I. Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem
správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká
správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky. II. Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, není podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, překážkou pro to, aby Česká správa sociálního zabezpečení z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.
I. Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem
správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká
správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky. II. Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, není podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, překážkou pro to, aby Česká správa sociálního zabezpečení z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.
Žalobci byl od 12. 10. 2005 přiznán částečný invalidní důchod, který byl od 1. 1.
2010 transformován na invalidní důchod pro
invaliditu prvního stupně. Dne 17. 1. 2011
požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
Dle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Ostrava-město ze dne 22. 2. 2011
poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pracovní schopnost žalobce o 40 %, a jeho stav tak nadále odpovídal invaliditě prvního stupně. Žalovaná proto zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního
důchodu rozhodnutím ze dne 18. 3. 2011.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná vydala v řízení o námitkách dne 18. 7. 2011 rozhodnutí, kterým zcela změnila své rozhodnutí ze dne 18. 3. 2011
tak, že žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňala invalidní důchod pro invaliditu
prvního stupně, a to od 18. 8. 2011. V odůvodnění uvedla, že podle posudku ze dne
16. 6. 2011 činila míra poklesu pracovní
schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce 30 %. Žalobce tedy nebyl invalidní, a žalovaná proto s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění dávku odňala.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
Žalobce podal proti rozhodnutí žalované
žalobu u Krajského soudu v Ostravě, v níž namítal nesprávné a neobjektivní posouzení
svého zdravotního stavu. Tvrdil, že se jeho
stav natolik zhoršil, že splňuje podmínky pro
přiznání invalidního důchodu pro invaliditu
druhého stupně. Cítí se velmi špatně, je unavený a bez léků tišících bolest není schopen
vést normální život, natož vykonávat práci.
Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2012,
čj. 20 Ad 35/2011-78, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2011 a věc jí vrátil k dalšímu
řízení. Krajský soud konstatoval, že žalovaná
nerozhodla o předmětu řízení a překročila
rámec řízení vytyčený žádostí o úpravu důchodu. Správní řízení bylo zahájeno k žádosti
žalobce a o této žádosti nebylo rozhodnuto,
zrušila-li žalovaná své rozhodnutí ze dne
18. 3. 2011. Odnětí dávky nemůže automaticky absorbovat zamítnutí žádosti. Bylo-li řízení
zahájeno k žádosti o zvýšení důchodu, nemůže být v průběhu tohoto řízení zahájeno řízení ex offo o odnětí dávky, a to ani za použití
§ 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. Vyloučení
ochranného charakteru opravného prostředku neznamená, že žalovaná není vázána předmětem řízení. Řízení o odnětí invalidního důchodu může zahájit ex offo až po skončení
řízení o žádosti. Žalovaná tak byla povinna
rozhodnout pouze o nároku na zvýšení invalidního důchodu, nikoliv o odnětí invalidního důchodu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná
(stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že zdravotní stav žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl posouzen
zcela správně; žalobce již dne 22. 2. 2011 nesplňoval podmínky pro nárok na invalidní
důchod. Ustanovení § 88 odst. 8 zákona
č. 582/1991 Sb. dle stěžovatelky stanoví možnost správního orgánu rozhodnout i v neprospěch účastníka řízení. Jestliže stěžovatelka
v řízení o námitkách zjistila, že žalobce není
invalidní, nic jí nebránilo v tom, aby od nejbližší splátky odňala invalidní důchod. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že rámec předmětu řízení nepřekročila. Jiný postup by
uměle prodloužil vyplácení invalidního důchodu a podpořil bezdůvodné obohacení žalobce. Stěžovatelka poukázala rovněž na zátěž
pro státní rozpočet, z něhož jsou důchodové
dávky hrazeny. Uzavřela, že aplikace § 88
odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. vylučuje aplikaci § 81 odst. 3 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Nejvyšší správní soud předesílá, že
v řízení před krajským soudem bylo prokázáno, že žalobce nebyl k datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Toto
zjištění nikdo nezpochybnil. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává právní otázka, zda stěžovatelka postupovala v souladu se zákonem, pokud v řízení
o námitkách žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení invalidního důchodu rozhodla o odnětí této dávky, nebo zda
tímto postupem překročila rámec předmětu
správního řízení.
Podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.
„[ř]ízení o změně poskytování nebo výše již
přiznané dávky důchodového pojištění se
zahajuje na základě písemné žádosti nebo
z moci úřední orgánem, který je příslušný
k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno
jinak“.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě již přiznané dávky důchodového pojištění je třeba odlišovat řízení o změně poskytování dávky a řízení o změně výše dávky.
Současně je nutno brát v potaz, zda bylo řízení zahájeno na žádost účastníka řízení nebo
z moci úřední.
Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že bylo-li správní řízení zahájeno na základě
žádosti účastníka řízení, musí správní orgán
o takové žádosti rozhodnout. To se v projednávané věci nestalo, neboť stěžovatelka žalobou
napadeným rozhodnutím původní rozhodnutí
o žádosti žalobce změnila tak, že výrok o zamítnutí žádosti nahradila výrokem o odnětí invalidního důchodu. Samotná žádost, která řízení
iniciovala, zůstala nevyřízena.
Žalobce ve své žádosti ze dne 17. 1. 2011
učinil předmětem správního řízení změnu
výše přiznané dávky (invalidního důchodu),
stěžovatelka tudíž mohla v daném řízení rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku. Stěžovatelka tedy nebyla oprávněna v tomto řízení
vydat rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, a to ani v prvním stupni, ani v řízení
o námitkách.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb.
stěžovatelce v řízení o námitkách umožňuje
rozhodnout v neprospěch účastníka řízení.
Toto ustanovení totiž nezakládá oprávnění
překročit předmět správního řízení vymezený v žádosti podané účastníkem řízení.
Stěžovatelce lze přisvědčit, že pokud v řízení o námitkách zjistila, že žalobce není invalidní, nic jí nebránilo odejmout žalobci invalidní důchod od nejbližší splátky. Nebyla však
oprávněna učinit tak v řízení o žádosti žalobce
o změnu výše invalidního důchodu, ale v samostatném řízení zahájeném z moci úřední.
Podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.
„[z]ahájení řízení o dávku důchodového pojištění brání tomu, aby v téže věci probíhalo
jiné řízení“.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
Štěpán Š. proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod, o kasační stíž- nosti žalované.