NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 808/2001-73
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr.
J. L., advokátem, proti žalované M. S., zastoupené Mgr. I. S., advokátem, o
zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3
pod sp. zn. 8 C 446/99-29, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2000 č.j. 18 Co 411/2000-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 6.825,- Kč k rukám jejího zástupce Mgr. I. S., advokáta, do 3 dnů od
právní moci tohoto usnesení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. listopadu
2000 č.j. 18 Co 411/2000-51 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze
dne 23. února 2000 č.j. 8 C 446/99-29, jímž byla zamítnuta žaloba
o zaplacení 150.000,-Kč s 19% úrokem z prodlení od 25. 9. 1995 do zaplacení, a
rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká
odvolacímu soudu, že (shodně jako před ním soud prvního stupně) nesprávně
posoudil otázku promlčení žalobcova práva na vrácení částky 150.000 Kč.
Ačkoli „mezi účastníky šlo o běžný obchodní případ“,
použil odvolací soud při aplikaci práva občanský zákoník a nadto ani nezkoumal,
zda se nejedná o bezdůvodné obohacení úmyslné, kde se právo promlčuje v
desetileté promlčecí lhůtě. Žalobce připomíná, že o tom, že částka
150.000,- Kč nebyla jako záloha vyúčtována a že zboží za tuto částku nebylo
dodáno, se účastníci dozvěděli na základě kontroly provedené finančním úřadem
dne 2. 9. 1994. Reakce žalované na žalobcovu urgenci o zaplacení částky
150.000,- Kč nasvědčují tomu, že dobře věděla o existenci svého závazku, ale
neměla v úmyslu tento dluh uhradit. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací
soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná s námitkami obsaženými v dovolání žalobce nesouhlasí a připomíná, že
byly uplatněny již v předchozích řízeních. Pokud jde o předmět řízení, znovu
zdůrazňuje, že mezi účastníky byly vypořádány vztahy (jak vyplývá z
potvrzení o narovnání) dne 22. 11. 1993, přičemž údajná záloha
150.000,- Kč byla zaplacena již dne 25. 9. 1992; žalobce tedy měl vědět, jaké
pohledávky ke dni ukončení spolupráce vůči žalované má. Právě nedbalost a
nepořádnost žalobce při podnikání motivovala žalovanou k ukončení jejich
spolupráce. Žalovaná nepovažuje věc za zásadně právně významnou a navrhuje, aby
dovolání žalobce bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal věc
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět
jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č.
30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem)
řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř), dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Nejde-li o případ vad uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř. (a ty v daném případě
nebyly dovolatelem namítány a ani z obsahu spisu nevyplývají), je třeba, je-li
dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z
pohledu ustanovení § 238 odst. 1 a § 239 o. s. ř. Jde-li o rozsudek, jímž
odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v
posuzovaném případě), úprava připouští dovolání jen ve třech případech.V prvním
z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v § 238
odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo
rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém
případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud
na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§ 239 odst. 1
o. s. ř.). Konečně ve třetím případě (§ 239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti
potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění
dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl
návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm
řešená konkrétní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnost dovolání opřít nelze. Odvolací
soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně
podle § 239 odst. 1 o.s.ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil
přípustnost dovolání. Protože žalobce před vyhlášením potvrzujícího výroku
rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je
vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích § 239
odst. 2 o.s.ř.
Za dané procesní situace nelze dovodit přípustnost dovolání ze žádného
ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud České republiky proto
dovolání žalobce – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami v dovolání snesenými
– podle § 243b odst. 4 věty první o.s.ř. a § 218 odst. 1 písm.
c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, §
224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku
dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
řízení, které sestávají z odměny advokáta za jednu čtvrtinu sazby odměny ve
výši 6.750,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a
§ 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše
odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení) a z paušální částky náhrady
hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu