33 Odo 887/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce S. z. p., O. v. T., zastoupeného, advokátkou, proti žalované M. R., zastoupené, advokátem, o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 123/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2002, č.j. 12 Co 728/99-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 13. dubna 1999, č.j. 7 C 123/98-50, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 70 000 Kč s 20 % úrokem z prodlení od 8. 11. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Krajský soud v Brně k odvolání žalované usnesením ze dne 20. prosince 2002, č.j. 12 Co 728/99-93, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká
odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy bylo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán již dne 13. 4. 1999); skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mimo jiné znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení § 211, § 151 a § 159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. Není-li stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku (§ 167 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že jak zástupkyni žalobce, JUDr. I. P., advokátce se sídlem v T., H. 16, tak zástupci žalované, JUDr. P. P., advokátu se sídlem ve Z., D. 1, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno 15. dubna 2003, a nabylo tak tohoto dne (tj. 15. dubna 2003) právní moci. Lhůta k podání dovolání uplynula 15. května 2003 (čtvrtek). Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka č. R 036448 u pošty T. l dne 26. 5. 2003.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věta první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat – odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. ledna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu