zákona č. 180/1990 Sb. Nárok na nemocenské nelze podle $ 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o ne- mocenském pojištění zaměstnanců, přiznat také za situace, kdy opilost zaměstnan- x: ce nebyla jedinou příčinou vzniku jeho pracovní neschopnosti a tento následek byl X2 zapříčiněn taktéž jednáním jiné osoby.
C.) Zbývá tedy posoudit, zda si stěžovatel přivodil pracovní neschopnost jako bezpro- střední následek své opilosti, a podle $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění za- městnanců tak nemá nárok na nemocenské. Z tohoto ustanovení vyplývá, že nelze za- městnanci přiznat nemocenské pouze v pří- padě, že mezi vznikem pracovní neschopnos- 503 2581 ti a opilostí existuje příčinná souvislost. V teo- rii práva se příčinný vztah stanoví za pomoci teorie podmínky. Tato metoda zjišťuje, zda by se daný následek v jeho konkrétní podobě stal, pokud by se odmyslelo určité jednání.
Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým na- stal. Není přitom rozhodné, jestli k následku došlo působením více skutečností, nejenom jednáním dotyčného subjektu. Určitá skuteč- nost proto neztrácí povahu příčiny jen proto, že kromě ní vedly k následku i jiné skuteč- SM nosti. Příčinná souvislost je tak dána i tehdy, jestliže vedle příčiny, která způsobila násle- dek, působila i další, jiná příčina, přičemž ne- ní rozhodné, jestli každá z těchto příčin byla sama o sobě způsobilá přivodit následek ne- bo mohla tento následek přivodit jen ve vzá- jemném spolupůsobení s druhou příčinou.
Jestliže by však následek způsobila jiná příči- na, která by zcela nahradila jednání dotyčné- ho subjektu a působila by jako výlučná příči- na místo jeho jednání, pak by podmínka příčinné souvislosti mezi jednáním subjektu a následkem nebyla splněna (srov. Jelínek J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha : Leges, 2010, s. 174 a násl.). YM: V posuzovaném případě byla příčinná sou- vislost mezi jednáním stěžovatele spočívajícím v přivedení se do stavu opilosti a následkem V podobě vzniku jeho pracovní neschopnosti dána.
K dopravní nehodě, která byla příčinou vzniku pracovní neschopnosti stěžovatele, totiž došlo nejenom zaviněním řidiče náklad- ního vozidla Miroslava F., který vjel do křižo- vatky z vedlejší pozemní komunikace a který byl za tento skutek odsouzen v trestním říze- ní. Dopravní nehoda totiž byla způsobena iv důsledku zavinění stěžovatele, který vlivem alkoholu zpomaleně zareagoval na vzniklou dopravní situaci, opožděně začal brzdit a na- razil do nákladního vozidla, ačkoliv při jízdě po hlavní silnici neovlivněné stavem opilosti by byl schopen dopravní nehodě a tím i své pracovní neschopnosti zabránit, jak již bylo zmíněno.
K tomuto následku tedy kromě jed- nání Miroslava F. došlo také v důsledku jed- nání stěžovatele, přičemž každá z těchto příčin mohla přivodit následek jen ve vzájemném 504 2x: spolupůsobení s druhou příčinou. Jestliže by totiž Miroslav F. neporušil dopravní předpisy a do křižovatky nevjel z vedlejší komunikace, tak by ke srážce s osobním automobilem říze- ným stěžovatelem nemohlo i přes jeho opi- lost dojít. K dopravní nehodě by však nedo- šlo ani v případě, kdyby stěžovatel nebyl opilý a na porušení příslušného pravidla sil- ničního provozu řidičem nákladního vozidla včas reagoval.
Je tedy zřejmé, že výlučnou pří- činou vzniku následku nebylo protiprávní jednání řidiče nákladního vozidla jedoucího do křižovatky z vedlejší komunikace, která by zcela nahradila jednání stěžovatele spočívají- cí v jeho jízdě ve stavu opilosti. Proto pod- mínka příčinné souvislosti mezi tímto jedná- ním stěžovatele a následkem v podobě jeho pracovní neschopnosti byla v posuzovaném případě zachována. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že kromě jednání stěžovatele spočívající- ho v uvedení do stavu opilosti, která byla pří- činnou následku v podobě jeho pracovní ne- schopnosti, zde existoval ještě trestněprávní příčinný vztah.
Ten byl dán jednáním řidiče nákladního vozidla Miroslava F., které spočí- valo v porušení pravidla silničního provozu vjetím do křižovatky z vedlejší silnice a které zapříčinilo následek ve způsobení těžké újmy na zdraví stěžovatele. Za tento skutek byl Mi- roslav F. pravomocným rozsudkem Okresní- ho soudu v České Lípě ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 18 T 53/2009, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle $ 224 trestního zá- kona z roku 1961, jak již bylo zmíněno. Trest- něprávní příčina a trestněprávní následek, které byly zjištěny v souvislosti se střetem osobního vozidla řízeným stěžovatelem s ná- kladním vozidlem řízeným Miroslavem F.
v obci Svor dne 20. 6. 2007, však nevylučuje existenci jiného příčinného vztahu ve vztahu k této dopravní nehodě, který je relevantní z hlediska zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců. Jeho $ 24 odst. 1 písm. C) totiž nestanoví, že nárok na nemocenské nelze při- znat jen za situace, kdy opilost zaměstnance byla jedinou příčinou vzniku jeho pracovní neschopnosti a tento následek nebyl zapříči- něn taktéž jednáním jiné osoby. Bezprostřed- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 5/2012 2582 nost následku, která je zákonodárcem stano- vena jako nezbytná podmínka pro aplikaci $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, pak neznamená mož- nost nepřiznání nemocenského pouze v přípa- dech opilosti na pracovišti, jak uvádí stěžovatel.
Nemocenské totiž podle již zmiňovaného $ 15 odst. 1 věty první zákona o nemocen- ském pojištění zaměstnanců náleží zaměst- nanci bez ohledu na to, zda jeho pracovní ne- schopnost vznikla na pracovišti Či na jiném místě, a proto není žádného důvodu vázat ne- přiznání této dávky na porušení pracovní kázně. Pojem bezprostřednosti užitý v $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském po- jištění zaměstnanců je tedy zapotřebí vyložit tak, že se jím míní přímá příčinná souvislost mezi opilostí zaměstnance a vznikem jeho pracovní neschopnosti, která byla se shora uvedených důvodů v dané věci doložena.
V aplikaci $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o ne- mocenském pojištění zaměstnanců za situa- ce, kdy na vznik pracovní neschopnosti za- městnance měla vliv ještě jiná skutečnost než jeho opilost, pak nelze spatřovat ani rozpor s principy, které jsou obsaženy v právních předpisech vyšší právní síly. Existenci více příčin vzniku pracovní neschopnosti je totiž možné zohlednit v řízení o přiznání nemo- cenského podle $ 24 odst. 2 zákona o nemo- cenském pojištění zaměstnanců. Podle něho totiž může být v případě přivození pracovní neschopnosti zaměstnance jako bezprostřed- ního následku jeho opilosti vypláceno nemo- censké až do výše tří čtvrtin, má-li zaměstna- nec rodinné příslušníky, nebo až do výše poloviny, jeli bez rodinných příslušníků.
Tak- to ostatně bylo postupováno i v případě stěžo- vatele, kterému bylo podle $ 24 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců při- znáno nemocenské ve výši jedné poloviny, jak se uvádí v podání stěžovatele ze dne 7. 3. 2011. Krajský soud tedy nepochybil, když v da- né věci dospěl k závěru o nutnosti nepřizná- ní nemocenského stěžovateli. V napadeném rozsudku přitom krajský soud vysvětlil, že $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců musel být aplikován, neboť mezi opilostí stěžovatele a jeho pra- covní neschopností existovala přímá příčin- ná souvislost.
Tím krajský soud vymezil rozhodný důvod pro jím učiněný závěr 0 na- plnění podmínek uvedených v $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění za- městnanců, takže napadený rozsudek není možné považovat za nepřezkoumatelný. 2582 Pomoc v hmotné nouzi: přiznání mimořádné okamžité pomoci k $ 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 261/2007 Sb. k $ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění zákona č. 261/2007 Sb. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná žádá o přiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozící vážné újmy na zdraví a nepřeruší přitom výkon živno- stenského oprávnění, musí být při posuzování nároku na tuto dávku v souladu s $ 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, přihlédnuto k jejím pří- jmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Proto se i pro účely přiznání této dávky musí zohlednit tzv. fikce příjmu upravená v $ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
Martin Č. proti České správě sociálního zabezpečení, pracovišti Ústí nad Labem o nárok na nemocenské, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu