Pokud v souladu s přechodným ustanovením $ 85 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, došlo k zániku nároku na vdovský důchod při- znaný podle předchozí právní úpravy a poté ke vzniku nároku na něj za účinnosti téhož zákona, jde o nárok nově vzniklý ve smyslu $ 54 odst. 1 tohoto zákona. Jeho výše se stanoví podle tohoto zákona; nejde o obnovu výplaty dávky ve výši naposledy vyplácené před zánikem předchozího nároku.
Krajský soud v Ostravě nepřisvědčil námitce žalobkyně (dále jen „stěžovatel- ka“), že vdovský důchod jí má být vyplá- cen ve stejné výši, v jaké jej pobírala do 7.3.2001.Z obsahu dávkového spisu stě- žovatelky, vedeného u žalovaného správ- ního orgánu, totiž zjistil, že manžel stě- žovatelky zemřel dne 18. 10. 1993. Stěžovatelka podala dne 4. 11. 1993 žá- dost o vdovský důchod a ten jí byl od da- ta úmrtí manžela přiznán rozhodnutím ze dne 30.11: 1993 ve výši 1891 Kč po- dle $ 45 zákona č. 100/1988 Sb.; součas- ně jí byl též přiznán sirotčí důchod pro dceru Andreu, nar.
23. 9. 1979, ve výši 946 Kč podle $ 49 zákona č. 100/1988 Sb. Oba důchody byly postupně podle jed- notlivých nařízení vlády o zvýšení důcho- dů valorizovány, takže podle posledního pravomocného rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2001 činil vdovský důchod 4922 Kč a sirotčí důchod 3119 Kč. Dne 27.3.2001 sdělila stěžovatelka žalované písemně, že její dcera Andrea ukončila v březnu 2001 studium. Žalovaná na to reagovala rozhodnutím ze dne 22. 5. 2001 o odnětí důchodu a vyčíslení pře- platku; po urgencích stěžovatelky, že přeplatek již vrátila, vydala pak žalovaná dne 23.
11. 2001 dvě rozhodnutí, při- čemž prvním z nich byl stěžovatelce od- ňat od 8.3.2001 vdovský důchod s tím, že přeplatek na dávce jí nevznikl, neboť platby důchodu od 8.3.2001 byly vráce- ny (v tomto rozsahu bylo změněno předchozí rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2001) a dalším (napadeným) roz- hodnutím byl stěžovatelce k její žádosti o obnovu důchodu s ohledem na sku- tečnost, že dcera Andrea opět započala studium na vysoké škole, přiznán vdov- ský důchod v nově stanovené výši, tj. 2886 Kč měsíčně.
Krajský soud v Os- travě vzal za prokázané, že stěžovatelce 150 jako vdově vznikl od 1.10.2001 nově ná- rok na vdovský důchod podle nové právní úpravy dané ustanovením $ 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,v platném znění (a že jí tedy nebyla pouze obnove- na výplata dávky), neboť bylo prokázáno, že od uvedeného data její dcera začala opět studovat. Krajský soud poukázal na $ 50 odst. 2 písm. a) téhož zákona, podle něhož má vdova nárok na vdovský dů- chod (po uplynutí jednoho roku od smr- ti manžela) tehdy, pokud pečuje o neza- opatřené dítě.
Soud poukázal rovněž na $ 54 odst. 1 téhož zákona, podle něhož nárok na dů- chod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Tím je u stěžovatelky den 1.10.2001, neboť po předchozím odnětí dávky nárok znovu vznikl v souvislosti se započetím studia navrhovatelčiny dcery Andrey. Podle $ 51 téhož zákona činí výše základní výměry vdovského důchodu 1310 Kč měsíčně a výše procentní výměry pak 50 % pro- centní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok manžel v době smrti, nebo 50 % procentní výměry částečného in- validního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky nároku na důchod starobní.
Procentní výměra důchodu zemřelého manžela stěžovatelky by činila 3151 Kč měsíčně a 50 % z této částky je 1576 Kč měsíčně. Po připočtení základní výměry ve výši 1310 Kč měsíčně náleží navrho- vatelce správně 2886 Kč měsíčně. Tato částka byla v souladu s vládním naříze- ním č. 345/2001 Sb. přiznána od prosin- cové splátky roku 2001 a stanovena na 3050 Kč měsíčně; procentní výměra by- la zvýšena o 11 %,tj.o 174 Kč. Ve včas podaném odvolání proti to- muto rozsudku stěžovatelka namítala, že výpočtový základ důchodu byl proveden podle již zrušených právních norem a dal- ší část pak podle platných předpisů, při- čemž takový postup nemá v zákoně opo- ru.
Uvedla, že při výpočtu dávky nelze vycházet z procentní výše důchodu, na který by měl její zemřelý manžel nárok v době úmrtí (3151 Kč měsíčně), neboť kdyby mu takový důchod byl tehdy při- znán a kdyby jej pobíral od 18. 10. 1993, jeho nárok ke dni 1.10.2001 (podle pod- kladů ČSSZ) by činil minimálně 8846 Kč a byl by ještě zvýšen od prosince 2001 o 11 % procentní výměry. Pokud tedy vdovský (ani sirotčí) důchod nemůže být přiznán ve výši, v níž před posledním od- nětím náležel, měl by být výpočtový zá- klad procentní výměry důchodu, z něhož je nárok odvozován, valorizován.
Ustano- vení $ 15 až 19 zákona č. 155/1995 Sb. ne- uvádí, že osobní vyměřovací základ je stej- ný jako vyměřovací základ podle $ 45 až 47 zákona č. 100/1988 Sb., podle něhož byl vdovský důchod původně přiznán. Stěžo- vatelka označila způsob výpočtu žalované za neplatný, neboť procentní výměra byla vypočtena na základě již neplatných práv- ních norem a základní výměra podle plat- ných právních norem. Žalovaná měla při výpočtu přihlédnout k vývoji platů za do- bu od 18. 10. 1993 do 1. 10. 2001; měla brát dále v úvahu příslušná ustanovení o zvyšování důchodů v souvislosti s inde- xem spotřebitelských cen, růstem reálné mzdy a taktéž růstem mzdy v daném obo- ru a poté vypočíst objektivně výpočtový základ a následně důchod.
Takto je celá skupina občanů znevýhodňována oproti jiným poživatelům důchodu. V žádném z výše citovaných zákonů důchodového pojištění či zabezpečení se neuvádí, že při obnově výplat důchodů pozůstalým se může postupovat libovolně a používat při obnovení výplaty neplatnou právní nor- mu a jinou část dávky vypočíst podle plat- né právní normy. Stěžovatelka proto na- vrhla, aby odvolací soud zrušil rozhod- nutí žalované a uložil jí rozhodnout tak, že výplata důchodu má být obnovena ve výši stanovené naposledy žalovanou dne 4.
4. 2001 v souladu s nařízením vlády č.345/2001. V později podané kasační stížnosti stěžovatelka opakovala námitky uplatně- né v odvolání proti napadenému rozsud- ku krajského soudu a zdůrazňovala, že soud nesprávně posoudil rozhodné sku- tečnosti obsažené v dávkovém spise a nesprávně posoudil právní otázku vý- počtu obnoveného vdovského důchodu provedeného správním orgánem k 1.10. 2001. Připomíná, že vzdělávání její dcery Andrey (ukončení střední školy, zahájení studia na vysoké škole, jeho přerušení a opětovné pokračování) vedlo od září 1998 k odnímání a obnovování vdovské- ho důchodu, přičemž výše obnoveného důchodu byla vždy stejná nebo vyšší o případnou valorizaci.
Vdovský důchod obnovený přezkoumávaným rozhodnu- tím žalované je však výrazně nižší než důchod naposledy navrhovatelce vyplá- cený a odňatý dne 8. 3. 2001. Smyslem vdovského důchodu je přitom částečné vyrovnání ztráty příjmu, který rodina měla, když stěžovatelčin manžel žil. Cha- rakter vdovského důchodu je tedy kom- penzační a aby mohl tuto podmínku pl- nit, je postupem doby valorizován tak, aby byly vyrovnávány změny ve vývoji cen i výdělků. Tento kompenzační cha- rakter důchodu byl posledním rozhod- nutím žalované hrubě porušen, neboť aniž došlo k podstatné změně poměrů na straně stěžovatelky, byl snížen téměř o polovinu.
Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Kraj- ského soudu v Ostravě pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 151 104 Kasační stížnost není důvodná. Kasační stížnost byla podána z důvo- du tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, jak na to pamatuje $ 103 odst. 1 písm. a) s.ř. s. Takovou nezákonnost v postupu Kraj- ského soudu v Ostravě však Nejvyšší správní soud neshledal. Krajský soud po zjištění skutkového stavu věci v potřeb- ném rozsahu z něho vyvodil skutkový i právní závěr, s nímž se soud rozhodují- cí o kasační stížnosti ztotožňuje.
Kasační soud proto odkazuje na úplné a vyčet- pávající odůvodnění kasační stížností na- padeného rozsudku a k důvodu kasační stížnosti pro úplnost dodává: K obnově nároku stěžovatelky na vdov- ský důchod došlo za účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojiště- ní. Při posuzování nového nároku na něj je proto nutno vycházet z tohoto záko- na, jak stěžovatelka správně připomíná. Vztah předchozí právní úpravy (za jejíž platnosti poprvé vznikl stěžovatelce ná- rok na vdovský důchod) a právní úpravy účinné v době nového vzniku stěžova- telčina nároku řeší přechodná ustanove- ní zákona č. 155/1995 Sb. Na stěžovatel- činu situaci je možno vztáhnout jen $ 85 cit. zákona, podle něhož platí, že došlo-li k zániku nároku na vdovský důchod před 1.1.1996 nebo došlo-li k zániku ná- roku na něj po 31.12.1995,ale jde o dů- chod, který byl přiznán podle předpisů platných před 1.
1. 1996, a vdova splnila některou z podmínek nároku na vdov- ský důchod stanovenou tímto zákonem do pěti let od zániku nároku na takový důchod, vznikne nárok na něj za podmí- nek podle tohoto zákona; přitom výše vdovského důchodu se stanoví podle to- hoto zákona. K zániku nároku stěžova- telky na vdovský důchod došlo v březnu 152 2001,kdy její dcera Andrea ukončila stu- dium. Dcera započala znovu studovat dnem 1.10.2001,a stěžovatelka tudíž po zániku nároku na dávku splnila ve lhůtě pěti let podmínku uvedenou v $ 50 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb.,s níž zákon spojuje vznik nároku na vdovský důchod.
Výše vdovského důchodu se za této situace stanoví podle uvedeného zákona ($ 85 část věty za středníkem). Ustanovením upravujícím výši vdovské- ho a vdoveckého důchodu je $ 51 uve- deného zákona, podle něhož výše zá- kladní výměry tohoto důchodu činí 1310 Kč měsíčně a výše procentní vý- měry činí 50 % procentní výměry starob- ního nebo plného invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok manžel v době smrti, nebo 50 % procentní výmě- ry částečného invalidního důchodu, po- kud by manžel byl ke dni úmrtí poživa- telem tohoto důchodu a nesplňoval by podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínku nároku na starobní důchod.
Toto ustanovení je nutno vykládat s při- hlédnutím k $ 99 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož se výše důchodu přiznané- ho podle předpisů platných před 1. 1. 1996 bez zvýšení o pevnou částku pova- žuje za procentní výměru důchodu ($ 4 odst. 2 věta první téhož zákona). Jde-li o důchod vdovský, vdovecký či sirotčí, rozumí se procentní výměrou procentní výměra důchodu zemřelého, od něhož se nárok na dávku odvozuje. Manžel stěžovatelky by měl ke dni své smrti nárok na plný invalidní dů- chod ve výši 3151 Kč; tuto částku je tak nutno pokládat za procentní výměru dů- chodu ve smyslu $ 51 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb. Výše procentní výměry důchodu vdovského pak činí 50 % této částky a v této výši byla procentní vý- měra důchodu stěžovatelce přiznána.
K tomu byla přiznána ještě základní vý- měra důchodu, která činí 1310 Kč mě- síčně. Žalovaná neměla jinou možnost než stěžovatelce vdovský důchod v tak- to stanovené výši přiznat, neboť tak pře- depisuje současná právní úprava. Na správnosti tohoto postupu nemění nic ani skutečnost, že v minulosti, např. v ro- ce 1998, došlo k odnětí vdovského dů- chodu stěžovatelky a sirotčího důchodu pro dceru Andreu s ohledem na ukonče- ní studia, a jejich výplata byla opět uvol- něna v původní výši, neboť žalovaná tak postupovala vzhledem k tomu, že dcera stěžovatelky po skončení střední školy nepřetržitě pokračovala v dalším studiu; za takové situace nelze totiž letní prázd- niny mezi dvěma na sebe navazujícími ročníky pokládat za přerušení studia ma- jící za následek zánik nároku na dávky.
Nad rámec tohoto odůvodnění poklá- dá Nejvyšší správní soud za potřebné uvést, že zákonodárce zřejmě nevylučo- val situaci, kdy po odnětí dávky sirotčího či vdovského důchodu z důvodu ukon- čení studia a jejich opětovném přiznání v souvislosti s novým započetím studia nezaopatřeného dítěte může při užití něk- terých ustanovení zákona č. 155/1995 Sb. dojít - s ohledem na $ 85 u důchodu vdovského a $ 86 u důchodu sirotčí- ho - k rozdílu mezi původně vyplácenou a nově přiznanou částkou, a to třeba i v neprospěch poživatele dávky (i když zákonodárce zřejmě předpokládal, že případný rozdíl bude pokryt základní vý- měrou dávky, kterou předchozí právní úpravy neznaly).
Pokud by zákonodárce zamýšlel poživatele před snížením dávky ochránit, pamatoval by na tuto situaci v ustanoveních týkajících se vdovského či sirotčího důchodu, jako to učinil např. v 652 odst. 4 zák. č. 155/1995 Sb., který se vztahuje k těm osvojeným sirotkům, u nichž dojde později ke zrušení osvoje- ní; v těchto případech vznikne nárok na sirotčí důchod znovu, a to ve výši, v jaké by náležel, kdyby byl vyplácen ke dni zrušení osvojení. Jiné obdobné ustanove- ní, které by chránilo výši obnovených ná- roků na dávky, ať již vdov či osiřelých dětí, však zákon č. 155/1995 Sb., o dů- chodovém pojištění, neobsahuje.
Stěžovatelce lze přisvědčit, že nepo- chybně přiznáním vdovského důchodu ve výši výrazně nižší, než byla ta, která jí byla naposledy vyplácena před předcho- zím odnětím dávky, dochází k výrazné změně v její ekonomické situaci. Ta se může jevit jako neúměrná tvrdost záko- na, avšak ani Nejvyšší správní soud nemá pravomoc k odstranění takové tvrdosti, neboť toto právo přísluší ve smyslu $ 4 odst.3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.,o or- ganizaci a provádění sociálního zabez- pečení, jen ministru práce a sociálních věcí, který odstraněním tvrdostí v jednot- livých případech může pověřit přísluš- né správy sociálního zabezpečení.
(gr)
Anna E v ©. proti České správě so- ciálního zabezpečení o vdovský dů- chod, o kasační stížnosti žalobkyně.