4 Ads 227/2024- 27 - text
4 Ads 227/2024-28 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. E. Č., Ph.D., zast. Mgr. Terezou Bártovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2023, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 2 Ad 24/2023-39,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 7. 2023, č. j. X, zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované č. I. ze dne 15. 5. 2023, č. j. XA, jímž byl žalobkyni ode dne 17. 8. 2014 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 7.811 Kč měsíčně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a proti rozhodnutí žalované č. II. ze dne 15. 5. 2023, č. j. XA, jímž byla žalobkyni podle § 58 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. b) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění ode dne 18. 10. 2019 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4.922 Kč měsíčně.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 2 Ad 24/2023-39, zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalované o námitkách jako nedůvodnou.
[3] Proti tomuto rozsudku zástupkyně žalobkyně dne 16. 10. 2024 sepsala a prostřednictvím datové schránky podala kasační stížnost, která byla téhož dne doručena Nejvyššímu správnímu soudu. Z doručenky k napadenému rozsudku je zřejmé, že tento byl tehdy nezastoupené žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) doručován prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do vlastních rukou. Stěžovatelka nebyla v místě bydliště zastižena, a proto písemnost byla ode dne 20. 9. 2024 uložena a připravena k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních služeb, přičemž adresátce byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedla. Stěžovatelka si rozsudek městského soudu osobně převzala až dne 2. 10. 2024.
[4] Podle § 106 odst. 2 věty první a třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[5] Podle § 40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s., lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
[6] Podle § 54 odst. 3 věty první s. ř. s., soud vyhotoví rozsudek nejpozději do jednoho měsíce od vyhlášení a učiní potřebná opatření k doručení stejnopisu rozsudku účastníkům řízení do vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným. Podle § 42 odst. 1 věty první s. ř. s., soud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictví veřejné datové sítě. Podle § 42 odst. 5 s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
[7] Podle § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle § 49 odst. 2 o. s. ř., nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Podle § 49 odst. 3 písm. a) o. s. ř., písemnost se ukládá v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost doručuje jeho prostřednictvím. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř., nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
[8] Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl kvůli nezastižení stěžovatelky v místě jejího bydliště v souladu s ustanoveními § 49 odst. 2 věty první a odst. 3 písm. a) o. s. ř. uložen ode dne 20. 9. 2024 v provozovně provozovatele poštovních služeb. Tato písemnost se v důsledku fikce obsažené v § 49 odst. 4 větě první o. s. ř. za obdobného použití § 42 odst. 5 s. ř. s považovala za doručenou již dne 30. 9. 2024, a nikoliv až dne 2. 10. 2024, kdy si ji stěžovatelka osobně převzala, jak se nesprávně uvádí v kasační stížnosti. Na uplatnění fikce doručení přitom neměla žádný vliv skutečnost, že po uplynutí desetidenní úložní doby nedošlo ke vhození doručované písemnosti do domovní schránky stěžovatelky kvůli jejímu osobnímu převzetí na provozovně provozovatele poštovních služeb dvanáctého dne od uložení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1002/2013, usnesení Vrchního soudu v Praze 12. 9. 2012, č. j. 8 Cmo 299/2011-16, a rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014-41). Za této situace lhůta dvou týdnů pro podání kasační stížnosti počala běžet v úterý 1. 10. 2024 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí 14. 10. 2024 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.). Napadený rozsudek přitom obsahoval řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, ve kterém bylo v souladu s § 106 odst. 2 s. ř. s. uvedeno, že proti němu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.
[9] Podle § 40 odst. 4 s. ř. s., lhůta je zachována, bylo li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví li tento zákon jinak.
[10] K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti tak bylo s ohledem na zmíněné skutečnosti zapotřebí, aby byla kasační stížnost podána nejpozději dne 14. 10. 2024. Kasační stížnost však zástupkyně stěžovatelky sepsala a odeslala do datové schránky Nejvyššího správního soudu až dne 16. 10. 2024, tedy až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.
[11] Nejvyšší správní soud proto podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona kasační stížnost pro opožděnost odmítl.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. ledna 2025
JUDr. Jiří Palla předseda senátu