33 Odo 853/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka
Dese ve věci žalobkyně obce B., zastoupené, advokátem, proti
žalované O.-B. s.r.o., zastoupené, advokátem, o
náhradu nákladů řízení ve výši 5 911 Kč, vedené u Okresního soudu v
Břeclavi pod sp. zn. 7 C 1393/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2002, č. j. 14 Co 432/2000-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve
výši 1 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
zástupce žalované, advokáta.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2002, č. j. 14 Co 432/2000-44,
zrušil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 3. 2000, č. j. 7 C
1393/98-38, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 8 334 Kč a rozhodnuto o
nákladech řízení, a řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastavil. Na
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů uložil žalobkyni zaplatit
žalované 5 911 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž zpochybňuje
výslovně toliko správnost výroku, kterým jí byla uložena povinnost nahradit
žalované náklady řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s.
ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího
soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k
tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) zastoupeným advokátem (srov. § 241 o.
s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzované věci směřuje dovolání
proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Žalobkyně napadla dovoláním výslovně pouze výrok usnesení odvolacího soudu,
jímž jí byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení. Přestože je
tento výrok součástí rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního
stupně a řízení zastaveno, je přípustnost dovolání nutno uvažovat pouze v
intencích výroku, jehož správnost dovolatel zpochybnil.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou uvedena v
ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Protože žádným z
těchto ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení odvolacího soudu o
nákladech řízení, není dovolání žalobkyně v posuzované věci přípustné. Nejvyšší
soud České republiky proto podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s
§ 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání
odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích
důvodů.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem
účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve
výši 1 500 Kč (srov. § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše
odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75
Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože
dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř.
uložil, aby tyto náklady žalované nahradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1
o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám
advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. prosince 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu