33 Odo 967/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V.
O., proti žalovanému K. ch. m. p. p. České republiky, o návrhu na zrušení
rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobkyně z občanského sdružení a o odvolání
žalobkyně z funkce předsedy sdružení, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod
sp. zn. 4 C 1337/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 26. února 2004, č. j. 27 Co 533/2003-109, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2004, č. j. 27 Co
533/2003-109, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování
občanů, ve znění účinném ke dni 27. 10. 2001 (dále jen „zák. č. 83/90 Sb.“),
domáhala, aby byla zrušena rozhodnutí valné hromady žalovaného, konané dne 27.
10. 2001 v P. 9 - H. P., kterými bylo rozhodnuto o zbavení žalobkyně funkce
předsedy žalovaného a bylo potvrzeno rozhodnutí orgánu žalovaného o vyloučení
žalobkyně ze žalovaného sdružení, neboť jsou v rozporu se zákonem a stanovami
žalovaného.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 2. října 2003, č. j. 4 C 1337/2001-81,
žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení (jeho předchozí - rovněž žalobu
zamítající - rozsudek ze dne 12. prosince 2002, č. j. 4 C 1337/2001-42, byl
usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. června 2003, č. j. 27 Co
200/2003-68, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení). Při svém
rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla členkou a zároveň předsedkyní
žalovaného, který je dobrovolným sdružením chovatelů psů. V době rozhodné
žalovaný sdružoval chovatele třiceti plemen psů ve čtrnácti sekcích. Valnou
hromadu, jež je vedle výkonného výboru, kontrolního orgánu a kárné komise
orgánem žalovaného, tvoří poradci chovu a členové žalovaného, kteří jsou na
valnou hromadu delegováni členskou schůzí každé sekce (článek VI stanov). Pro
opakované stížnosti členů žalovaného bylo proti žalobkyni zahájeno kárné řízení
a kárná komise doporučila výkonnému výboru vyloučit žalobkyni ze žalovaného
sdružení. Na schůzi výkonného výboru dne 25. 8. 2001 bylo doporučení kárné
komise potvrzeno s tím, že bude svolána mimořádná valná hromada. Na valnou
hromadu konanou dne 27. 10. 2001 byli pozváni a jejího jednání se zúčastnili
delegáti vyslaní členskými schůzemi jednotlivých sekcí, tedy 14 delegátů,
poradci chovu a hosté (H. B., E. C., B. Č., R. D., A. D., R. F., D. F., A. H.,
H. J., L. K., A. K., J. K., M. M., Z. N., F. N., žalobkyně, I. P., M. P., J.
S., L. Š., M. Š., D. V., K. V. a K. Š.). Valná hromada hlasováním rozhodla o
odvolání žalobkyně z funkce předsedy žalovaného (všichni přítomní hlasovali
pro, nikdo se hlasování nezdržel a nikdo nebyl proti) a o vyloučení žalobkyně
(pro bylo 18 hlasujících, 3 osoby se hlasování zdržely a nikdo nebyl proti).
Žalobkyni, která byla jednání valné hromady přítomna, byly závěry valné hromady
zaslány dopisem z 31. 10. 2001. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud
prvního stupně dovodil, že žalobkyně podala žalobu podle § 15 odst. 1 zák. č.
83/90 Sb. včas a že rozhodnutí valné hromady byla vydána v souladu se zákonem a
stanovami žalovaného. K otázce oprávněnosti osob přítomných na valné hromadě
hlasovat konstatoval, že stanovy žalovaného sice výslovně nevymezují osoby,
které mají právo hlasovat na valné hromadě, ale s přihlédnutím k článku VIII
bodu 1. stanov, podle něhož se na valnou hromadu zvou delegáti a poradci chovu,
dospěl k závěru, že i poradcům chovu náleží hlasovací právo. Protože rozhodnutí
o odvolání žalobkyně z funkce předsedy bylo přijato jednomyslným hlasováním a
rozhodnutí o vyloučení žalobkyně bylo přijato 18 hlasy, když tři osoby se
hlasování zdržely (tedy nadpoloviční většinou přítomných delegátů), pokládal
soud prvního stupně za nerozhodné zabývat se otázkou, zda měli právo hlasovat
či nikoliv i poradci chovu, případně hosté a zda byli všichni delegáti řádně
zvoleni jednotlivými sekcemi.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2004, č.
j. 27 Co 533/2003-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zrušují
rozhodnutí valné hromady žalovaného, konané dne 27. 10. 2001 v P. 9 - H. P.,
kterými bylo rozhodnuto o zbavení žalobkyně funkce předsedkyně žalovaného a
bylo potvrzeno rozhodnutí orgánu žalovaného o vyloučení žalobkyně ze
žalovaného, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ve shodě se
soudem prvního stupně dovodil, že hlasovací právo na valné hromadě přísluší
nejen jednotlivým zvoleným delegátům sekcí žalovaného, ale i poradcům chovu,
neboť ti musí být pozváni ve smyslu článku VIII bodu 1. stanov na valnou
hromadu, kde spolu s delegáty hájí zájmy sekce (článek VII bod 5. stanov).
Proto je-li v článku VIII bodu 4. stanov uvedeno, že valná hromada je
usnášeníschopná, pokud její usnesení odsouhlasí nadpoloviční většina přítomných
delegátů, mají se tím na mysli delegáti sekcí i poradci chovu. Na valné hromadě
žalovaného konané dne 27. 10. 2001 mohlo podle úsudku odvolacího soudu hlasovat
nejvýše 22 osob s hlasovacím právem, neboť žalovaný v tu dobu sdružoval 14
sekcí, z nichž mohlo vzejít 14 zvolených delegátů, a dle nesporných tvrzení
účastníků řízení měl žalovaný v době konání mimořádné valné hromady osm poradců
chovu. Ze zjištění, že na valné hromadě nebyly přítomny delegátky sekcí F., P.,
P. a Z. a poradkyně chovu D. a B. (za niž se valné hromady zúčastnila
zmocněnkyně C.), jež účastníci řízení učinili nesporným, odvolací soud dospěl
ke skutkovému závěru, že z 22 osob s hlasovacím právem nebylo nepochybně
přítomno 5 osob. Vyplývá-li ze zápisu o průběhu a hlasování na mimořádné valné
hromadě žalovaného ze dne 27. 10. 2001, že kromě žalobkyně bylo přítomno 22
osob oprávněných hlasovat, přičemž o zbavení žalobkyně funkce předsedkyně bylo
rozhodnuto 22 hlasy a o jejím vyloučení 18 hlasy (3 hlasy byly proti - správně
zdržely se), nutně se musely hlasování zúčastnit i osoby bez hlasovacího práva.
Protože hlasování, jako celek, proběhlo v rozporu se stanovami, shledal
odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně žalobu oprávněnou, neboť
rozhodnutí o vyloučení žalobkyně a o jejím zbavení funkce předsedkyně nebylo
řádně odhlasováno. Za právně nerozhodné považoval zjištění, jak jednotliví
poradci chovu a zvolení delegáti sekcí hlasovali, resp. zda by jejich kladné
hlasy tvořily ve smyslu článku VIII bodu 3. stanov (správně bodu 5. uvedeného
článku) nadpoloviční většinu hlasů přítomných delegátů. I kdyby tomu tak bylo,
nezměnilo by to nic na závěru, že obě usnesení valné hromady byla přijata v
rozporu se stanovami.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnil správnost
právního závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí valné hromady o zbavení
žalobkyně funkce předsedkyně a o jejím vyloučení je v rozporu se stanovami
žalovaného. Je přesvědčen, že průběh hlasování na valné hromadě byl natolik
transparentní, jasný a srozumitelný, že i kdyby snad hlasovala osoba bez
hlasovacího práva, nemohla by ovlivnit celkové rozhodnutí valné hromady, které
bylo odhlasováno drtivou většinou delegátů a poradců chovu, kteří tak vyjádřili
názor členské základny žalovaného. Na rozdíl od soudu odvolacího považuje
žalovaný za právně významné, zda žalobou napadená rozhodnutí valné hromady byla
schválena nadpoloviční většinou přítomných delegátů (tj. sekcemi zvolených
delegátů a poradců chovu) ve smyslu článku VIII bodu 4. stanov. Jelikož se
valné hromady zúčastnilo jedenáct delegátů sekcí a sedm poradců chovu a pro
zbavení žalobkyně funkce předsedkyně hlasovalo všech 22 přítomných osob a pro
její vyloučení 18 přítomných osob, byla nutně rozhodnutí valné hromady
odsouhlasena nadpoloviční většinou přítomných delegátů a poradců chovu s právem
hlasovat a rozhodnutí byla přijata v souladu se stanovami. V rámci dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. vytýká odvolacímu soudu, že vyšel při
rozhodování ze skutkového zjištění, jež nemá oporu ve spise, pokud jde o počet
přítomných osob s hlasovacím právem, které se zúčastnily valné hromady. V této
souvislosti uvádí výčet jednotlivých poradců chovu a zvolených delegátů, kteří
se valné hromady zúčastnili, a jak hlasovali. Z uvedených důvodů navrhl
rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej
článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§
240 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241
odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.,
přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žalovaný v dovolání nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 229 odst.
1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě k jiným
vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; existence
těchto vad nevyplývá ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zabýval pouze
výslovně uplatněnými dovolacími důvody, jak je žalovaný obsahově vymezil.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž
lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, zpochybnil žalovaný správnost názoru dovozujícího, že rozhodnutí valné
hromady o odvolání žalobkyně z funkce předsedkyně žalovaného a o jejím
vyloučení ze žalovaného je v rozporu se stanovami, neboť hlasování se
zúčastnily též osoby, jimž hlasovací právo nenáleželo.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil
sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ze skutkových zjištění vyvodil
nesprávné právní závěry.
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších změn a doplňků
(dále opět jen „zák. č. 83/90 Sb.“), upravuje právo občanů svobodně se
sdružovat a za tím účelem zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a
jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace. Práva a povinnosti člena
sdružení upravují stanovy sdružení (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1 a § 3 odst. 3 zák.
č. 83/90 Sb.). Ustanovením § 15 odst. 1 zák. č. 83/90 Sb. je založeno právo na
soudní ochranu člena sdružení, považuje-li rozhodnutí některého z jeho orgánů,
proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo
odporující stanovám; člen sdružení může do 30 dnů ode dne, kdy se o takovém
rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí, požádat okresní
soud o jeho přezkoumání.
V době rozhodnutí valné hromady žalovaného (27. 10. 2001) platily jeho stanovy
ze dne 11. 11. 2000, které jako změnu stanov vzalo ministerstvo vnitra dne 15.
12. 2000 na vědomí. Podle článku VI stanov je valná hromada nejvyšším orgánem
klubu a tvoří ji poradci chovu a členové klubu, kteří jsou na valnou hromadu
delegováni členskou schůzí sekcí plemen sdružených v K. ch. m. p. p., kde
uplatňují svá práva řídit záležitosti klubu a kontrolovat jeho činnost. Členská
schůze sekce jednotlivých plemen volí svého jednoho delegáta na valnou hromadu,
kde společně s poradcem chovu hájí zájmy sekce toho kterého plemene (článek VII
bod 5. stanov). Podle VIII bodu 5. stanov jsou usnesení valné hromady platná a
pro členy klubu závazná, pokud jsou schválena nadpoloviční většinou přítomných
delegátů. Každý delegát má stejnou sílu hlasu. Při rovnosti hlasů přítomných
delegátů je hlas řídícího schůze, tedy předsedy výkonného výboru nebo
pověřeného člena výkonného výboru, rozhodující.
V posuzovaném případě závěr o opodstatněnosti žaloby podané podle § 15 odst. 1
zák. č. 83/90 Sb. závisel na posouzení otázky, zda okolnost, že rozhodnutí
valné hromady schválily též osoby bez hlasovacího práva (tedy že se hlasování
zúčastnily i osoby, jimž hlasovací právo nenáleželo), musí vždy vést k závěru,
že rozhodnutí valné hromady odporuje stanovám, bez ohledu na to, zda a jak tato
okolnost mohla ovlivnit výsledek hlasování valné hromady o jednotlivých
usneseních.
Odvolacímu soudu pro závěr o tom, že usnesení valné hromady o odvolání
žalobkyně z funkce předsedy a o jejím vyloučení odporují stanovám, postačilo
samotné zjištění, že hlasování valné hromady se účastnily osoby bez hlasovacího
práva. Zjišťováním, zda tato okolnost měla vliv na výsledek hlasování, tedy zda
usnesení valné hromady byla v souladu s článkem VIII bodem 5. stanov
odsouhlasena nadpoloviční většinou přítomných delegátů (míněno osob s
hlasovacím právem), se již nezabýval, neboť takové zjištění považoval v dané
věci za právně irelevantní. S tímto názorem odvolacího soudu se ovšem nelze
ztotožnit.
Jak vyplývá z článku VIII bodu 5. stanov, k platnému usnesení valné hromady je
zapotřebí, aby bylo schváleno nadpoloviční většinou přítomných delegátů. Závěr
o tom, že rozhodnutí valné hromady odporuje stanován (a zda z tohoto hlediska
byla žaloba podle § 15 odst. 1 zák. č. 83/90 Sb. podána opodstatněně), je proto
odvislý od zjištění, zda okolnost, že se hlasování valné hromady účastnily
osoby bez hlasovacího práva, měla vliv na výsledek hlasování. Je totiž třeba
odlišit situaci, kdy hlasováním osob, jimž hlasovací právo nepříslušelo, byl
ovlivněn výsledek hlasování (bez těchto hlasů by nebylo dosaženo potřebné
nadpoloviční většiny přítomných ke schválení usnesení valné hromady), od
situace, kdy tím výsledek hlasování ovlivněn nebyl. Ze skutkového stavu, z
něhož vycházel odvolací soud, vyplývá, že valná hromada byla usnášeníschopná ve
smyslu článku VIII bodu 4. stanov. Přítomny byly (kromě žalobkyně) 22 osoby,
jež se zúčastnily hlasování, přičemž 5 osob oprávněných hlasovat nebylo na
valné hromadě přítomno. Odtud plyne, že kvalifikovaná nadpoloviční většina ze
17 přítomných delegátů a poradců chovu (oprávněných hlasovat) potřebná pro
platné přijetí usnesení valné hromady představovala 9 hlasů. Proto ani kdyby se
hlasování neúčastnily osoby, jimž hlasovací právo nenáleželo, nebyl by tím
ovlivněn výsledek hlasování, ale pouze počet hlasů pro jednotlivá usnesení
valné hromady. Vzhledem k počtu hlasů osob oprávněných hlasovat a výsledkům
hlasování by tedy jednotlivá usnesení byla přijata stejně, tj. nadpoloviční
většinou přítomných delegátů, pouze s nižším počtem hlasů. Lze proto přisvědčit
žalovanému, že výsledek hlasování na valné hromadě nebyl ovlivněn okolností, že
se hlasování účastnily i osoby bez hlasovacího práva.
Vzhledem k řečenému dovolací soud uzavřel, že byla-li usnesení valné hromady
žalovaného občanského sdružení v souladu s článkem VIII bodu 5. stanov
schválena nadpoloviční většinou přítomných delegátů (a poradců chovu), nemůže
okolnost, že se hlasování zúčastnily též osoby bez hlasovacího práva, vést k
závěru, že rozhodnutí valné hromady odporuje ve smyslu § 15 odst. 1 zák. č.
83/90 Sb. stanovám žalovaného.
Pokud žalovaný prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
napadl správnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování
věci vycházel, je třeba konstatovat, že úspěšné uplatnění tohoto dovolacího
důvodu předpokládá, že zpochybňovaný skutkový závěr je příčinou nesprávného
právního posouzení věci odvolacím soudem. Protože taková situace v posuzovaném
případě nenastala, nebyl dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. naplněn.
Z uvedeného je zřejmé, že se žalovanému prostřednictvím dovolacího důvodu podle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost rozsudku
odvolacího soudu. Proto dovolací soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem,
odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem, který
dovolací soud v tomto rozsudku vyslovil (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve
spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů
řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. srpna 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu