č. 112/2006 Sb., č. 165/2006 Sb. a č. 189/2006 Sb. k zákonu č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění k 8. 6. 2009 k zákonu č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění k 8. 6. 2009 Ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměst- nanosti rozhoduje krajský soud podle $ 31 odst. 1 s. ř. s. v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soudců, nikoliv jako samosoudce ve smyslu $ 31 odst. 2 s. ř. s.
č. 112/2006 Sb., č. 165/2006 Sb. a č. 189/2006 Sb. k zákonu č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění k 8. 6. 2009 k zákonu č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění k 8. 6. 2009 Ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměst- nanosti rozhoduje krajský soud podle $ 31 odst. 1 s. ř. s. v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soudců, nikoliv jako samosoudce ve smyslu $ 31 odst. 2 s. ř. s.
Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že je třeba rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, i když z jiného důvodu než v kasační stížnosti uvedeného. (...) V řízení o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud ve smyslu $ 109 odst. 2 s. ř. s. zá- sadně vázán jejím rozsahem, jakož i důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. To však neplatí, pokud bylo řízení před krajským soudem zatíženo některým ze závažných případů porušení procesních předpisů, když v takovém případě je Nejvyš- šímu správnímu soudu zákonem uloženo na- padené rozhodnutí krajského soudu zrušit z úřední povinnosti (ex officio). Jeden z tako- vých případů představuje zmatečnost řízení před krajským soudem ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vylouče- ný soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. x“ Dříve než se Nejvyšší správní soud mohl zabývat samotnou hmotněprávní podstatou věci, byl v souladu s uvedenými ustanovení- mi povinen zkoumat dodržení základních procesních pravidel při vydání kasační stíž- ností napadeného rozsudku, přičemž dospěl k závěru, že při rozhodování ve věci byl krajský soud nesprávně obsazen, a říze- ní před ním bylo proto zmatečné. Podle $ 31 odst. 1 s. ř. s. „[k]rajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zá- kon jinak, rozhoduje ve specializovaných se- nátech složených z předsedy a dvou soudců“. 769 2366 Podle odstavce 2 téhož ustanovení „[v]e vě- cech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění, ucha- zečů o zaměstnání a jejich podpory v neza- městnanosti a podpory při rekvalifikaci po- dle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče a státní sociální podpory, ve věcech přestup- ků, mezinárodní ochrany, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce“. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodoval ve věci přezkumu rozhodnutí žalované, kte- rým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru okresní správy sociální- ho zabezpečení, kterým tato podle $ 104c odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. rozhodla o po- vinnosti stěžovatele jako osoby samostatně výdělečně činné uhradit dlužné pojistné a pe- nále v celkové výši 33 055 Kč. Jednalo se tedy o věc pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Při vydání napadeného rozsudku krajského soudu ve věci rozhodoval samosoudce. Tako- vý postup je ovšem v rozporu se zákonem, ne- boť pojistné na sociální zabezpečení a pří- spěvek na státní politiku zaměstnanosti nejsou uvedeny ve výčtu věcí, o nichž ve smyslu $ 31 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje samo- soudce, a je proto nutné, aby o těchto věcech soud rozhodoval podle $ 31 odst. 1 s. ř. s., te- dy v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soudců. Na projednávanou věc je pro- to třeba aplikovat závěry rozsudku Nejvyšší- ho správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 5/2003-32, v němž zdejší soud vyslo- vil, že „rozhodovalli místo senátu ve věci sa- mosoudce, jedná se o rozhodování soudu v nesprávném obsazení zakládající zmateč- nost řízení [f 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.J“. Věci pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nelze podřadit pod žádnou z kategorií vyme- zených v $ 31 odst. 2 s. ř. s., mimo jiné je nelze kvalifikovat jako věci důchodového pojištění či nemocenského pojištění, přičemž pravo- moc k rozhodování o těchto věcech samo- soudcem nestanoví ani žádný zvláštní zákon. Je přitom třeba poukázat na to, že rozhodová- 770 ní samosoudcem představuje snížení stan- dardu ochraný subjektivních práv účastníků řízení, a je proto nepřípustné aplikovat $ 31 odst. 2 s. ř. s. na základě extenzivní (rozšiřují- cí) interpretace na věci, které v tomto usta- novení nejsou výslovně uvedeny. V rozsudku citovaném v předchozím odstavci se k této otázce Nejvyšší správní soud vyjádřil tak, že pokud „místo samosoudce rozhodoval senát, jde sice také o nesprávné obsazení soudu, ale není to vadou takové intenzity, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení roz- hodnutí soudu prvého stupně. V takovém pří- Dpadě není žalobce nikterak krácen na svých subjektivních právech veřejnoprávní- ho charakteru.“ Nutnost rozlišovat věci důchodového či nemocenského pojištění na straně jedné a pojistného na sociální zabezpečení a pří- spěvku na státní politiku zaměstnanosti na straně druhé vyplývá nejen ze skutečnosti, že každá z těchto oblastí podléhá svébytné práv- ní regulaci samostatným zákonem, ale též z řady konkrétních zákonných ustanovení, mimo jiné z $ 7 s. ř. s., v němž je vymezena místní příslušnost krajských soudů a podle jehož odstavce 3 „[vle věcech důchodového pojištění [..) je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliš- tě, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje“, za- tímco podle odstavce 4 téhož ustanovení „[vle věcech nemocenského pojištění, pojist- ného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci roz- hodi v prvním stupní“. Poukázat lze rovněž na právní regulaci soudních poplatků, v je- jímž rámci jsou obě kategorie taktéž uváděny odděleně, když podle $ 11 odst. 1 písm. b) zá- kona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, „lolď poplatku se osvobozují řízení ve vě- cech důchodového pojištění (zabezpečení), [| nemocenského pojištění, [..| pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na stát- ní politíku zaměstnanosti [..]“ Tyto katego- rie jsou rozlišovány rovněž v $ 279 odst. 2 ob- čanského soudního řádu pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. xx Nejvyšší správní soud je tedy nucen kon- statovat, že řízení před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, které vedlo k vydání stěžovatelem napadeného rozsud- ku, bylo zmatečné, a nezbylo tedy, než napa- dený rozsudek zrušit, přičemž k této vadě ří- zení Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední povinnosti, tedy i přesto, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána z důvodu uvedené- ho v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a důvod po- dání kasační stížnosti podle $ 103 odst 1 písm. c) s. ř. s. stěžovatelem uplatňován nebyl. 2367 Řízení před soudem: oprávnění k zastupování k $ 32 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. k $ 64 soudního řádu správního Ustanovení $ 32 odst. 1 o. s. ř. ukládající povinnost zástupce účastníka doložit již při prvním úkonu oprávnění k zastupování je aplikovatelné prostřednictvím $ 64 s. ř. s. i ve správním soudnictví. Pod pojmem „doložit oprávnění k zastupování“ je však ve správním soudnictví třeba vedle předložení plné moci rozumět též tvrzení, že plná moc platná i pro soud- ní řízení se nachází ve správním spise, pokud je takové tvrzení následně ověřeno.
Jiří Z. proti České správě sociálního zabezpečení, pracovišti Ostrava, o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobce.