33 Odo 803/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobců a) F. M. a b) A. M., proti žalovaným 1) M. F. a 2) I. F., o zaplacení
300.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 251/99, o
dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince
2004, č. j. 19 Co 120/2004-179, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co
120/2004-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co
120/2004-179, změnil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. prosince
2000, č. j. 6 C 251/88-112, tak, že uznal žalované povinnými zaplatit žalobcům
částku 300.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o
nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu. Tento
rozsudek vydal poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 16. dubna 2003, č. j.
19 Co 280/2001-135, byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.
února 2004, č. j. 33 Odo 8/2004-152, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení (přičemž důvodem rozhodnutí dovolacího soudu byl závěr, že odvolací soud
zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
a spočívala v tom, že aniž zopakoval důkazy, na nichž založil své rozhodnutí
soud prvního stupně, odvolací soud rozhodl na základě na jiného skutkového
stavu věci).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní opětovně dovolání, v němž
vytýkají odvolacímu soudu, že se neřídil závaznými pokyny dovolacího soudu a
znovu o odvolání rozhodl, aniž sám zopakoval důkazy, na kterých založil své
rozhodnutí soud prvního stupně. Výslech svědků I. P., F. Š. a M. F., kteří měli
podpořit skutkovou verzi žalobců, byl na pokyn odvolacího soudu proveden
dožádaným soudem a odvolací soud tak opětovně neměl možnost posoudit
přesvědčivost vystoupení těchto svědků, plynulost a jistotu jejich výpovědí, či
ochotu vypovídat přesně na položené otázky. To se projevilo zejména ve výpovědi
svědka P., na které staví své rozhodnutí odvolací soud. Dovolatelé rekapitulují
výpovědi uvedených svědků, konfrontují je s ostatními provedenými důkazy a
vyjadřují se k jejich závažnosti a věrohodnosti. Znovu uvádějí zásadní
argumenty své obrany proti žalobě a vyvozují z nich vlastní skutkové i právní
závěry. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu znovu zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, které bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty, je
opodstatněné. Lze totiž přisvědčit námitkám žalovaných, že odvolací soud
nerespektoval závazné pokyny, které dovolací soud uvedl ve svém rozhodnutí,
jímž předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud ČR nejen ve zrušovacím rozhodnutí v dané věci, ale v řadě svých
dalších rozhodnutí opakovaně vyslovil názor, že odvolací soud se od skutkového
zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených
důkazů výpověďmi účastníků, svědků a předloženými listinnými důkazy, může
odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak
rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů, neboť v
opačném případě trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Shora uvedený postup však odvolací soud v této věci znovu
nedodržel. Čerpal-li totiž soud prvního stupně skutkové zjištění, že žalobci v
řízení neprokázali, že žalovaným dne 19. 12. 1996 půjčili 300.000,- Kč, na němž
posléze založil své zamítavé rozhodnutí, i z výpovědí účastníků a svědků I. P.,
M. F., F. Š., JUDr. L. S. a R. C., kteří byli slyšeni při jednání (tedy z
bezprostředně před ním provedených důkazů), nemohl se odvolací soud - s
přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti – odchýlit od takových skutkových
zjištění, aniž účastníky řízení a svědky znovu sám nevyslechl. Při hodnocení
důkazů účastnickými a svědeckými výpověďmi totiž spolupůsobí vedle věcného
obsahu výpovědí i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení
věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání.
Svědci, které v dané věci soud prvního stupně vyslechl při jednání a z jejichž
výpovědí čerpal skutkové zjištění ohledně namítané půjčky, byli v průběhu
odvolacího řízení vyslechnuti pouze dožádaným soudem. Čtením svědeckých
výpovědí si odvolací soud nezjednal rovnocenný podklad pro odlišné hodnocení
těchto důkazů a znovu zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než ze stejných
důvodů zrušit i v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
Je namístě zdůraznit, že v dalším průběhu řízení je odvolací soud vázán právním
názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§ 243d odst. 1 věta prvá ve
spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V Brně 23. srpna 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu