33 Odo 990/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče v právní věci žalobce J. Ž., zastoupeného, advokátkou, proti žalované S., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 340.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 3077/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2004, č. j. 29 Co 659/2003-41, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 16. dubna 2003, č. j. 4 C 3077/2002-20, uložil žalované povinnost, aby žalobci zaplatila částku 340.700,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 13. 12. 2002 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. ledna 2004, č. j. 29 Co 659/2003-41, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce jako pronajímatel se žalovanou jako nájemkyní uzavřel dne 7. 5. 2001 smlouvu o nájmu pozemků parc. č. 405, 406/1, 406/2 a 407/2 zapsaných na listu vlastnictví č. 405 pro k. ú. a obec Š. (dále jen „předmětné pozemky“) na dobu tří měsíců za nájemné ve výši 340.700,- Kč, přičemž žalovaná dosud nájemné neuhradila. V bodě 4 písm. b/ uvedené smlouvy se účastnící zavázali k uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem budou zemní a stavební práce za účelem výstavby čerpací stanice na předmětných pozemcích za dohodnutou cenu ve výši 340.000,- Kč. Smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem dne 4. 9. 2001 s tím, že faktura za provedené práce ve výši 340.000,- Kč bude vystavena po provedení prací a uvedená částka se započte oproti nájemnému za předmětné pozemky. Z dopisu městské části P. – Š. ze dne 16. 4. 2001 vyplynulo, že z důvodu vedení technicko-inženýrských tras pod předmětnými pozemky městská část nesouhlasí se stavbou, a proto příslušné stavební povolení na výstavbu čerpací stanice nebylo vydáno.
Soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že účastníci mezi sebou uzavřeli nájemní smlouvu podle § 663 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“); bod 4 písm. b/ smlouvy posoudil jako smlouvu o smlouvě budoucí podle § 50a obč. zák., která ovšem pro absenci dohodnuté doby pro uzavření smlouvy budoucí je neplatná. Smlouvu uzavřenou účastníky dne 4. 9. 2001 podřadil typově pod smlouvu o dílo podle § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Jelikož nedošlo k plnění ze smlouvy o dílo, nemá žalovaná nárok na zaplacení ceny díla podle § 548 odst. 1 věty druhé obch. zák. a nemůže tudíž dojít k započtení uvedené pohledávky oproti nájemnému z předmětných pozemků. Na základě výkladu nájemní smlouvy a smlouvy o dílo pak soud prvního stupně dovodil, že nejde o vzájemně podmíněný synallagmatický vztah ohledně vzniku a splatnosti nájemného a pohledávky ze smlouvy o dílo, a proto žalobě vyhověl.
Odvolací soud se shodl s právním posouzením věci soudem prvního stupně s výjimkou smlouvy o smlouvě budoucí, kterou podřadil pod ustanovení § 289 a násl. obch. zák., neboť vůlí účastníků bylo uzavřít smlouvu o dílo podle obch. zák., a smlouva o smlouvě budoucí je jako smluvní typ upravena komplexně i v obchodním zákoníku (§ 289 až § 292 obch. zák.). Tyto odlišné závěry však podle odvolacího soudu nemají vliv na správnost závěru soudu prvního stupně dovozujícího neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí, neboť absence ujednání o době, do kdy má být budoucí smlouva uzavřena, způsobuje neplatnost i podle právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku. K námitce žalované, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby s odůvodněním, že předmětné pozemky jsou ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky, odvolací soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že každý z bezpodílových spoluvlastníků je samostatně oprávněn k podání žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého zástupce JUDr. T. P. dne 20. 2. 2004 k poštovní přepravě dovolání, v němž
uvedla, že „dovolání je přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř“….a „dovolacím důvodem je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci“ s tím, že důvody dovolání sdělí bez zbytečného odkladu. Na výzvu soudu dovolatelka své dovolání doplnila podáním, které podala u soudu dne 28. 6. 2004. V něm rozvedla uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil nedostatek aktivní legitimace žalobce s ohledem na skutečnost, že předmětné pozemky jsou ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky. Rovněž mu vytkla, že nesprávně posoudil otázku podmíněné vzájemnosti pohledávek a závazků z nájemní smlouvy a ze smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalované obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z § 209 a § 43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v § 241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalované JUDr. T. P. dne 27. 1. 2004. Jelikož konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadal na sobotu dne 27. 3. 2004, bylo posledním dnem uvedené lhůty pondělí 29. března 2004 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání bylo předáno k poštovní přepravě dne 20. 2. 2004 s tím, že dovolatelka v něm sice náležitě označila rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a uvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, avšak neuvedla v něm dostatečně, z jakých důvodů dovolání podává (označila sice dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení, avšak nikterak jej obsahově nekonkretizovala). Dovolatelka k výzvě soudu prvního stupně obsažené v usnesení ze dne 18. května 2004, č. j. 4 C 3077/2002-53, podáním ze dne 24. 6. 2004 doručeným osobně soudu prvního stupně dne 28. 6. 2004 doplnila své dovolání o vylíčení použitého dovolacího důvodu. Jelikož ovšem dovolatelka byla již při podání dovolání zastoupena ve smyslu § 241 o. s. ř. advokátem, měla možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 29. března 2004. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud nemohl k podání ze dne 24. 6. 2004, jímž bylo dovolání doplněno, přihlédnout. K postupu soudu prvního stupně lze pak konstatovat pouze to, že vzhledem k řečenému nebylo namístě vyzývat žalovanou k odstranění vad dovolání v době, kdy již nastala fikce jejich neodstranitelnosti.
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. října 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu