znění zákonů č. 590/1992 Sb., č. 307/1993 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 87/1996 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 424/2003 Sb., č. 501/2004 Sb. a č. 189/2006 Sb. O dávkách důchodového pojištění rozhoduje podle $ 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Česká správa sociálního zabezpe- čení. Podle $ 3 odst. 3 téhož zákona je Česká správa sociálního zabezpečení odliš- ným orgánem s odlišnou příslušností, než je okresní správa sociálního zabezpeče- ní. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o důchodové dávce tak musí být podána u soudu anebo přímo u ní, nikoliv u okresní správy sociálního zabezpečení, která nevydala rozhodnutí napadené žalobou. Podal-i tak žalobce žalobu u Okresní správy sociálního zabezpečení Brno-venkov, podal ji k jinému orgánu než k tomu, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje ($ 72 odst. 1 s.ř.s.).
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že se na žalobě stěžovatele, kterou podal osobně » Ustanovení f 5 bylo s účinností od 1. 7. 2009 a od 1. 1. 2010 změněno zákonem č. 479/2008 Sb. 1884 ke krajskému soudu dne 18. 2. 2008, nachází otisk podacího razítka Okresní správy sociál- ního zabezpečení Brno-venkov ze dne 4. 2. 2008 a otisk podacího razítka Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 5. 2. 2008. V žalobě jsou učiněny také určité opra- vy, které jsou datovány dnem 13. 2. 2008 a stěžovatelem parafovány.
Je tedy zřejmé, že v této době měl stěžovatel žalobu ve své dis- pozici. K žalobě je také připojen průvodní dopis stěžovatele sepsaný dne 13. 2. 2008 ad- resovaný krajskému soudu, v němž uvádí, že „bo konzultaci s pracovnicemi ČSSZ Brno Kaunicova [správně má být zřejmě „Kouni- cova“] podávám žalobu na ČSSZ Praha 5, Křížova 25, ústřední odbor rozhodování o dávkách důchodového pojištění“ Z podací- ho razítka je zřejmé, že tento přípis byl spo- lečně se žalobou osobně podán ke krajskému soudu dne 18.
2. 2008. Yxí C.) Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem jeho přezkumu byla v této věci pouze otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatele podle $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl jako opožděně po- danou. Nezabýval se proto věcnými námitkami stěžovatele uvedenými v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud připomíná, že po- dle $ 72 odst. 1 s. ř. s. lze podat žalobu „do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo ža- lobci oznámeno doručením písemného vy- hotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti je- hož rozhodnutí směřuje“. Podle $ 72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty prominout. Po- kud tedy není tato lhůta dodržena, a žaloba tak byla podána opožděně, nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů nebyla lhůta dodr- žena, a přihlížet k důvodům, které vedly k je- jímu překročení, popřípadě zkoumat, čím za- viněním nebo v důsledku jakých skutečností k překročení lhůty došlo. Soud nemůže svým rozhodnutím zmeškání lhůty prominout a ža- lobou napadené rozhodnutí věcně přezkou- mat (viz rozsudek Nejvyššího správního sou- du ze dne 18.
3. 2004, čj. 1 Ads 4/2004-57, přístupný na www.nssoud.cz). 756 Pokud tedy stěžovatel podal žalobu ke krajskému soudu po uplynutí dvouměsíční lhůty, nadto v rozporu se správným pouče- ním uvedeným v napadeném rozhodnutí, ne- mohl ji krajský soud věcně projednat, ale mu- sel ji v souladu s $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. usnesením odmítnout. Na tento postup ne- má žádný vliv skutečnost, že stěžovatel zmeš- kal lhůtu v důsledku své neznalosti zákonů či údajnému nesprávnému postupu pracovnic okresní správy sociálního zabezpečení.
Stěžovatel dále namítl, že žalobu podal u žalované a jen z důvodu nesprávného po- stupu pracovnic žalované sídlící v Brně na ulici Kounicova nebyla „vnitropodníkovou cestou“ zaslána do Prahy. K této výtce je třeba uvést, že se stěžovatel mýlí, když se domnívá, že žalobu podával u žalované České správy sociálního zabezpečení v Praze a že hovořil s pracovnicemi žalované, neboť na stěžovate- lem uváděné adrese nesídlí žalovaná, ale Okresní správa sociálního zabezpečení Brno- -venkov, která žalobu také dne 4.
2. 2008 opat- řila podacím razítkem. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že podle $ 3 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jsou orgány sociálního zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení a rovněž okresní správy sociálního zabezpečení. Podle $ 5 tohoto zákona rozhoduje Česká správa so- ciálního zabezpečení mimo jiné i o dávkách důchodového pojištění. Česká správa sociál- ního zabezpečení je odlišným orgánem s od- lišnou příslušností, než je okresní, případně městská správa sociálního zabezpečení.
Po- jem správní orgán, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje, nelze ve smyslu $ 72 odst. 1 s. ř. s. vyložit jinak než striktně jako správní orgán, pod jehož hlavičkou a v jehož věcné, místní a funkční příslušnosti bylo vydáno ža- lobou napadené rozhodnutí. Námitka stěžo- vatele, že podal žalobu u žalované, tak zjevně neodpovídá skutečnosti. Žaloba proti roz- hodnutí České správy sociálního zabezpeče- ní o důchodové dávce musí být podána pří- mo u ní či jejího územního detašovaného pracoviště, které je její organizační složkou, nikoliv u okresní či městské správy sociální- ho zabezpečení, které rozhodnutí napadené žalobou nevydaly.
Podal-li stěžovatel žalobu k Okresní správě sociálního zabezpečení Br- no-venkov, podal ji k jinému orgánu než je správní orgán, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje, kterým v tomto případě byla Česká správa sociálního zabezpečení. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že z to- hoto důvodu nebyla ve smyslu $ 72 odst. 1 s. ř. s. zachována Ihůta pro podání žaloby. ' Bez povšimnutí nelze ponechat ani to, že Okresní správa sociálního zabezpečení Brno- „venkov vrátila stěžovateli žalobu téhož dne, kdy ji na okresní správu sociálního zabezpečení po- dal, tj. dne 4.
2. 2008, a i ze stěžovatelova přípisu přiloženého k žalobě vyplývá, že mu poskytla poučení. V tomto okamžiku měl stěžovatel stále možnost podat žalobu ve lhůtě, jejímž posled- ním dnem byla středa 6. 2. 2008. Stěžovatel však svoji žalobu následující den podal na Městské správě sociálního zabezpečení Brno, která jí ta- ké opatřila podacím razítkem. Z žaloby je rov- něž zřejmé, že ji stěžovatel měl nejpozději dne 13. 2. 2008 ve své dispozici, když v ní činil změ- ny, které tímto dnem datoval, a připojil k nim svůj podpis.
Žalobu přesto podal osobně ke krajskému soudu až dne 18. 2. 2008. Nejvyšší správní soud nadto podotýká, že stěžovatel byl v poučení napadeného rozhodnutí správně a přesně poučen o tom, že dvouměsíční Ihůta k podání žaloby k soudu je zachována také teh- dy, pokud je žaloba v této lhůtě podána u České správy sociálního zabezpečení v Praze. Nejvyšší správní soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalované až dne 18. 2. 2008 osobně ke krajskému soudu, tedy až po uply- nutí lhůty pro její podání, a proto krajský soud v souladu se zákonem žalobu stěžovate- le odmítl jako opožděně podanou.
€...) 1885 Utajované skutečnosti: bezpečnostní riziko Řízení před soudem: rozsah přezkumu rozhodnutí obsahujícího utajované skutečnosti k $ 77 odst. 2 soudního řádu správního k $ 3 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o ochraně utajovaných skutečností“)* k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod V soudním řízení zásadně lze provádět dokazování i ohledně obsahu utajova- ných skutečností; to neplatí jen výjimečně, a sice pokud by seznámení se účastníků řízení s nimi vedlo k výraznému ohrožení obrany nebo bezpečnosti státu či jiných důležitých státních zájmů.
xx
Ivo S. proti České správě sociálního zabezpečení o.plný invalidní důchod, o kasační stíž-
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. února 2009
JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu