k čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Kasační stížnost proti usnesení, jímž krajský soud zastavil řízení pro uspokojení navrhovatele podle $ 62 s. ř. s., nelze považovat za zjevně neús- pěšný návrh ve smyslu $ 36 odst. 3 s. ř. s., neboť z ní nelze bez pochyb oka- mžitě zjistit, že stěžovatelce nemůže být vyhověno. Okolnost, že stěžovatel- ka namítá vady napadeného usnesení patrně bezdůvodně, nemůže být důvodem pro odepření přístupu k tomu soudu, který jediný je oprávněn autoritativně takový úsudek učinit, tj. k Nejvyššímu správnímu soudu. Je-li jednou z podmínek kasačního přezkumu povinné zastoupení advokátem, je odepření tohoto zastoupení pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti v případech, kdy poměry stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
k čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Kasační stížnost proti usnesení, jímž krajský soud zastavil řízení pro uspokojení navrhovatele podle $ 62 s. ř. s., nelze považovat za zjevně neús- pěšný návrh ve smyslu $ 36 odst. 3 s. ř. s., neboť z ní nelze bez pochyb oka- mžitě zjistit, že stěžovatelce nemůže být vyhověno. Okolnost, že stěžovatel- ka namítá vady napadeného usnesení patrně bezdůvodně, nemůže být důvodem pro odepření přístupu k tomu soudu, který jediný je oprávněn autoritativně takový úsudek učinit, tj. k Nejvyššímu správnímu soudu. Je-li jednou z podmínek kasačního přezkumu povinné zastoupení advokátem, je odepření tohoto zastoupení pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti v případech, kdy poměry stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
C.) Z citace ustanovení $ 35 odst. 7 s. ř. s. vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to potřeba k ochraně jeho zájmů. V daném případě se však soud splněním těchto podmínek nezabýval, resp. zabýval se ji- mi tak, že nejprve dospěl k závěru, že žá- dost o osvobození od soudních poplatků zamítl proto, že návrh nemůže být zjevně úspěšný ($ 36 odst. 3 s. ř. s.), a poté, kdy dovodil, že stěžovatelka nesplňuje pod- mínky pro osvobození od soudních po- platků, dospěl k závěru, že nejsou splně- ny podmínky pro ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení $ 35 odst. 7 s. ř. s. Soud tedy vycházel z toho, že kasační stížnost proti usnesení, jímž bylo zasta- veno řízení podle $ 62 s. ř. s., tedy pro uspokojení navrhovatele, nemůže být zjevně úspěšná. K tomu nutno dodat, že soud uspokojení navrhovatelky spatřo- val v tom, že platební výměr, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 10 000 Kč, v situaci, kdy se stěžovatelka domáhala obnovy tohoto řízení, byl zru- šen. Nesouhlas stěžovatelky považoval soud za zjevně nedůvodný. C.) Především nutno konstatovat, že ustanovení $ 35 odst. 7 s. ř. s. je realizací čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 37 odst. 2 Listiny má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými stát ními orgány, či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Zákonodárce tak v Listině určil právo občana na právní pomoc v konkrétních případech. Tuto právní pomoc lze vymezit v daných říze- ních zpravidla jako zastupování advoká- tem, neboť jakékoliv poradenství, které by nemělo charakter zastupování v kon- krétním řízení, by nesplňovalo beze zbytku dikci čl. 37 odst. 2 Listiny. V říze- ní před soudy je tak občanovi, který ne- má dostatek finančních prostředků, dí- na určitá možnost získat momentálně bezplatnou právní pomocv případě nut- né obhajoby v trestním řízení, a v občan- skoprávním řízení a v řízení podle soud- ního řádu správního tam, kde rozhodne předseda senátu o tom, že účastník by měl být zastoupen advokátem. Uvedené právo na právní pomoc je v $ 35 odst. 7 omezeno na splnění pod- mínek, jimiž jsou jednak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jednak nutnost ochrany práv účastní- ka. V řízení o kasační stížnosti se potřeba ochrany práv účastníka považuje vždy za splněnou. Další omezení stanoví $ 36 odst. 3 s. ř. s., podle něhož se osvobození od soudních poplatků nepřizná, pokud návrh nemů- že být zjevně úspěšný. Obdobné omezení je zakotveno v ob- čanskoprávním řízení v ustanovení $ 138 odst. 1 o. s. ř., kdy osvobození od soud- ních poplatků lze přiznat, nejde-li o své- volné nebo zjevně bezúspěšné uplatňová- ní nebo bránění práva. Podle komentáře 693 910 k občanskému soudnímu řádu se o zřej- mě bezúspěšné uplatňování nebo bráně- ní práva jedná zejména tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je ne- pochybné, že mu ve věci nemůže být vy- hověno. Svévolným uplatňováním nebo bráněním práva je zejména šikanózní vý- kon práva nebo zjevné oddalování splně- ní povinností dlužníka nepochybně za- vazujících. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud odůvodnil zamítnutí žádosti o osvoboze- ní od soudních poplatků a o ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti tím, že kasační stížnost nemůže být zjevně úspěšná. Zjevná neúspěšnost návrhu by však podle názoru Nejvyššího správního soudu měla být zjistitelná bez pochyb okamžitě, měla by být nesporná a na- prosto jednoznačná bez toho, aby bylo prováděno dokazování (např. opoždě- nost kasační stížnosti). Kasační stížnost podaná proti usnesení soudu, jímž zasta- vil řízení pro uspokojení navrhovatele podle $ 62 s. ř. s., však takovým přípa- dem není, neboť z ní samotné nelze bez pochyb okamžitě zjistit, zda bude úspěš- ná či nikoliv. Nejvyšší správní soud dále vychází z toho, že pokud soudní řád správní sta- noví, že stěžovatel bez právnického vzdělání musí být zastoupen advokátem, potom zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevné neúspěšnosti a následně zamítnutí žá- dosti o ustanovení zástupce z řad advo- kátů tam, kde sociální poměry stěžovate- le odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, by znamenalo poru- šení principu rovnosti stran ve sporu a ve svých důsledcích by vedlo k odepře- ní práva na přístup k soudu a tím i na spravedlivý proces. Okolnost, že stěžova- telka namítá vady napadeného usnesení patrně bezdůvodně, nemůže být důvo- dem pro odepření přístupu k tomu sou- du, který jediný je oprávněn autoritativ- ně takový úsudek učinit, tj. k Nejvyššímu správnímu soudu. Aby mohl kasační soud učinit závěr stran existence urči- tých vad napadeného usnesení, musí tu být kasační stížnost způsobilá vyvolat přezkumnou činnost kasačního soudu. Přitom jednou z podmínek tohoto pře- zkumu je, že stěžovatel je zastoupen ad- vokátem. Odepření tohoto zastoupení pro zjevnou neúspěšnost návrhu v pří- padech, kdy sociální poměry žadatele odůvodnily přiznání osvobození od soudních poplatků, tak nepřichází v úva- hu. Takový postup by byl v rozporu ne- jen s výše uvedeným čl. 37 odst. 2 Listiny, ale i s čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat stanoveným po- stupem svého práva u nezávislého a ne- stranného soudu a ve stanovených pří- padech u jiného orgánu. 910 Řízení před soudem: předběžné opatření k $ 38 soudního řádu správního I. Ustanovení $ 120 s. ř. s. ani jiné ustanovení tohoto zákona obecně ne- vylučuje, aby předběžné opatření vydal i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. V úvahu může přicházet vydání předběžného opatření zejména v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí krajského 694 soudu ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem ne- bo donucením správního orgánu, nevyhovělli krajský soud žalobě. II. Ustanovení $ 38 odst. 3 s. ř. s. nutno vykládat tak, že předběžné opat- ření lze vydat v řízení žalobním i v řízení o kasační stížnosti za splnění nut- né (ne však ještě dostatečné) podmínky, že přiznání odkladného účinku ne- bude postačovat k tomu, aby účel soudního řízení před krajským soudem či Nejvyšším správním soudem nebyl zmařen nevratnými následky stavu vě- cí, vytvořeného rozhodnutím, zásahem či nečinností správního orgánu, jež jsou vlastním předmětem řízení před soudem. III. Vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sfé- ry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který - v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgá- nu - představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou te- dy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do je- ho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.
Marie K. proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky o osvobození