1138 Řízení před soudem: náležitosti žaloby k$37 odst. 2,3,5 a 6 71 odst. 1 písm. a) až £) soudního řádu správního V řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů musí žaloba obsahovat jednak základní náležitosti podání podle $ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s., jednak náležitosti ža- loby podle $ 71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Neobsahuje-li žaloba tyto náležitosti a ža- lobce na výzvu soudu k odstranění vad podání a po poučení 0 následcích, jestliže vý- zvě nevyhoví, reaguje podáním, které zákonem požadované náležitosti rovněž neobsahuje, a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek řízení pokračovat, soud žalobu odmítne ($ 37 odst. 5 s. ř. s.).
1138 Řízení před soudem: náležitosti žaloby k$37 odst. 2,3,5 a 6 71 odst. 1 písm. a) až £) soudního řádu správního V řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů musí žaloba obsahovat jednak základní náležitosti podání podle $ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s., jednak náležitosti ža- loby podle $ 71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Neobsahuje-li žaloba tyto náležitosti a ža- lobce na výzvu soudu k odstranění vad podání a po poučení 0 následcích, jestliže vý- zvě nevyhoví, reaguje podáním, které zákonem požadované náležitosti rovněž neobsahuje, a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek řízení pokračovat, soud žalobu odmítne ($ 37 odst. 5 s. ř. s.).
Prejudikatura: srov. č. 412/2004 a č. 534/2005 Sb. NSS. V Ve znění před novelou provedenou zákonem č 350/2005 Sb.; nyní též ve znění zákona č. 165/2006 Sb. 1139-1140 ===" ===- 1139 Správní řízení: oznámení o zahájení řízení k $ 18 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)“ I. Správní řád (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení) nepředepisuje formu a náležitosti prvého úkonu správního orgánu vůči účastníku řízení (6 18 odst. 2 správního řádu). Z povahy věci vyplývá, že se - zejména s ohledem na princip práv- ní jistoty účastníka řízení - musí jednat o úkon (oznámení) adresovaný budoucímu účastníku řízení, z něhož je patrné zahájení správního řízení, jakož i jeho důvod. Ab- 4%2 sence takového úkonu znamená, že správní řízení nebylo vůbec zahájeno. II. Pokud prvním úkonem správního orgánu vůči účastníku bylo až doručení rozhodnutí o uložení pokuty, došlo k závažnému porušení procesních práv účastní- ka, neboť byl takto vyloučen z možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění ve smyslu $ 33 odst. 2 správního řádu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ust. § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost neshledal důvodnou.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s. Daná nesprávnost měla spočívat v tom, že soud odmítl žalobu, aniž by zkoumal její důvody. Z toho lze usuzovat, že stěžovatel se též dovolává důvodů kasační stížnosti, na nějž pamatuje ust. § 103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s. – nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Ani jeden z důvodů tvrzené nezákonnosti nebyl Nejvyšším správním soudem shledán opodstatněným.
Podle ust. § 71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) obsahovat označení napadeného rozhodnutí, den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob zúčastněných na řízení, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést a jaký činí návrh výroku rozsudku. Odstavec druhý tohoto ustanovení pak stanoví, že k žalobě připojí žalobce jeden opis napadeného rozhodnutí a že může kdykoliv za řízení žalobní body omezit; rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Podle ust. 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
V projednávané věci sdílí Nejvyšší správní soud názor Krajského soudu v Ostravě, že podání stěžovatele ze dne 5. 3. 2003, které žalovaná pojala jako žalobu proti svému rozhodnutí ze dne 24. 2. 2003 o zamítnutí žádosti žalobce o plný invalidní důchod, neobsahovalo náležitosti podání ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s., tím méně pak náležitosti žaloby ve smyslu § 71 odst. 1 téhož právního předpisu. Nebylo z něho patrno, proti komu směřuje (napadené rozhodnutí správního orgánu nebylo vůbec soudu předloženo), nebylo v něm uvedeno, kdy bylo rozhodnutí doručeno či jinak oznámeno žalobci, nebyl v něm označen napadený výrok (výroky) rozhodnutí. Podání neosahovalo žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce napadený výrok (výroky) rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Nebyly rovněž označeny důkazy, které stěžovatel navrhuje provést k prokázání svých tvrzení a jež vůbec neobsahovalo podání návrh výroku rozsudku.
Z dikce ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. je zřejmé, že jestliže podání neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, soud vyzve žalobce (stěžovatele) k jejich odstranění v přiměřené lhůtě. Tato lhůta byla krajským soudem stanovena na 15 dnů. V usnesení, které obsahovalo tuto výzvu, byl stěžovatel poučen podrobně o tom, jakým způsobem má vady podání odstranit a též poučen o tom, že jestliže tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude řízení odmítnuto. Stěžovatel sice na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě reagoval, nicméně nezbývá než souhlasit s krajským soudem, že ani tímto doplňujícím podáním vady předchozího návrhu neodstranil a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat. Na rozdíl od svého návrhu, který adresoval České správě sociálního zabezpečení, z čehož by snad bylo možno dovozovat, že za žalovaného označuje právě tento správní orgán, označil ve svém opravném podání ze dne 8. 10. 2003 za žalovaného neexistující správní orgán – Českou posudkovou komisi. Neoznačil (neidentifikoval) vůbec napadené rozhodnutí správního orgánu, proti němuž měla žaloba směřovat, když neuvedl datum jeho vydání ani číslo jednací. Zároveň přes výzvu soudu toto rozhodnutí soudu nedoručil. Neoznačil rovněž žalobní body, včetně návrhu rozsudečného výroku, vzdor tomu, že byl krajským soudem podrobně a přesně o těchto náležitostech žaloby a následcích nevyhovění výzvě poučen. Postup krajského soudu, jímž za této procesní situace řízení o podané žalobě podle ust. § 37 odst. 5 věty druhé s. ř. s. odmítl, nebyl shledán Nejvyšším správním soudem nezákonným. Krajský soud postupoval zcela v souladu se zákonnou úpravou danou soudním řádem správním a stěžovatelem tvrzená nezákonnost podle § 103 odst. 1 písm. a/, která měla spočívat v nesprávném právním posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, byla shledána nedůvodnou. Oprávněným nebyl shledán ani důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s., neboť z důvodu výše vysvětlených byla žaloba odmítnuta oprávněně, aniž by soud mohl zkoumat její důvody, jak se stěžovatel mylně domnívá.
Ze všech shora uvedených důvodů byla Nejvyšším správním soudem podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítnuta bez jednání postupem podle § 109 odst. 1 cit. zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 věta první a odst. 2 s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a správnímu orgánu nárok ve věcech důchodového pojištění nenáleží.
Odměna zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Janě Mikulové, která byla stěžovateli k jeho žádosti ustanovena výše již citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě, byla určena za dva úkony po 1000 Kč (příprava a převzetí zastoupení - § 9 odst. 1 písm. b/, písemné podání doplňku kasační stížnosti ze dne 29. 6. 2004, tedy podání ve věci samé - § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 9 odst. 1 písm. f/ téže vyhlášky) a náhradu paušálních částek – 2 x 75 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. 9. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu