4 Ads 107/2019- 13 - text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: T. R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2018, č. j. 13 Ad 8/2018 - 14,
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení městského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud dospěl po předběžném posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[3] Podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Toto ustanovení je přitom podle § 120 s. ř. s. třeba přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle § 106 odst. 2 věty první s. ř. s. „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.“ Podle poslední věty téhož ustanovení: „[z]meškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“
[5] O lhůtě k podání kasační stížnosti byla stěžovatelka v napadeném usnesení řádně poučena.
[6] Napadené usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno do datové schránky dne 4. 6. 2018. Kasační stížnost byla však prostřednictvím městského soudu podána až dne 21. 3. 2019, tj. více než 8 měsíců po doručení napadeného usnesení městského soudu. Kasační stížnost je tedy zjevně opožděná. Nejvyšší správní soud poznamenává, že by lhůta k podání kasační stížnosti nebyla zachována, ani pokud by za kasační stížnost bylo počítáno podání stěžovatelky, v němž vyjádřila nesouhlas s postupem městského soudu a které městskému soudu zaslala dne 13. 7. 2018, tj. více než měsíc po doručení usnesení městského soudu.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti žádala o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Zástupce lze podle § 35 odst. 9 s.ř.s. ustanovit účastníkovi, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne návrh na osvobození od soudních poplatků, který zjevně nemůže být úspěšný. O takovou situaci se jedná v posuzovaném případě, jelikož kasační stížnost je opožděná (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72). Soud proto výrokem I. návrh na ustanovení zástupce zamítl, jelikož stěžovatelka nesplňuje podmínku předpokladu osvobození od soudních poplatků.
[8] Jelikož kasační stížnost je opožděná, Nejvyšší správní soud ji výrokem II. tohoto usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. dubna 2019
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu