33 Odo 807/2001-191
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Mgr. M. Š., proti
žalovaným 1) M. J., a 2) M. K. V., o 158.174,67 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 125/94, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2000, č.j. 10 Co
882/99-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se po prvním žalovaném jako pronajimateli jím užívaných nebytových
prostor a po druhém žalovaném jako vlastníku těchto prostor domáhal vydání
„neoprávněného majetkového prospěchu,“ který v průběhu řízení vyčíslil částkou
158.174,67 Kč. Uváděl, že žalovaní se na úkor žalobce obohatili tím, že mu
nevyúčtovali jím zaplacené zálohy za služby, poskytované v souvislosti s
pronájmem předmětných nebytových prostor (vodné, stočné, topení, elektřina).
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 3. 6. 1999, č.j. 8 C
125/94-123, uložil prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku
158.174,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17 % od 1. 2. 1994 do zaplacení, vůči
druhému žalovanému žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 5.
2000, č.j. 10 Co 882/99-144, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalobu, aby byl první žalovaný povinen zaplatit žalobci částku
158.174,67 Kč s příslušenstvím, zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl,
aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu. Namítal, že odvolací soud
věc nesprávně právně posoudil když uzavřel, že žalovaní se na úkor žalobce
bezdůvodně neobohatili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část
dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony) ; skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle
dosavadních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka
včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat
dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu,
který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o.
s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo
dovolacího soudu.
Podle ustanovení § 211, § 151 a § 159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již
nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek
odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl
doručen všem účastníkům řízení.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že zástupci žalobce,
JUDr. L. V., advokátovi, zástupci prvního žalovaného, JUDr. M. T., advokátovi,
i zástupci druhého žalovaného, JUDr. J. K., advokátovi, byl rozsudek odvolacího
soudu doručen dne 10. 1. 2001 a nabyl tak tohoto dne právní moci. Lhůta k
podání dovolání uplynula v pondělí 12. 2. 2001 (srov. § 57 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobně na
podatelně Okresního soudu v Karlových Varech dne 6. 3. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k
podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o.
s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věta první a § 218 odst.
1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat –
odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá právo na náhradu
nákladů a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. prosince 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu