33 Odo 834/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému K. Š., o zaplacení 956 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 345/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. dubna 2003 č. j. 36 Co 181/2003-66,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 21. února 2003 č. j. 11 C 345/2002-26 zrušil platební rozkaz vydaný Okresním soudem v České Lípě dne 28. 11. 2002 č. j. 11 C 345/2002-13, řízení zastavil a uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, kdy po vydání platebního rozkazu vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět.
K odvolání žalovaného proti výroku o nákladech zastaveného řízení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. dubna 2003 č. j. 36 Co 181/2003-66 usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přihlédl k tomu, že to byl žalobce, který svým pochybením zavinil vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a dále k tomu, že získané prostředky byly z iniciativy žalovaného připsány zpět na účet žalobce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru neměl odvolací soud postupovat podle § 150 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a zohledňovat okolnosti případu i majetkové poměry žalovaného, nýbrž měl postupovat podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož je povinen hradit náklady řízení žalovaný, byl-li vzat zpět důvodný návrh pro jeho chování. Za takové chování je třeba považovat zaplacení žalované částky po podání žaloby, jako v tomto případě. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 až 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé. Pro úplnost lze dodat, že podle § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné také proto, že dovoláním napadený výrok nemá povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Z žádného z výše uvedených ustanovení totiž nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat – dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. l, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2003
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu