důkazů výpověďmi účastníků, svědků a předloženými listinnými důkazy, může

odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak

rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů, neboť v

opačném případě trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci. Shora uvedený postup však odvolací soud v této věci znovu

nedodržel. Čerpal-li totiž soud prvního stupně skutkové zjištění, že žalobci v

řízení neprokázali, že žalovaným dne 19. 12. 1996 půjčili 300.000,- Kč, na němž

posléze založil své zamítavé rozhodnutí, i z výpovědí účastníků a svědků I. P.,

M. F., F. Š., JUDr. L. S. a R. C., kteří byli slyšeni při jednání (tedy z

bezprostředně před ním provedených důkazů), nemohl se odvolací soud - s

přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti – odchýlit od takových skutkových

zjištění, aniž účastníky řízení a svědky znovu sám nevyslechl. Při hodnocení

důkazů účastnickými a svědeckými výpověďmi totiž spolupůsobí vedle věcného

obsahu výpovědí i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení

věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání.

Svědci, které v dané věci soud prvního stupně vyslechl při jednání a z jejichž

výpovědí čerpal skutkové zjištění ohledně namítané půjčky, byli v průběhu

odvolacího řízení vyslechnuti pouze dožádaným soudem. Čtením svědeckých

výpovědí si odvolací soud nezjednal rovnocenný podklad pro odlišné hodnocení

těchto důkazů a znovu zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než ze stejných

důvodů zrušit i v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k

dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).

Je namístě zdůraznit, že v dalším průběhu řízení je odvolací soud vázán právním

názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§ 243d odst. 1 věta prvá ve

spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V Brně 23. srpna 2006

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu