2 32x Dávky důchodového pojištění, které již byly vyplaceny v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, nelze zpětně vymáhat. Snížení či odnětí důchodu, jakož i zastavení jeho výplaty [$ 56 odst. 1 písm. a) či c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodo- vém pojištění] lze ze zákona provádět zásadně toliko do budoucna, s výjimkou pří- padů, kdy tyto dávky byly vyplaceny neprávem v důsledku zaviněného porušení po- vinností ze strany příjemce dávky (6 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). 714 Podle $ 118a odst. 1 zákona 0 organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze přeplatek vymáhat za splnění výše uvedených předpokladů výhradně po příjemci dávky (či zvláštním příjemci dávky podle $ 118 odst. 1 téhož zákona), a nikoliv po ji- né osobě (zde osobě s dispozičním právem k účtu zemřelého příjemce).
Nejvyšší správní soud dospěl po důklad- nějším posouzení věci k závěru, který vyjádřil již ve svém návrhu na zahájení řízení o kom- petenčním sporu ze dne.22. 6. 2010, totiž že žalovaná nebyla oprávněna uložit stěžo- vateli povinnost vrátit přeplatek na sta- robním důchodu stěžovatelova zemřelé- ho otce podle $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., jak napadeným rozhod- nutím učinila. Podle $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. „[jlestliže důchod byl vyplacen neprávem ne- bo ve vyšší částce, než náležel, protože pří- jemce důchodu nesplnil některou jemu ulo- ženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpoklá- dat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způ- sobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu ne- správně vyplacené částky“.
Povinnost (odpo- vědnost) podle $ 118a zákona č. 582/1991 Sb. je výslovně vázána jen na příjemce dávky ve smyslu $ 64 odst. 1 věty první zákona o dů- chodovém pojištění, podle níž „[plříjemcem důchodu je oprávněný nebo jeho zákonný zástupce anebo zvláštní příjemce“. Kdo je zvláštním příjemcem, stanoví $ 118 odst. 1 zá- kona č. 582/1991 Sb., podle něhož „[z]vlášt- ním příjemcem dávky důchodového pojiště- ní je a) občan určený rozhodnutím obecního úřadu podle S 10, b) občan, které- mu byl sirotčí důchod vyplácen do dne naby- tí způsobilosti dítěte k právním úkonům, a to od tohoto dne“.
Ze spisové dokumentace je zřejmé, že stě- žovatel nebyl za života svého otce příjemcem dávky otcova starobního důchodu, neboť ne- byl oprávněným (tím byl jeho otec), nebyl ani jeho zákonným zástupcem a nebyl ani zvláštním příjemcem dávky ve smyslu $ 118 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Ustanovení $ 118a zákona č. 582/1991 Sb. zakotvuje vý- hradně právní vztah mezi plátcem a příjem- cem důchodu. Nelze je použít a najeho základě dovozovat vznik jakéhokoliv odpovědnostní- ho právního vztahu mezi plátcem a jinou oso- bou než příjemcem důchodu, a to i z toho dů- vodu, že odpovědnost příjemce dávky vychá- zí z principu subjektivní odpovědnosti založené na zavinění, kterou nelze přenést na jiného.
Je vyloučeno, aby plátce důchodu na základě $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. vymáhal přeplatek důchodu na jakékoliv jiné osobě než příjemci dávky, ve zde projednáva- né věci stěžovateli, který byl pouze osobou mající oprávnění disponovat s prostředky na bankovním účtu příjemce dávky. I pro případ, že by snad žalovaná založila napadené rozhodnutí na jiném ustanovení než $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., do- spěl Nejvyšší správní soud k obecnému závěru, že žalovaná nebyla v projednávané věci opráv- něna stěžovateli uložit povinnost vrátit pře- platek na starobním důchodu jeho zemřelého otce, a to z toho důvodu, že dávky důcho- dového pojištění, které již byly vyplace- ny v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, nelze zpětně.
vymáhat. Snížení či odnětí důchodu, jakož i zasta- vení jeho výplaty lze ze zákona provádět zásadně toliko do budoucna, s výjimkou případů, kdy tyto dávky byly vyplaceny neprávem v důsledku zaviněného poru- šení povinností ze strany příjemce dáv- ky (srov. Hůrka, P. fn Tróster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 106-108; Přib, J. In Přib, J.; Voří- šek, P. Důchodové předpisy s komentářem. 6. vyd. Olomouc : ANAG, 2010, s. 241). K témuž závěru dospěl již dříve i Nejvyšší správní soud ve své judikatuře, když napří- klad v rozsudku ze dne 31.
8. 2010, čj. 4 Ads 64/2010-59, judikoval, že „[z] cířace uvede- ných zákonných ustanovení [$.56 odst. 1 písm. a) a c) zákona o důchodovém pojištění] je patrné, že odnětí nebo zastavení výplaty důchodu se provádí vždy do budoucna, tj. ode dne následujícího po dni, jímž uply- nulo období, za které již byl důchod vypla- cen. Jinou otázkou pak je vrácení neprávem vyplacených částek, kdy je nutno posuzovat, z jakého důvodu došlo k neoprávněné výpla- tě důchodu. Jestliže byl důchod vyplacen ne- právem nebo ve vyšší částce, než náležel, 717 2349 protože příjemce důchodu nesplnil některou Jemu uloženou povinnost (zejména ohlašo- vací), přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vy- placen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že dů- chod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky (f 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení).“ Vedle již citovaného $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. je k tomuto závěru třeba do- spět na základě $ 56 odst. 1 písm. a) a ©) zá- kona o důchodovém pojištění, podle něhož „[z]jisti-li se, že nárok na důchod nebo na je- ho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo je- ho výplata se zastaví, a to ode dne následují- cího po dni, jímž uplynulo období, za které Již byl vyplacen“; „[z]jistí-lí se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vy- plácí neprávem, důchod se sníží nebo ode- jme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dní, jímž uplynulo ob- dobí, za které již byl vyplacen“.
: Na podporu uvedeného závěru lze pouká- zat rovněž na jiná zákonná ustanovení, zakot- vující výplatu dávek sociálního zabezpečení. Podle $ 124 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, „[plojištěnec ne- bo jiný příjemce dávky, který nesplnil někte- rou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okol- ností předpokládat, že byla vyplacena ne- právem nebo ve vyšší částce, než náležela, anebo jinak zavinil, že dávka byla vyplace- na neprávem nebo ve vyšší částce, než nále- žela, je povinen uhradit plátci dávky přepla- tek na dávce.
Jestliže jiná fyzická osoba nebo právnická osoba zavinila, že dávka by- la vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinna uhradit plátci dávky přeplatek na dávce.“ Podle $ 52 písm. a)a c) téhož zákona, „[z]jistí-li se, že nárok na dáv- ku nebo na její výplatu zanikl, dávka se ode- jme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne 718 následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena“; „[z]jistí-li se, že dávka byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byla při- znána nebo se vyplácí neprávem, dávka se sníží nebo odejme nebo se její výplata zasta- ví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplace- na“.
Obsahově totožné právní normy přitom byly zakotveny i v $ 48 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, kte- rý byl s účinností od 1. 1. 2009 nahrazen zá- konem č. 187/2006 Sb. Podle $ 62 odst. 1 věty první zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, „[plříjemce dávky, který nesplnil některou Jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností před- pokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způ- sobil, že dávka byla vyplacena neprávem ne- bo v nesprávné výši, je povinen částky ne- právem přijaté vrátit; to neplatí, jde-li o přeplatek na rodičovském příspěvku“.
Po- dle $ 53 odst. 2 věty první téhož zákona „[dlávka neprávem a) příznaná, b) vypláce- ná, nebo c) vyplácená ve vyšší částce, než v jaké náleží, se odejme nebo se její výplata zaslaví nebo sníží, a to dnem následujícím Do dni, jímž uplynulo období, za které již by- la vyplacena“. Podle $ 22 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, „[p]ří- Jemce příspěvku, který přijal příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpo- kládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo jinak způso- bil, že příspěvek byl vyplacen neprávem ne- bo v nesprávné výši, je povinen tento přepla- tek vrátit“.
Podle $ 14 odst. 5 téhož zákona, „[z]mění-li se skutečnosti rozhodné pro ná- rok na příspěvek tak, že příspěvek nenáleží, příspěvek se odejme od prvního dne kalen- dářního měsíce následujícího po kalendář- ním měsíci, v němž byl příspěvek vyplacen“. Obdobná konstrukce je pak zakotvena i v dal- ších předpisech, mimo jiné v $ 51 odst. 1 a $ 45 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o po- moci v hmotné nouzi, nebo v $ 55 odst.1a42 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Nejvyšší správní soud konstatuje, že po- kud v projednávané věci byla splatnost dů- chodu stěžovatelova zemřelého otce stanové- na na 4.
den v měsíci, v měsíci září 2005 důchod náležel pro dobu od 4. 9. 2005 do 3. 10. 2005. Pokud otec stěžovatele dne 3. 9. 2005 zemřel, stalo se tak před splatností dů- chodu. S krajským soudem lze souhlasit po- tud, že žalovaná postupovala plně v souladu s $ 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., podle něhož „[dlávky důchodového pojištění se vy- plácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, nestanoví- -li se dále jinak“, pokud důchod vyplácený na účet stěžovatelova otce za měsíc září 2005 poukázala na tento účet již dne 1.
9. 2005 a tento důchod byl na účet stěžovatelova otce připsán v pátek 2. 9. 2005, tedy tak, aby měl otec stěžovatele tuto splátku důchodu na svém účtu nejpozději v den splatnosti, tedy v neděli 4. 9. 2005. S ohledem na výše uvedené úvahy však Nejvyšší správní soud uzavírá; že žalovaná ne- byla v rámci svých pravomocí vymezených v $5 a násl. zákona č. 582/1991 Sb., popř. v ji- ných předpisech veřejného práva, oprávněna uložit stěžovateli povinnost vrátit tento pře- platek na starobním důchodu stěžovatelova zemřelého otce za měsíc září 2005 podle $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., jak na- padeným rozhodnutím učinila.
Pro vytvoření tohoto závěru není přitom rozhodné, zda za situace, kdy splátka důchodu, byť určená pro období od 4. 9. 2005 do 3. 10. 2005, byla při- psána na účet příjemce dávky PhDr. Ladislava A. ještě za jeho života a v souladu s $ 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., stala se jeho smrtí součástí dědictví, jak namítá stěžovatel, nebo zda se součástí dědictví nestala, neboť otec stěžovatele s ohledem na skutečnost, že ze- mřel přede dnem splatnosti důchodu, již na její výplatu nárok neměl, a stěžovateli tak jako osobě mající oprávnění disponovát s pro- středky na bankovním účtu jeho otce vzniklo bezdůvodné obohacení.
Vyřešení této otázky však podle názoru Nejvyššího správního sou- du náleží soudům v občanském soudním ří- zení, a nikoliv soudům ve správním soudnictví, neboť právní vztah mezi žalovanou jakožto plátcem důchodu a stěžovatelem jakožto oso- bou mající pouze oprávnění disponovat s prostředky na bankovním účtu příjemce dávky nelze hodnotit jinak než jako vztah soukromoprávní. (...) 2350 Školství: právo na přístup ke školnímu stravování X4 k $ 164 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším od- borném a jiném vzdělávání (školský zákon) k vyhlášce č. 107/2005 Sb., o školním stravování Právo na přístup ke školnímu stravování je veřejným subjektivním právem, o němž přísluší rozhodnout řediteli školy nebo školského zařízení dle $ 164 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odbor- ném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Z toho ovšem ještě nevyplývá, že žák má právní nárok na to, aby mu byla přímo poskytnuta strava jdoucí nad rámec výživo- vých norem a finančních limitů dle vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování. Není přitom porušením ústavním pořádkem garantované svobody vyznání, pokud je žákovi umožněno, aby si stravu, která je v souladu s náboženským vyznáním ne- bo světonázorem jeho a jeho zákonných zástupců, přinesl s sebou do školy, v době oběda si ji nechal ve školní jídelně ohřát a následně ji zkonzumoval.
Ing. Evžen A. proti České správě sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku na starob-