Kasační stížnost, která směřuje jen proti odůvodnění rozhodnutí soudu a která obsahuje důvody, jež nebyly uplatněny v řízení před krajským sou- dem, je podle $ 104 odst. 2 a 4 s. ř. s. nepřípustná a soud ji podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. usnesením odmitne.
Kasační stížnost, která směřuje jen proti odůvodnění rozhodnutí soudu a která obsahuje důvody, jež nebyly uplatněny v řízení před krajským sou- dem, je podle $ 104 odst. 2 a 4 s. ř. s. nepřípustná a soud ji podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. usnesením odmitne.
Předmětem řízení v projednávané vě- ci byl opravný prostředek stěžovatelky směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 13.1.2001, jímž jí byly po předcho- zím zastavení (v roce 1999) výplaty pl- ného invalidního důchodu a zvýšení dů- chodu pro částečnou bezmocnost tento důchod a zvýšení důchodu pro bezmoc- nost přiznány ode dne 26. 7. 2000. Ža- lobkyně v opravném prostředku přede- vším zpochybňovala správnost závěru žalované o předchozím zastavení výpla- ty obou dávek a dovozovala, že obě dáv- ky jí náleží nepřetržitě od data předcho- zího neoprávněného zastavení jejich výplaty. Soud I. stupně napadeným roz- sudkem shledal opravný prostředek ža- lobkyně důvodným, neboť z posudků posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 9. 2001 a 13. 12. 2001 zjistil, že žalobkyně byla plně invalidní a částečně bezmocná i k datu zastavení výplaty obou dávek, a to nepřetržitě až do doby vypracování posudků, tedy i k datu vydání přezkou- mávaného rozhodnutí žalované. Nezá- konnost tohoto rozhodnutí však spatřo- val soud I. stupně především v tom, že jím byly obě dávky stěžovatelce znovu přiznány, tedy tak, jako by nárok na ně znovu vznikl, ačkoliv ve skutečnosti mě- la být jen uvolněna jejich výplata dnem předchozího zastavení, tj. dnem 8. 2. 1999, neboť obě dávky byly již stěžova- telce přiznány pravomocnými rozhod- nutími žalované od roku 1992 a nárok na ně nezanikl. Soud [ stupně proto zru- šil napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem o povinnosti žalované uvolnit výplatu plného invalidního dů- chodu žalobkyni, jakož i zvýšení důcho- du pro částečnou bezmocnost od data 8.2.1999. Nad rámec potřebného odůvodnění vztahujícího se k posouzení této právní otázky soudem pak soud I. stupně na zá- kladě již výše zmíněných posudků po- sudkové komise Ministerstva práce a so- ciálních věcí připomněl, že žalobkyní je třeba pokládat za plně invalidní podle ustanovení $ 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. a částečně bezmocnou podle $ 70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a $ 2 odst. 1 vyhlášky č. 284/1995 Sb. bez přerušení od roku 1992. Vzhledem k nové úpravě správního soudnictví se napadený rozsudek stal pravomocným dne 31. 12. 2002 a žalob- kyně proti němu podala ve lhůtě stano- vené soudním řádem správním kasační stížnost. Podle ustanovení $ 102 s. ř. s. je ka- sační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí kraj- ského soudu (Městského soudu v Praze) ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soud- ního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému roz- hodnutí, není-li stanoveno jinak. Ustano- vení $ 104 s. ř s. vymezuje případy ne- přípustnosti kasační stížnosti. Podle druhého odstavce uvedeného ustanove- ní není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech ří- zení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení není kasační stížnost pří- pustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v $ 103 s. ř s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,ač tak učinit mohl. V projednávané věci jsou dány dva z výše označených důvodů nepřípustnos- ti kasační stížnosti. Kasační stížnost pře- 71 35 devším směřuje jen proti důvodům roz- hodnutí, a to navíc jen proti té části odů- vodnění rozsudku (jak si správně povšiml právní zástupce žalobkyně), která se netý- ká důvodů zrušení přezkoumávaného roz- hodnutí žalované, ale ve které je jen pro větší důraz na nezákonnost rozhodnutí o přiznání plného invalidního důchodu a zvýšení důchodu pro částečnou bez- mocnost žalobkyně (ačkoliv správně měla být jen uvolněna výplata obou dávek) při- pomenuto s ohledem na výsledky všech dosavadních řízení, že obě dávky byly již v minulosti stěžovatelce přiznány, a to od roku 1992. Kasační stížnost jen proti těm- to závěrům vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí je tudíž nepřípustná. Navíc nutno připomenout, že v řízení před městským soudem žalobkyně tuto otázku vůbec nevyvolala, když pouze tvrdila, že výplata obou dávek jí měla být obnovena již od data předchozího zastavení, které označovala za nezákonné. Až v odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze a posléze též v kasační stížnosti stěžova- telka nově uplatnila důvod spočívající v tom, že obě dávky jí měly být přiznány pro dobu předcházející roku 1992, aniž tento důvod uplatnila v předchozím říze- ní-Takový postup je nepřípustný ve smys- lu ustanovení $ 104 odst. 4 s.ř. s. Kasační stížnost žalobkyně musela být proto z důvodů výše uvedených pro nepřípustnost odmítnuta podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Soud rozhodující o kasační stížnosti nad rámec potřebného odůvodnění jen pro úplnost dodává, že žalobkyní nově uplatněný důvod, v němž vznáší požada- vek přiznání obou dávek za dobu před- cházející roku 1992, jenž nebyl vůbec předmětem řízení žalované před vydá- ním napadeného rozhodnutí, a tudíž ani předmětem řízení před Městským sou- dem v Praze, že podle ustanovení $ 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důcho- dovém pojištění, nárok na výplatu dů- chodu nebo jeho části zaniká, není-li uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část ná- leží. Podle ustanovení $ 56 odst. 1 písm. b) téhož zákona, zjistí-li se, že dů- chod byl přiznán nebo je vyplácen v niž- ší částce, než v jaké náleží, nebo byl ne- právem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýše- ní náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. Pokud by tedy bylo zjištěno, že žalob- kyně byla plně invalidní a částečně bez- mocná i před datem přiznání obou pří- slušných dávek důchodového pojištění (zabezpečení), mohl by jí být přiznán a vyplacen jen příslušný rozdíl ve výši obou dávek za dobu tří let počítaných zpětně od uplatnění nároku. (gr)
Kateřina B. v P proti České správě so- ciálního zabezpečení o plný invalid- ní důchod se zvýšením pro bezmoc- nost, o kasační stížnosti žalobkyně.