4 Ads 30/2010- 65 - text
4 Ads 30/2010 - 73
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. Ch., zast. JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem, se sídlem Údolní 5, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2009, č. j. 33 Cad 84/2009 - 33,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce Mgr. Pavlu Knitlovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1600 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2009, č. X, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení (žalovaná) žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění”), s odůvodněním, že podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení (dále též “PSSZ”) ze dne 13. 5. 2009 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %, a nikoliv o zákonem požadovaných alespoň 66 %. Na závěr žalovaná poznamenala, že žalobci nadále náleží částečný invalidní důchod.
Žalobce v podané žalobě namítal, že zhodnocení jeho zdravotního stavu PSSZ je nesprávné. Vyjádřil nesouhlas s nepřiznáním plného invalidního důchodu, neboť jeho nepříznivý zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat jakoukoliv soustavnou výdělečnou činnost. Nesouhlasí rovněž s procentním ohodnocením míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v důsledku dominantního onemocnění ve výši 50 %. Podle žalobce jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav představuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídající plné invaliditě. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby krajský soud žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 11. 2009, č. j. 33 Cad 84/2009 – 33, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Krajský soud u jednání provedl důkaz odborným posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně (dle též “PK MPSV”) ze dne 29. 10. 2009 a posudkovou dokumentací, zejména záznamem o jednání PSSZ ze dne 13. 5. 2009. Konstatoval, že posudek pořízený v řízení před správním orgánem lékařem PSSZ i posudek PK MPSV se obsahově shodují, a to ohledně popisu subjektivních zdravotních potíží žalobce, jejich objektivního vyhodnocení i závěru o základní příčině nepříznivého zdravotního stavu.
Oba posudky byly pořízeny v souladu s příslušnými právními předpisy (zákon č. 582/1991 Sb., vyhl. č. 284/1995 Sb.) a oba posudkové orgány shodně dospěly k závěru, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý pro chronickou venosní insuficienci III. stupně s dominantním postižením levé dolní končetiny (dále též „LDK”). PK MPSV hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly IX., oddílu B, položky 7. 3, písm. b), přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., ve výši 45 %, tj. na dolní hranici rozpětí, neboť recidivující defekty a postižení hlubokých žil bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí dokumentováno v lékařských nálezech pouze na levé dolní končetině.
S ohledem na ostatní zdravotní postižení a předchozí vykonávané výdělečné činnosti byla zvolena nižší střední hranice rozpětí. Krajský soud shledal, že PK MPSV stanovila procentní hodnocení podle uvedené položky po komplexním posouzení a rovněž s ohledem na dosaženou kvalifikaci, jakož i se zřetelem k závažnosti zdravotního postižení, které se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce podílí. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti způsobený tímto nepříznivým zdravotním stavem však přesto nedosahuje 66 % potřebných pro přiznání plného invalidního důchodu.
Námitka žalobce, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídá částečné invaliditě posudková komise přesvědčivým a objektivním způsobem vyvrátila. Svůj závěr podrobně a srozumitelně odůvodnila. Její posudek shledal proto krajský soud úplným, objektivním a přesvědčivým, vycházejícím z kompletní zdravotní dokumentace. Pro určení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti jsou totiž rozhodující doložené výsledky funkčních vyšetření a nikoliv subjektivní úvahy žalobce. Krajský soud tak vzal za prokázané, že žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu nesplnil podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu daného ustanovením § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel”) včas kasační stížnost, v níž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Požádal rovněž o to, aby mohl být přítomen při projednání svého případu. Krajský soud usnesením ze dne 12. 1. 2010, č. j. 33 Cad 84/2009 – 46, stěžovateli ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Pavla Knitla, advokáta.
Podáním ze dne 11. 2. 2010 stěžovatel prostřednictvím ustanoveného advokáta kasační stížnost doplnil. V prvé řadě namítal, že napadené rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, neboť jednotlivá ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno jsou nekonkrétní, když jsou uváděna pouze „holá“ čísla paragrafů. Z odůvodnění se není možné dozvědět, co žalovanou vedlo k nepřiznání plného invalidního důchodu, jaké konkrétní důkazy sloužily jako podklad pro její rozhodnutí, jak je vyhodnotila, jak k tomuto závěru vůbec dospěla, neboť v odůvodnění opisuje pouze citaci zákona a neuvádí žádné své úvahy, které ji k tomuto rozhodnutí vedly.
Stěžovatel dále namítal, že krajský soud nesprávně vyhodnotil předložené důkazy a jeho rozhodnutí nemá oporu ve spisech, neboť zdravotní stav stěžovatele již v době žádosti o plný invalidní důchod byl tak nepříznivý, že jeho pracovní schopnost v té době poklesla o více než 60 %, takže byly dány podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu.
Další námitka stěžovatele spočívala v tom, že při posuzování jeho zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k ustanovení § 44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a příloze č. 4, části B vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, neboť zdravotní postižení žalobci značně ztěžuje obecné životní podmínky, v důsledku čehož není schopen běžného způsobu života, zdravotní stav mu znemožňuje jakékoli zaměstnání a omezuje jej také v péči o rodinu a domácnost, když se musí vyhýbat těžké práci, vyvarovat se střídání teplot i veškerých společenských aktivit.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že posudkový lékař nevzal v úvahu skutečnost, že se jeho zdravotní stav i nadále zhoršuje a jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti se naopak neustále snižuje. Uzavřel, že žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav, skutková podstata ze které vycházela nemá oporu ve zdravotní dokumentaci a je s ní v rozporu, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí žalované proto mělo být krajským soudem zrušeno. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
1. Zdravotní postižení ortopedická: a) ztráta úchopové schopnosti na podkladě chybění nebo ztuhlosti všech prstů jedné ruky nebo několika prstů obou rukou, nebo rozsáhlejší amputační ztráty horní končetiny b) podstatné omezení funkce paže pro ztuhlost nebo kontrakturu loketního nebo ramenního kloubu v nepříznivém postavení c) omezená schopnost chůze po amputaci nohy v kloubu Chopartově (art. talocalcaneonavicularis a art. calcaneocuboideus), nebo po rozsáhlejší amputační ztrátě d) zkrácení dolní končetiny o 10 cm a více, bez ohledu na původ tohoto zkrácení, nebo pakloub dlouhých kostí končetin e) ankylóza (ztuhnutí) kyčelního nebo kolenního kloubu v nepříznivém postavení, podstatně ztěžující chůzi f) současné ztuhnutí několika úseků páteře, např. při pokročilých formách Bechtěrevovy nemoci g) těžké kyfoskoliózy h) hypofyzární nanismus nebo chondrodystrofie, pokud tělesná výška postiženého nepřesahuje 120 cm
2. Zdravotní postižení chirurgická: a) umělé vyústění trávicího nebo močového traktu na povrchu těla b) stavy po vynětí hrtanu c) rozsáhlá, esteticky značně závažná postižení hlavy nebo krku d) odkázanost na příjem tekuté potravy pro defekt čelisti znemožňující žvýkání, nebo pro strikturu (zúžení) jícnu
3. Zdravotní postižení nervová: a) úplné ochrnutí (plegie) jedné končetiny b) trvalá afazie (ztráta řeči)
4. Zdravotní postižení smyslová: a) oboustranná úplná nebo praktická hluchota b) snížení zrakové ostrosti obou očí nebo lépe vidícího oka na 6/36 a méně s odpovídajícím snížením zrakové ostrosti do blízka, bez ohledu na původ této vady (hodnocené s brýlovou korekcí) c) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
B.
Zdravotními postiženími značně ztěžujícími obecné životní podmínky jsou též zdravotní postižení neuvedená v písmenu A, jejichž důsledky jsou obdobné zdravotním postižením uvedeným v písmenu A; za taková zdravotní postižení se však nepovažují zdravotní postižení, která se neprojevují zjevnými chorobnými příznaky (např. nemoci vnitřní, nemoci duševní včetně defektů intelektu, degenerativní změny pohybového ústrojí). Nejvyšší správní soud této námitce stěžovatele nepřisvědčil, neboť dominantní zdravotní postižení stěžovatele (chronická venosní insuficience III. stupně s dominantním postižením levé dolní končetiny) nespadá pod výše uvedený taxativní výčet zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky podle § 44 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. PK MPSV (stejně jako lékař PSSZ) dospívají k závěru, že dominantní zdravotní postižení stěžovatele není svými příznaky ani důsledky obdobné zdravotním postižením značně ztěžujícím životní podmínky ve smyslu citované přílohy k vyhl. č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že i kdyby stěžovatel trpěl zdravotním postižením značně ztěžujícím obecné životní podmínky, nemohla by tato skutečnost vést k přiznání plného invalidního důchodu, neboť zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky je důvodem pro přiznání toliko částečné invalidity, nikoli invalidity plné. Požadavku stěžovatele, aby mohl být přítomen při projednání svého případu před Nejvyšším správním soudem, nemohlo být vyhověno, neboť v posuzované věci Nejvyšší správní soud rozhodoval bez jednání. Umožňuje mu to ustanovení § 109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání. V projednávané věci nebylo třeba provádět další dokazování a Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný důvod, pro který by bylo potřebné nařídit jednání. Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu netrpí vadami uvedenými v § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Odměna zástupci stěžovatele, který mu byl k jeho žádosti ustanoven usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2010, č. j. 33 Cad 84/2009 - 46, byla určena za dva úkony právní pomoci po 500 Kč (celkem tedy 1000 Kč) - příprava a převzetí zastoupení, písemné podání doplnění kasační stížnosti - § 9 odst. 2 a odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba mimosmluvní odměny činí ve věcech důchodového pojištění pouze částku 1000 Kč, takže odměna za úkon činí podle § 7 bod 2 advokátního tarifu 500 Kč (ustanovenému zástupci stěžovatele proto nelze přiznat odměnu za jeden úkon ve výši 1000 Kč, jak se toho domáhal v podání ze dne 19. 3. 2010). K uvedenému je dále nutno přičíst náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky v celkové výši 600 Kč. Celkem tedy zástupci stěžovatele náleží 1600 Kč. Přípisem ze dne 19. 3. 2010 ustanovený advokát zdejšímu soudu sdělil, že není plátcem daně z přidané hodnoty, ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši 1600 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatele vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. (za použití § 120 téhož zákona). Protože stěžovatel byl v řízení neúspěšný a žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s., bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. června 2010 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu