33 Odo 935/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně A. H., zastoupené,
advokátem, proti žalované M. K., zastoupené, advokátem, o zaplacení
částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.
zn. 11 C 1117/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 14. května 2002 č. j. 22 Co 40/2002-113
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května
2002 č. j. 22 Co 40/2002-113 rozsudek soudu prvního stupně ve věci
samé potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalované se
náhrada nákladů řízení nepřiznává, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které předala poště
k přepravě dne 13. srpna 2002.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
(1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních
právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů
(tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen
„o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu
vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o.
s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání
proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V
posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 5. prosince 2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních
předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti
dovolání.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Podle § 211 a § 159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze
napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího
soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem
účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen zástupci
žalobkyně 18. června 2002 a zástupci žalované 17. června
2002, právní moci tedy nabyl dne 18. června 2002.
Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. končí lhůty určené podle měsíců
uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke
skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty takto stanovený na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Posledním dnem k podání dovolání byl tedy 18. červenec 2002.
Dovolání ze dne 13. srpna 2002 předané žalobkyní tentýž den poště k přepravě
bylo tudíž opožděné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto
podle § 243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání
odmítl.
O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně neměla v dovolacím řízení
úspěch a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. prosince 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu