NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 989/2002-66
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany
Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. H., zastoupené JUDr. T. H.,
advokátkou, proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. I. P., advokátem, o
zaplacení částky 42 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 7 C 257/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 24. července 2002 č. j. 19 Co 592/2000 - 56, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2002 č.
j. 19 Co 592/2000 - 56 se zrušuje a věc se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
prodlení od 5. 10. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na
základě provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně, jako prodávající, a žalovaný,
jako kupující, uzavřeli ve smyslu § 588 obč. zák. kupní smlouvu, jejímž
předmětem byl vrak nákladního automobilu AVIA FURGON SPZ PV 77 - 83 na náhradní
díly. Žalobkyně předala žalovanému náhradní díly, avšak žalovaný nezaplatil
žalobkyni dohodnutou kupní cenu ve výši 42 700 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. července 2002 č.
j. 19 Co 592/2000 - 56 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu
zamítl; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Zatímco soud prvního stupně uvěřil tvrzení žalobkyně a vycházel ze
zjištění, že účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem
byla koupě vraku vozidla na náhradní díly za kupní cenu ve výši 42 700 Kč se
splatností do 30. 11. 1996, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně své důkazní
břemeno o tom, že uzavřela s žalovanou kupní smlouvu o prodeji nákladního
automobilu za kupní cenu ve výši 42 700 Kč, neprokázala; a naopak tak uvěřil
tvrzení žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká
odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Je přesvědčena, že v řízení prokázala uzavření kupní smlouvy s
žalovaným, jejímž předmětem byly náhradní díly motorového vozidla AVIA FURGON
určeného po havárii v roce 1994 k totální likvidaci za kupní cenu 42 700 Kč.
Hodnotu použitelných náhradních dílů stanovila Česká pojišťovna při likvidaci
pojistné události. Kupní cenu se žalovaný zavázal zaplatit do konce roku 1996.
Podle této smlouvy žalovaný provedl rozebrání vozidla, ponechal si pro sebe
náhradní díly a zbytek odvezl do kovošrotu. Toto bylo potvrzeno samotnou
výpovědí žalovaného, výpovědí T. R., F. M. a Ing. D. H. Kupní smlouva byla
uzavřena v ústní formě v roce 1994. K úhradě sjednané kupní ceny vystavila
žalobkyně fakturu č. 103 ze dne 4. 10. 1996 se splatností téhož dne, kterou
žalovaný převzal a podepsal dne 4. 10. 1996 s tím, že bude zaplaceno do
30.11.1996 (výpověď žalovaného a svědka Ing. J. Ch.). Odvolací soud nesprávně
dovodil, že žalobkyně dovozovala uzavření kupní smlouvy ze zaslané faktury ze
dne 4.10.1996 a dále, že předmětem kupní smlouvy bylo evidované motorové
vozidlo. S odkazem na uvedené dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího
soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále jen „o. s.
ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v
§ 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovanou osobou (žalobkyní) řádně
zastoupenou advokátkou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 2 o. s. ř.) a že jde o
rozsudek proti němuž je dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s.
ř., přezkoumal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadený
rozsudek ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dovolání shledal - z jiných než
namítaných důvodů - opodstatněným.
Dovolací soud je podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. Z úřední povinnosti posuzuje
pouze vady taxativně vyjmenované v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnost) a -
je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.; zatímco vady
způsobující zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu tvrzeny nebyly a jejich
existence nevyplývá ani ze spisu, trpí řízení jinou vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zásada, podle níž odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil
soud prvního stupně (§ 213 odst. 1 o. s. ř.) neznamená (zejména s přihlédnutím
k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího
odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména
pokud bylo čerpáno z výpovědí, popřípadě přednesů účastníků řízení a svědků. V
takovém případě je třeba, aby odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř.
opakoval důkazy, které byly provedeny soudem prvního stupně, neboť při
hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi,
který je zachycen obsahem protokolu, i další skutečnosti, které v protokole
zachyceny být nemohou (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby,
plynulost a jistota výpovědi, ochota vypovídat přesně na dané otázky
apod.). Má-li tedy odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových závěrů
soudu prvního stupně, ke kterým tento soud dospěl hodnocením provedených
důkazů, musí zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel,
popřípadě provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy (srov.
rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod čísly 64/66
a 92/68). Neučiní-li tak, lze považovat jeho skutkové závěry za nepodložené,
učiněné v rozporu s § 132, § 211 a § 213 o. s. ř.; odvolací řízení je v takovém
případě postiženo vadou ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.
Odvolacímu soudu lze v posuzovaném případě vytknout, že shora uvedené zásady
dostatečně nerespektoval, neboť přestože z § 213 odst. 1 o. s. ř.
vyplývá, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně, neznamená to, že by se bez dalšího mohl odchýlit
od jeho skutkových zjištění, jež byly soudem prvního stupně čerpány nejen z
písemných důkazů, ale především z výpovědi účastníků řízení i svědků, slyšených
při jednáních soudu prvního stupně. Pominul tak, že uvažuje-li odvolací soud o
tom, že se odchýlí od takových skutkových zjištění, která soud učinil na
základě bezprostředně před ním provedených svědeckých důkazů, je nutné, aby
tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné
odlišné hodnocení důkazů promítající se do skutkových závěrů.
Skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala, že uzavřela s
žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byl nákladní automobil Avia Furgon
SPZ PV 77 - 83, se zásadně liší od skutkového závěru, k němuž dospěl soud
prvního stupně, když konstatoval, že žalobkyně uzavřela ústně s žalovaným kupní
smlouvu o prodeji vraku výše uvedeného nákladního automobilu na
náhradní díly za kupní cenu 42 700 Kč. Soud prvního stupně na základě hodnocení
všech důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. řešil skutkový spor účastníků
ohledně uzavření kupní smlouvy ve prospěch verze žalobkyně, neboť byla
podpořena svědeckými výpověďmi Ing. D. H. a J. Ch., kterým přiznal význam z
hlediska závažnosti a věrohodnosti, zatímco tvrzení žalovaného neuvěřil.
Ostatní svědecké výpovědi nebyly shledány pro posouzení věci důležitými. Pokud
jde o listinné důkazy, důležitým byla shledána soudem prvního stupně pouze
faktura ze dne 4. 10. 1996, kterou žalovaný podepsal, z něhož si soud ověřil
její převzetí žalovaným a skutečnost, že žalovaný věděl o existenci předmětné
pohledávky žalobkyně vůči žalovanému a že splatnost kupní ceny byla sjednána
po dohodě se žalovaným. Odvolací soud naproti tomu při jednání dne 24. července
2002 - aniž opakoval důkaz výslechem účastníků řízení a svědků Ing. J. Ch. a
Ing. D. H. (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) - provedl pouze jeden listinný důkaz -
doklad ze dne 1. 11. 1994, jímž zplnomocnila žalobkyně žalovaného k demontáži
předmětného automobilu, avšak ani z protokolu a ani z odůvodnění rozsudku
nevyplývá, že by z této listiny učinil skutkové zjištění - uvěřil verzi
žalovaného, že kupní smlouva nebyla účastníky řízení uzavřena. Tomuto tvrzení
uvěřil pouze na základě listinných důkazů provedených soudem prvního stupně s
tím, že pokud žalobkyně prokazovala uzavření kupní smlouvy ze zaslané faktury
ze dne 4. 10. 1996, kdy vozidlo bylo sešrotováno v listopadu 1994 (doklad
podnikatele Extra transport, výkupna surovin) a náhrada pojišťovny z titulu
likvidace škody na předmětném vozidle byla definitivně ukončena vyplacením
částky 125 600 Kč dne 16. 12. 1994 (doklad České pojišťovny) neprokázala
existenci kupní smlouvy, ačkoliv soud prvního stupně vyšel z výpovědí svědků.
Tyto provedené důkazy odvolací soud nejenže neopakoval, ale ani se jimi
nezabýval, i když odlišné skutkové zjištění, které je významné pro právní
posouzení věci, učinil soud prvního stupně na podkladě těchto důkazů. Odvolací
soud v souvislosti s výše prezentovaným právním závěrem zmiňuje výslovně pouze
uvedené listinné důkazy a dále zprávu Policie ČR, dopravního inspektorátu v P.,
podle které bylo vozidlo vyřazeno z provozu dne 15. 12. 1999 a posledním
držitelem byla žalobkyně. Na základě skutkových závěrů odlišných od těch, k
nimž dospěl soud prvního stupně, s odkazem na § 220 odst. 1 o. s. ř. pak
rozsudek soudu prvního stupně změnil, maje za to, že vyšel ze stejného
skutkového stavu věci jako soud prvního stupně.
Lze uzavřít, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.
s. ř.); Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 o. s. ř.). Námitkami
uvedenými v dovolání se za tohoto stavu věci nemohl blíže zabývat. V novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.
s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. dubna 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu