4 Ads 112/2008- 52 - text
4 Ads 112/2008 - 52
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: A. P., zast. JUDr. Lenkou Zrnovskou, advokátkou, se sídlem Revoluční 66, Liberec 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 29. 4. 2008, č. j. 62 Cad 38/2007 - 24,
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 29. 4. 2008, č. j. 62 Cad 38/2007 - 24, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2007, č. X, odňala Česká správa sociálního zabezpečení podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, žalobkyni plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Česká Lípa (dále jen OSSZ Česká Lípa) ze dne 28. 6. 2007 již není plně invalidní, neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 50 %. Žalovaná dále uvedla, že podle shora uvedeného posudku je žalobkyně již pouze částečně invalidní a o jejím nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.
Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím žalované a namítala, že jí byl plný invalidní důchod odňat nesprávně, neboť její zdravotní stav se nezlepšil ale naopak zhoršil. Stěžovatelce není jasné, proč MUDr. D. M. dne 28. 6. 2007 posoudila její zdravotní stav, aniž by prostudovala zprávu z obezitologie. Poukázala na obtíže spojené s těžkou obezitou, kterou trpí a požádala o „přezkoušení rozhodnutí” žalované.
tečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.
Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím žalované a namítala, že jí byl plný invalidní důchod odňat nesprávně, neboť její zdravotní stav se nezlepšil ale naopak zhoršil. Stěžovatelce není jasné, proč MUDr. D. M. dne 28. 6. 2007 posoudila její zdravotní stav, aniž by prostudovala zprávu z obezitologie. Poukázala na obtíže spojené s těžkou obezitou, kterou trpí a požádala o „přezkoušení rozhodnutí” žalované.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 29. 4. 2008, č. j. 62 Cad 38/2007 - 24, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel ze záznamu o jednání OSSZ Česká Lípa ze dne 28. 6. 2007, z něhož zjistil, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně činila podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly IV, položky 4, písm. b) 50 %. Dále vycházel především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále též jen „PK MPSV“) ze dne 4. 3. 2008. Krajský soud shledal, že PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení, za účasti odborného lékaře - odborné internistky - revmatoložky. Podle názoru krajského soudu obsahoval posudek PK MPSV podrobně zdůvodněné hodnocení dominantní příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, komise měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů, obsah lékařských zpráv ve svém závěru respektovala a zhodnotila jej podle citované vyhlášky. Zdůraznil, že při hodnocení posudku PK MPSV soud zjišťuje náležitosti posudku a to, zda byla během posudkového řízení dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující činnost posudkových komisí a pokud neshledá žádné skutečnosti zpochybňující posudkový závěr, pak respektuje závěr komise o hodnotě poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť sám soud nedisponuje pravomocí hodnotit zdravotní stav. Objektivitu přiřazení procentní hodnoty určitým zdravotním postižením v příloze 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. soud není kompetentní v rámci správního soudnictví prověřovat. Krajský soud shledal, že v případě žalobkyně je hodnota poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti verifikována skutečností, že její zdravotní stav byl posuzován několika odbornými lékaři, kteří shodně stanovili diagnózu. Posudkoví lékaři tuto diagnózu nezpochybnili, v souladu s vyhláškou č. 284/1995 Sb., konstatovali základní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídající nálezům odborných lékařů a dle ní určili podle přílohy 2 citované vyhlášky hodnotu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. PK MPSV posoudila základní příčinu nepříznivého stavu žalobkyně shodně s lékařkou OSSZ Česká Lípa, tj. jako obezitu III. stupně, BMI 55,7. Odchylně však stanovila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 60 % (lékařka OSSZ Česká Lípa zhodnotila tuto procentní míru 50 %, PK MPSV však zvýšila tuto procentní míru o 10 % s ohledem na vyšší hranici BMI a s ohledem na z funkčního hlediska další lehká onemocnění dle § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.). S ohledem na výše uvedené považoval krajský soud v případě žalobkyně za zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 60 %. Poukázal na znění § 38 a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a uzavřel, že v daném případě byl u žalobkyně zákonným způsobem zjištěn pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 60 %, tedy méně než o 66 %, jak vyžaduje zákon o důchodovém pojištění v ustanovení § 39 odst. 1; podmínky pro vznik nároku na plný invalidní důchod podle § 38 zákona o důchodovém pojištění nebyly u žalobkyně splněny.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, kterou doplnila - po ustanovení zástupce z řad advokátů (stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 17. 6. 2008, č. j. 62 Cad 38/2007 – 38, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně JUDr. Lenka Zrnovská, advokátka) - podáním ze dne 7. 7. 2008. Stěžovatelka namítá, že žalovaná nesprávně zhodnotila její zdravotní stav. Pokud posudková komise tvrdila, že se její zdravotní stav zhoršil (stěžovatelka má patrně na mysli zlepšil), pak stěžovatelka uvádí, že došlo k opačné změně a je nyní odkázaná na pomoc druhých lidí. Nemůže vstát z lůžka, ani dojít nakoupit potřebné potraviny. Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud nesprávně vyložil § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pro uznání plné invalidity není rozhodující pouze pokles míry soustavné výdělečné schopnosti vyjádřený procentem, ale i okolnost, kdy je pojištěnec schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za mimořádných okolností. Stěžovatelka je přesvědčena, že v jejím případě jde právě o naposled uvedenou zákonnou podmínku, která zakládá její právo na plný invalidní důchod. Stěžovatelka svůj zdravotní stav popsala jako dlouhodobě nepříznivý s respiračními komplikacemi a těžkými funkčními poruchami pohybového ústrojí, kdy trpí silnými bolestmi páteře a kloubů, nemůže dlouho stát, sedět ani chodit. Fakticky žije pouze ve svém bytě. S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 29. 4. 2008, č. j. 62 Cad 38/2007 – 24, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že s napadeným rozsudkem krajského soudu souhlasí, a podotkla, že v předmětné věci se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je její rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení.
1. Úplná nevidomost obou očí (kategorie 5 dle klasifikace SZO - ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí).
2. Praktická nevidomost obou očí (kategorie 4 dle klasifikace SZO - zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60, 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena).
3. Amputační ztráta obou dolních končetin v bérci a výše.
4. Amputační ztráta obou horních končetin v zápěstí a výše.
5. Amputační ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny.
6. Ochrnutí dvou končetin (hemiplegie, paraplegie, těžká hemiparéza a těžká paraparéza).
7. Zdravotní postižení způsobující imobilitu, pro kterou je osoba trvale odkázána na vozík pro invalidy 8. Střední mentální retardace (IQ 35 - 49).
7. Zdravotní postižení způsobující imobilitu, pro kterou je osoba trvale odkázána na vozík pro invalidy 8. Střední mentální retardace (IQ 35 - 49).
9. Těžké formy duševních onemocnění provázené častými atakami a opakovaným ústavním léčením, se závažným postprocesuálním defektem a s těžkým narušením osobnosti.
10.Těžce slabý zrak spolu s těžkou nedoslýchavostí, popřípadě úplnou nebo praktickou hluchotou.
Nejvyšší správní soud tak této námitce stěžovatelky nepřisvědčil, neboť zdravotní postižení stěžovatelky (monstrózní obezita a další zdravotní obtíže - arteriální hypertenze, dorsalgie, sekundární artralgie) nespadají pod výše uvedený výčet zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., jak ostatně vyjádřila ve svém posudku i PK MPSV ČR.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že dosud provedeným dokazováním nebylo přesvědčivě zjištěno, zda skutečně zanikla plná invalidita stěžovatelky, neboť nadhodnocení zdravotního posouzení stěžovatelky tvrzené v posudku PK MPSV, nebylo dosud přesvědčivě vysvětleno, stejně jako zařazení jejího dominantního zdravotního postižení pod příslušnou položku, jak již bylo podrobně rozvedeno v předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku. Nebylo rovněž přesvědčivě vyjádřeno, v čem došlo k nadhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky v době uznání plné invalidity.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že si vyžádá doplňující posudek od posudkové komise MPSV v Ústí nad Labem, v němž se posudková komise řádně a přesvědčivě vypořádá z důvodem zániku plné invalidity stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované (19. 7. 2007). Setrvá-li posudková komise na svých dosavadních závěrech, bude třeba, aby se blíže vypořádala s vlivem ostatních zdravotních postižení stěžovatelky přistupujících k monstrózní obezitě, zejména s arteriální hypertenzí a pohybovými obtížemi a podrobně zdůvodnila, zda se v případě těchto zdravotních postižení stěžovatelky nejedná o kardiovaskulární komplikace, event. postižení hybnosti ve smyslu písm. c), položky 4, kapitoly IV., přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne podle § 110 odst. 2 s. ř. s. i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu