Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 544/02) a č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02). Věc: Akciová společnost A. proti Městské správě sociálního zabezpečení Brno-město o pojist- né na sociální zabezpečení, o kasační stížnosti žalobkyně. Na žalobkyni byl dne 28. 2. 2003 prohlá- šen konkurs. Žalovaná vydala dne 8. 12. 2003 vůči žalobkyni výkaz nedoplatků na pojist- ném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období od 28. 2.
2003 do 8. 12. 2003 (tzn. za období po prohlášení konkursu) a penále. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobky- ně žalobu, v které především namítala, že je v daném případě nutno toto konkursní řízení zohlednit, Pohledávkou za podstatou je pou- ze 1/28 z pojistného za měsíc únor 2003. Zbý- vající částku pojistného za období od 1. 2. 2003 do 27. 2. 2003 měla žalovaná přihlásit do konkursu, leč tak neučinila. Krajský soud v Brně dne 31. 10. 2005 tuto žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhod- nutí dospěl k závěru, že z $ 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. zcela jasně vyplývá, že roz- hodným obdobím, z něhož se zjišťuje vymě- » Súčinností od 1.
7 2007 nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insol- venční zákon). 1241 řovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. Ani vyměřovací základ, ani ka- lendářní měsíc a ani pojistné tudíž nelze v da- ném měsíci „dílčit“ na jednotlivé dny. Ustano- vení $ 9 odst. 2 citovaného zákona potom stanoví, kdy pohledávka pojistného vzniká. Jedná se o den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za kalendářní mě- síc. Ke dni 27. 2. 2003 proto nemohl žalobky- ni vzniknout dluh a žalobkyně také správně u žalované k tomuto datu žádný nevykazovala.
Pojistné za měsíc únor 2003 se stalo dluhem ke dni jeho splatnosti, tj. v daném případě dne 13. 3. 2003, a jedná se tak o pohledávku za podstatou. Tento rozsudek napadla žalobkyně (stě- žovatelka) kasační stížností, ve které zejména namítala, že krajský soud, jakož ani žalovaná, nerozlišují mezi pojmy vznik a splatnost po- hledávky, byť každá z těchto skutečností vy- volává různé právní následky. Z $ 4 a $ 5 zá- kona č. 589/1992 Sb. vyplývá, že vznik pohledávky na úhradu pojistného je přímo závislý na příjmech v souvislosti s výkonem zaměstnání.
Pokud by zaměstnanec neměl žádný příjem popsaný v tomto zákoně, ne- vznikla by ani povinnost platit pojistné. Dle názoru stěžovatelky tedy povinnost platit po- jistné, a tím pohledávka žalované na úhradu pojistného, vzniká se vznikem nároku za- městnance na příjem od zaměstnavatele v souvislosti s výkonem zaměstnání. Ustano- vení $ 9 zákona č. 589/1992 Sb. naproti tomu upravuje pouze splatnost, resp. způsob place- ní pojistného, nikoli však samotný vznik po- hledávky. Pohledávka na úhradu pojistného dle přesvědčení stěžovatelky vznikala den za dnem, kdy jednotlivým zaměstnancům vzni- kalo právo na výplatu mzdy za vykonanou práci, a vytvářel se tak i vyměřovací základ, na jehož základě došlo k vypočtení částek pojist- ného.
Takto vzniklé pojistné se pak stalo splatným dnem určeným pro výplatu mezd, tj. dnem 13. 3. 2003. Účinky konkursu na ma- jetek stěžovatelky nastaly ke dni 28. 2. 2003. Podle $ 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání se tímto dnem považují nesplat- 9 Dostupné na www.nssoud.cz. né pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, za splatné, Za normálních okolností by tedy splatnost po- jistného nastala ke dni 13. 3. 2003, jelikož však byl soudem prohlášen na stěžovatelku konkurs, stalo se nesplatné pojistné za 27 dní měsíce února 2003 splatným tímto dnem.
Po- hledávka jako taková tedy vznikla před pro- hlášením konkursu, a žalovaná byla proto povinna přihlásit ji do konkursu stejně jako ji- ní věřitelé. Uvedené vyplývá rovněž z $ 31 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, podle kterého je pojistné pohledávkou za podsta- tou, ovšem pokud vznikla v období po pro- hlášení konkursu. Dále stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (I. ÚS 544/02), resp. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 140/2004 ze dne 26. 5. 2005% a nález Ústavního soudu č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV.
ÚS 666/02) zdůrazňující povinnost dodržování zákona pro všechny bez rozdílu, tj. i pro stát a jeho orgány, které ho vytvářejí. Dne 20. 11. 2003 bylo usnesením Krajské- ho soudu v Brně potvrzeno nucené vyrovná- ní v rámci konkursního řízení vedeného na majetek stěžovatelky. Žalovaná tak podle stě- žovatelky zmeškala nejen lhůtu pro řádné přihlášení pohledávky, ale i pro její dodateč- né přihlášení po přihlašovací Ihůtě podle $ 42 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, Uve- dené zmeškání lhůty nelze podle $ 66 odst. 4 citovaného zákona prominout.
Právní mocí usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání za- nikly všechny její pohledávky, včetně před- mětné pohledávky z pojistného. Pokud pak neexistuje pohledávka z pojistného, resp. ze zákona zanikla možnost domáhat se její úhra- dy, není ani možné, aby se žalovaná domáhala zaplacení penále z takové pohledávky [$ 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrov- nání]. Jedinou výjimkou, kdy se uspokojuje i penále za dobu konkursního řízení, je pená- le, na něž vznikl nárok před prohlášením kon- kursu.
Z toho a contrario vyplývá, že pokud vznikla povinnost platit penále až po prohlá- šení konkursu, tj. počínaje dnem 28. 2. 2003, nelze je hradit a tento nárok je ze zákona vy- loučen z uspokojení. Tak tomu bylo i v přípa- dě stěžovatelky, neboť pojistné za dobu do 27.2.2003 bylo splatné ke dni prohlášení kon- kursu (28. 2. 2003), a povinnost hradit penále v souladu s $ 20 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. tudíž poprvé vznikla dne 1. 3. 2003, tedy až po prohlášení konkursu. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že do konkursní- ho řízení nemohla přihlásit žádnou pohle- dávku, neboť ke dni prohlášení konkursu by- la stěžovatelka bez dluhu, jak dokladovala rovněž výpisem z konta plátce vedeného účtárnou žalované.
Dluh stěžovatelce vznikl až neodvedením pojistného při výplatě mezd a platů v organizaci dne 13. 3. 2003, tedy až po datu prohlášení konkursu. Jelikož prohlá- šením konkursu neskončilo provozování podniku ($ 184 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), přešly podle $ l4a odst. 1 toho- to zákona povinnosti při výplatě mezd a od- vodu pojistného a příspěvku na státní politi- ku zaměstnanosti na správce konkursní podstaty. Žalovaná proto nevidí důvod, proč by za této situace neměla vycházet z $ 6 odst. 1 a $ 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. Na pod- poru svého názoru odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci čj.
2 Ko 237/2002 ze dne 4. 12. 2003. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: V) Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžo- vatelce, že pojistné na sociální zabezpečení nepochybně je svou povahou odvislé od vý- dělečné činnosti, a nepolemizuje tedy s tím, že výdělečná činnost, v daném případě výko- návaná na základě pracovněprávního vztahu, je pro vznik pojistného vztahu podmiňující. To však v žádném případě neznamená, že by oba tyto právní vztahy podléhaly témuž práv- nímu režimu.
Dle názoru Nejvyššího správní- ho soudu je pro rozhodnutí v projednávané věci určující právě odlišnost v charakteru obou vztahů, kdy vztah mezi zaměstnavate- lem a zaměstnancem je vztahem pracovně- právním, a tudíž svou podstatou povahy sou- kromoprávní, vztah mezi zaměstnavatelem a státem ze sociálního pojištění naproti tomu vztahem ryze veřejnoprávním. Z této odliš- nosti pak vyplývá i nutnost rozlišovat mezi obsahy uvedených vztahů, tj. závazkem za- městnavatele vůči zaměstnanci, spočívajícím v povinnosti zaplatit za odvedenou práci mz- du na jedné straně, a závazkem zaměstnavate- le vůči státu, tj. jeho povinností odvést z této mzdy pojistné na straně druhé, Skutečnost, že pojistný vztah je co do svého vzniku deter- minován existencí vztahu pracovněprávní- ho, tedy není sama o sobě pro posouzení věci rozhodující.
Zatímco zaměstnanci náleží odměna za práci za každou hodinu, den, eřc., jak správně uvádí stěžovatelka, pohledávka státu tímto způsobem nevzniká. Spojením $ 5 odst. 1 písm. a) a $ 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. získáme větu, podle níž je vyměřovacím zá- kladem zaměstnance úhrn příjmů zúčtova- ných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které za- kládá účast na nemocenském pojištění, za ka- lendářní měsíc, za který se pojistné platí, po- kud se dále nestanoví jinak.
Jinak zákon stanoví pro osoby samostatně výdělečně čin- né. Pro účely výpočtu a odvodu pojistného na sociální zabezpečení je tak rozhodující hrubý měsíční příjem zaměstnance, nikoli hodinová, denní či týdenní mzda. I kdyby te- dy zaměstnanec pracoval v tom kterém měsí- ci pouhou jednu hodinu, byl by zaměstnava- tel stále povinen odvést pojistné za tento kalendářní měsíc z rozhodného příjmu za- městnance v tomto měsíci dosaženého, a ni- koli z oné konkrétní hodiny, již zaměstnanec reálně odpracoval.
Povinnost zaměstnavatele zaplatit pojist- né pak vzniká již prvním dnem měsíce násle- dujícího po měsíci, za který se pojistné platí - v daném případě tedy vznikla předmětná pohledávka dne 1. března 2003. Splatnost po- jistného upravoval $ 9 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném v době rozhodování správ- ního orgánu, jako den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. (Podle aktuálního znění citovaného ustanovení je pojistné za kalendářní měsíc 635 1242 „splatné od 1.
do 20. dne následujícího ka- lendářního měsíce“.) Závěr Krajského soudu v Brně, podle ně- hož vznikla pohledávka pojistného až po pro- hlášení konkursu, a jedná se tudíž o pohle- dávku za podstatou, je proto zcela správný a Nejvyšší správní soud se s tímto ztotožnil. Zodpovězení uvedené právní otázky pak pře- durčuje rovněž posouzení všech ostatních námitek stěžovatelky, které na tuto obsahově navazují, když ovšem mylně předpokládají, že část pojistného za měsíc únor 2003 je po- hledávkou konkursní.
Jako nepřípadné proto vyznívají jak v kasační stížnosti citované nále- zy Ústavního soudu a judikáty Nejvyššího správního soudu, tak i námitka zániku pohle- dávky, resp. penále splněním nuceného vy- rovnání. (K povinnosti dodržovat zákonné lhůty splatnosti u pohledávek za podstatou uvedených v $ 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání srov. rozsudek Nej- vyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 78/2005-29%.) Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že důvod kasační stížnosti po- dle $ 103 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. není v daném případě naplněn. 1242 Důchodové pojištění: podmínky vzniku nároku na plný invalidní v důchod k 6 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ani předchozí právní úprava v oblasti zabezpečení občanů důchodovými dávkami, daná zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (či předchozí právní úpravy), nebrání (nebránila) přizná- ní plného invalidního důchodu před dosažením věku 18 let u pojištěnce, který již před dosažením tohoto věku splňoval podmínky nároku na uvedenou dávku, tj. byl uznán plně invalidním k tomu příslušným orgánem a splnil též podmínku potřebné doby pojištění (zaměstnání), která podle $ 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. (i podle $ 29 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb.) činí (činila) u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok.
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 544/02) a č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02). Věc: Akciová společnost A. proti Městské správě sociálního zabezpečení Brno-město o pojist- né na sociální zabezpečení, o kasační stížnosti žalobkyně. Na žalobkyni byl dne 28. 2. 2003 prohlá- šen konkurs. Žalovaná vydala dne 8. 12. 2003 vůči žalobkyni výkaz nedoplatků na pojist- ném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období od 28. 2.
2003 do 8. 12. 2003 (tzn. za období po prohlášení konkursu) a penále. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobky- ně žalobu, v které především namítala, že je v daném případě nutno toto konkursní řízení zohlednit, Pohledávkou za podstatou je pou- ze 1/28 z pojistného za měsíc únor 2003. Zbý- vající částku pojistného za období od 1. 2. 2003 do 27. 2. 2003 měla žalovaná přihlásit do konkursu, leč tak neučinila. Krajský soud v Brně dne 31. 10. 2005 tuto žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhod- nutí dospěl k závěru, že z $ 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. zcela jasně vyplývá, že roz- hodným obdobím, z něhož se zjišťuje vymě- » Súčinností od 1.
7 2007 nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insol- venční zákon). 1241 řovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. Ani vyměřovací základ, ani ka- lendářní měsíc a ani pojistné tudíž nelze v da- ném měsíci „dílčit“ na jednotlivé dny. Ustano- vení $ 9 odst. 2 citovaného zákona potom stanoví, kdy pohledávka pojistného vzniká. Jedná se o den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za kalendářní mě- síc. Ke dni 27. 2. 2003 proto nemohl žalobky- ni vzniknout dluh a žalobkyně také správně u žalované k tomuto datu žádný nevykazovala.
Pojistné za měsíc únor 2003 se stalo dluhem ke dni jeho splatnosti, tj. v daném případě dne 13. 3. 2003, a jedná se tak o pohledávku za podstatou. Tento rozsudek napadla žalobkyně (stě- žovatelka) kasační stížností, ve které zejména namítala, že krajský soud, jakož ani žalovaná, nerozlišují mezi pojmy vznik a splatnost po- hledávky, byť každá z těchto skutečností vy- volává různé právní následky. Z $ 4 a $ 5 zá- kona č. 589/1992 Sb. vyplývá, že vznik pohledávky na úhradu pojistného je přímo závislý na příjmech v souvislosti s výkonem zaměstnání.
Pokud by zaměstnanec neměl žádný příjem popsaný v tomto zákoně, ne- vznikla by ani povinnost platit pojistné. Dle názoru stěžovatelky tedy povinnost platit po- jistné, a tím pohledávka žalované na úhradu pojistného, vzniká se vznikem nároku za- městnance na příjem od zaměstnavatele v souvislosti s výkonem zaměstnání. Ustano- vení $ 9 zákona č. 589/1992 Sb. naproti tomu upravuje pouze splatnost, resp. způsob place- ní pojistného, nikoli však samotný vznik po- hledávky. Pohledávka na úhradu pojistného dle přesvědčení stěžovatelky vznikala den za dnem, kdy jednotlivým zaměstnancům vzni- kalo právo na výplatu mzdy za vykonanou práci, a vytvářel se tak i vyměřovací základ, na jehož základě došlo k vypočtení částek pojist- ného.
Takto vzniklé pojistné se pak stalo splatným dnem určeným pro výplatu mezd, tj. dnem 13. 3. 2003. Účinky konkursu na ma- jetek stěžovatelky nastaly ke dni 28. 2. 2003. Podle $ 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání se tímto dnem považují nesplat- 9 Dostupné na www.nssoud.cz. né pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, za splatné, Za normálních okolností by tedy splatnost po- jistného nastala ke dni 13. 3. 2003, jelikož však byl soudem prohlášen na stěžovatelku konkurs, stalo se nesplatné pojistné za 27 dní měsíce února 2003 splatným tímto dnem.
Po- hledávka jako taková tedy vznikla před pro- hlášením konkursu, a žalovaná byla proto povinna přihlásit ji do konkursu stejně jako ji- ní věřitelé. Uvedené vyplývá rovněž z $ 31 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, podle kterého je pojistné pohledávkou za podsta- tou, ovšem pokud vznikla v období po pro- hlášení konkursu. Dále stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (I. ÚS 544/02), resp. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 140/2004 ze dne 26. 5. 2005% a nález Ústavního soudu č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV.
ÚS 666/02) zdůrazňující povinnost dodržování zákona pro všechny bez rozdílu, tj. i pro stát a jeho orgány, které ho vytvářejí. Dne 20. 11. 2003 bylo usnesením Krajské- ho soudu v Brně potvrzeno nucené vyrovná- ní v rámci konkursního řízení vedeného na majetek stěžovatelky. Žalovaná tak podle stě- žovatelky zmeškala nejen lhůtu pro řádné přihlášení pohledávky, ale i pro její dodateč- né přihlášení po přihlašovací Ihůtě podle $ 42 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, Uve- dené zmeškání lhůty nelze podle $ 66 odst. 4 citovaného zákona prominout.
Právní mocí usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání za- nikly všechny její pohledávky, včetně před- mětné pohledávky z pojistného. Pokud pak neexistuje pohledávka z pojistného, resp. ze zákona zanikla možnost domáhat se její úhra- dy, není ani možné, aby se žalovaná domáhala zaplacení penále z takové pohledávky [$ 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrov- nání]. Jedinou výjimkou, kdy se uspokojuje i penále za dobu konkursního řízení, je pená- le, na něž vznikl nárok před prohlášením kon- kursu.
Z toho a contrario vyplývá, že pokud vznikla povinnost platit penále až po prohlá- šení konkursu, tj. počínaje dnem 28. 2. 2003, nelze je hradit a tento nárok je ze zákona vy- loučen z uspokojení. Tak tomu bylo i v přípa- dě stěžovatelky, neboť pojistné za dobu do 27.2.2003 bylo splatné ke dni prohlášení kon- kursu (28. 2. 2003), a povinnost hradit penále v souladu s $ 20 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. tudíž poprvé vznikla dne 1. 3. 2003, tedy až po prohlášení konkursu. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že do konkursní- ho řízení nemohla přihlásit žádnou pohle- dávku, neboť ke dni prohlášení konkursu by- la stěžovatelka bez dluhu, jak dokladovala rovněž výpisem z konta plátce vedeného účtárnou žalované.
Dluh stěžovatelce vznikl až neodvedením pojistného při výplatě mezd a platů v organizaci dne 13. 3. 2003, tedy až po datu prohlášení konkursu. Jelikož prohlá- šením konkursu neskončilo provozování podniku ($ 184 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), přešly podle $ l4a odst. 1 toho- to zákona povinnosti při výplatě mezd a od- vodu pojistného a příspěvku na státní politi- ku zaměstnanosti na správce konkursní podstaty. Žalovaná proto nevidí důvod, proč by za této situace neměla vycházet z $ 6 odst. 1 a $ 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. Na pod- poru svého názoru odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci čj.
2 Ko 237/2002 ze dne 4. 12. 2003. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: V) Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžo- vatelce, že pojistné na sociální zabezpečení nepochybně je svou povahou odvislé od vý- dělečné činnosti, a nepolemizuje tedy s tím, že výdělečná činnost, v daném případě výko- návaná na základě pracovněprávního vztahu, je pro vznik pojistného vztahu podmiňující. To však v žádném případě neznamená, že by oba tyto právní vztahy podléhaly témuž práv- nímu režimu.
Dle názoru Nejvyššího správní- ho soudu je pro rozhodnutí v projednávané věci určující právě odlišnost v charakteru obou vztahů, kdy vztah mezi zaměstnavate- lem a zaměstnancem je vztahem pracovně- právním, a tudíž svou podstatou povahy sou- kromoprávní, vztah mezi zaměstnavatelem a státem ze sociálního pojištění naproti tomu vztahem ryze veřejnoprávním. Z této odliš- nosti pak vyplývá i nutnost rozlišovat mezi obsahy uvedených vztahů, tj. závazkem za- městnavatele vůči zaměstnanci, spočívajícím v povinnosti zaplatit za odvedenou práci mz- du na jedné straně, a závazkem zaměstnavate- le vůči státu, tj. jeho povinností odvést z této mzdy pojistné na straně druhé, Skutečnost, že pojistný vztah je co do svého vzniku deter- minován existencí vztahu pracovněprávní- ho, tedy není sama o sobě pro posouzení věci rozhodující.
Zatímco zaměstnanci náleží odměna za práci za každou hodinu, den, eřc., jak správně uvádí stěžovatelka, pohledávka státu tímto způsobem nevzniká. Spojením $ 5 odst. 1 písm. a) a $ 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. získáme větu, podle níž je vyměřovacím zá- kladem zaměstnance úhrn příjmů zúčtova- ných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které za- kládá účast na nemocenském pojištění, za ka- lendářní měsíc, za který se pojistné platí, po- kud se dále nestanoví jinak.
Jinak zákon stanoví pro osoby samostatně výdělečně čin- né. Pro účely výpočtu a odvodu pojistného na sociální zabezpečení je tak rozhodující hrubý měsíční příjem zaměstnance, nikoli hodinová, denní či týdenní mzda. I kdyby te- dy zaměstnanec pracoval v tom kterém měsí- ci pouhou jednu hodinu, byl by zaměstnava- tel stále povinen odvést pojistné za tento kalendářní měsíc z rozhodného příjmu za- městnance v tomto měsíci dosaženého, a ni- koli z oné konkrétní hodiny, již zaměstnanec reálně odpracoval.
Povinnost zaměstnavatele zaplatit pojist- né pak vzniká již prvním dnem měsíce násle- dujícího po měsíci, za který se pojistné platí - v daném případě tedy vznikla předmětná pohledávka dne 1. března 2003. Splatnost po- jistného upravoval $ 9 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném v době rozhodování správ- ního orgánu, jako den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. (Podle aktuálního znění citovaného ustanovení je pojistné za kalendářní měsíc 635 1242 „splatné od 1.
do 20. dne následujícího ka- lendářního měsíce“.) Závěr Krajského soudu v Brně, podle ně- hož vznikla pohledávka pojistného až po pro- hlášení konkursu, a jedná se tudíž o pohle- dávku za podstatou, je proto zcela správný a Nejvyšší správní soud se s tímto ztotožnil. Zodpovězení uvedené právní otázky pak pře- durčuje rovněž posouzení všech ostatních námitek stěžovatelky, které na tuto obsahově navazují, když ovšem mylně předpokládají, že část pojistného za měsíc únor 2003 je po- hledávkou konkursní.
Jako nepřípadné proto vyznívají jak v kasační stížnosti citované nále- zy Ústavního soudu a judikáty Nejvyššího správního soudu, tak i námitka zániku pohle- dávky, resp. penále splněním nuceného vy- rovnání. (K povinnosti dodržovat zákonné lhůty splatnosti u pohledávek za podstatou uvedených v $ 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání srov. rozsudek Nej- vyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 78/2005-29%.) Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že důvod kasační stížnosti po- dle $ 103 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. není v daném případě naplněn. 1242 Důchodové pojištění: podmínky vzniku nároku na plný invalidní v důchod k 6 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ani předchozí právní úprava v oblasti zabezpečení občanů důchodovými dávkami, daná zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (či předchozí právní úpravy), nebrání (nebránila) přizná- ní plného invalidního důchodu před dosažením věku 18 let u pojištěnce, který již před dosažením tohoto věku splňoval podmínky nároku na uvedenou dávku, tj. byl uznán plně invalidním k tomu příslušným orgánem a splnil též podmínku potřebné doby pojištění (zaměstnání), která podle $ 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. (i podle $ 29 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb.) činí (činila) u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok.
C.) Vzdor závěru uvedené posudkové ko- mise v posudku ze dne 13. 6. 2005, podle ně- hož byla stěžovatelka plně invalidní s určitos- tí jižod 8. 12. 1989, kdy bylo možno bezpečně konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, Městský soud v Praze usoudil, že tento závěr zůstává bez vlivu na zákonnost pře- zkoumávaného rozhodnutí stěžovatelky, ač- koliv jí plný invalidní důchod byl přiznán až od 28. 9. 1990. Jako by vycházel z předpokla- du, že před dosažením věku 18 let nelze po- jištěnci (občanu) plný invalidní důchod při- znat.
Tento právní názor Městského soudu v Praze však Nejvyšší správní soud nesdílí, ne- boť neodpovídá zákonné úpravě. V době, od níž byla stěžovatelka uznána plně invalidní, tedy v roce 1989, platil v ob- lasti zabezpečení občanů důchodovými dávka- mi ve stáří, při invaliditě či jiných uznávaných sociálních událostech, zákon č. 100/1988 Sb. Podmínky nároku na plný invalidní důchod upravoval v $ 29 tak, že občan má nárok na invalidní důchod, jestliže se stal a) invalid- ním, byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a v době vzniku inva- lidity nesplnil podmínky nároku na starobní důchod, nebo b) invalidním následkem pra- covního úrazu.
U stěžovatelky šlo o první z uvedených druhů invalidity, neboť ta vznik- la z příčin obecných, a nikoliv v důsledku pracovního úrazu (a jemu naroveň postavené nemoci z povolání), Proto, kromě prokázání invalidity, bylo u ní nutno zkoumat též další podmínku nároku, tj. potřebnou dobu za- městnání (dnes pojištění). Nepochybné je, že stěžovatelka splňovala první podmínku, ne- boť posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí pro Prahu v posudku ze dne 13. 6. 2005 konstatovala, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla neschopná vy- konávat jakékoliv soustavné zaměstnání, a to s určitostí k datu 8.
12. 1989. Ostatně ze závě- ru tohoto posudku Městský soud v Praze při svém rozhodování vycházel. Měl tudíž při přezkoumání napadeného rozhodnutí žalo- vané posoudit, zda k uvedenému datu splňo- vala stěžovatelka též podmínku potřebné do- by zaměstnání pro nárok na požadovanou dávku, která podle $ 29 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb. činila u občanů ve věku do 20 let méně než 1 rok (ostatně stejná úprava pla- tí i v současné době - podle $ 40 odst. 1 zá- kona č. 155/1995 Sb. činí potřebná doba po- jištění pro nárok na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku do 20 let rovněž méně než 1 rok).
Podle $ 8 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. se přitom zaměstnáním kromě pracovního 637 1243 poměru rozuměl mimo jiné i učební poměr [písm. a)] a studium po skončení povinné školní docházky [písm. 9]. Stěžovatelka v době předcházející stano- vení data vzniku plné invalidity (8. 12. 1989) získala, jak vyplývá z osobního listu důchodo- vého zabezpečení (zpracovaného žalovanou dne 15. 9. 2004) celkem 799 dnů zaměstnání - dobu dvouletého učebního poměru. Pro úpl- nost nutno dodat, že i podle současné právní úpravy ($ 40 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb.) se pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v $ 1 odst. 1 písm. m) a n), tj. osob, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v Čes- ké republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let, a osob vedených v evidenci úřadu práce jako ucha- zeče o zaměstnání po dobu, po kterou jim ná- leží podpora v nezaměstnanosti nebo podpo- ra při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora ne- náleží.
Za dobu pojištění se dále výslovně považuje i doba studia na střední nebo vyso- ké škole v České republice před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povin- né školní docházky. Tudíž i podle současné právní úpravy je učební poměr (studium) stěžovatelky před dosažením 18 let věku, po ukončení povinné školní docházky, hodno- cen jako doba pojištění, Pokud tedy stěžovatelka podle shora již citovaného posudku posudkové komise Mi- nisterstva práce a sociálních věcí pro Prahu byla uznána plně invalidní k datu 8.
12. 1989 a k témuž datu splnila podmínku potřebné doby zaměstnání, která u osoby mladší 20 let činila méně než 1 rok, pak je zřejmé, že Měst- ský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se stě- žovatelka bránila tomu, aby jí plný invalidní důchod byl přiznán až od 18 let věku, aniž by zkoumal, zda snad veškeré podmínky nároku nesplnila již dříve. Podmínkami nároku se z výše uvedeného pohledu Městský soud v Praze vůbec nezabýval, když zřejmě vychá- zel z nesprávného předpokladu, že plný inva- lidní důchod před dosažením věku 18 let při- znat nelze.
Na tento závěr usuzuje Nejvyšší správní soud jen z výsledku řízení před uve- deným soudem, když výslovně se soud touto otázkou ve svém rozhodnutí nezabýval. Do- pustil se tak nepochybně nesprávného posou- zení právní otázky ve smyslu ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., takže stěžovatelka se ús- pěšně dovolala tohoto kasačního důvodu. 1243 Političtí vězni: příplatek k důchodu k $ 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální“ k čl.
1 a čl. 95 Ústavy České republiky k $ 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Požadavek rovnosti v právech jako princip ústavního pořádku (čl. 1 Ústavy) ve spojení s čl. 95 Ústavy umožňuje soudu nepřihlédnout k podzákonné normě (naří- zení vlády) v rozsahu, ve kterém tato norma nezajišťuje v oblasti sociální rovné po- stavení všech osob účastných soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, které byly postiženy perzekucemi komunistického režimu.
Kateřina B. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasač- ní stížnosti žalobkyně.